Jeden svět nestačí. A nejenom to, existuje mnoho paralelních světů a ty se navzájem intenzivně ovlivňují. Přinejmenším podle sexy teorie Mnoha navzájem se ovlivňujících světů (Many Interacting Worlds), se kterou přišli Howard Wiseman z Centra kvantové dynamiky Griffithovy univerzity v australském Brisbane a jeho dva kolegové.
V článku publikovaném prestižním a volně dostupným časopisem Physical Review X vysvobozují populární paralelní světy z hájemství science-fiction do nefalšované vědy, pokud se samozřejmě nepletou. Wiseman a spol. tvrdí, že paralelní vesmíry vskutku existují a že se také notně ovlivňují. Podle nich se takové vesmíry nevyvíjejí zcela nezávisle, ale ty co jsou si blízké, na sebe působí slabou, ale nikoliv zanedbatelnou odpuzující silou. A to není bez následků. Tohle vzájemné ovlivňování paralelních světů by prý mělo vysvětlit zázraky kvantové mechaniky.
Kvantová mechanika jak známo vysvětluje především chování mikrosvěta, i když kvantový popis není omezený jenom na atomy a částice. Považujeme ji za velice užitečnou, ale zároveň dost nepochopitelnou anebo zábavnou, záleží na úhlu pohledu. Přetéká totiž podivuhodnými, tajemnými a také docela strašidelnými jevy, které působí dojmem, že narušují vztah mezi příčinou a následkem a jsou hodně vzdálené naší každodenní zkušenosti. Wiseman s kolegy teď hodlají se svým konceptem Mnoha navzájem se ovlivňujících světů strašidla kvantové mechaniky rozehnat.
Upřímně řečeno, tak radikální novinka to zase není. Paralelní světy se v úvahách o kvantové mechanice objevují od konce padesátých let. Podle slavného a dost psychedelického konceptu Vysvětlení s mnoha světy (Many-worlds interpretation) se každý vesmír v každém kvantově měřitelném okamžiku rozvětví do spousty nových vesmírů, ve kterých se odehrávají všechny myslitelné možnosti všech dějů. Podle téhle představy všechny alternativní historie existují. Zní to samozřejmě šíleně, to by ale ani taky nevadilo. Problém je v tom, že podle Vysvětlení s mnoha světy se tyto světy navzájem neovlivňují a je tím pádem na pováženou, jak ověřit jejich existenci. Wisemanovy Mnohé navzájem se ovlivňující světy se v tomto ohledu od Vysvětlení s mnoha světy zásadně liší.
Podle Wisemana je náš vesmír jedním z nesmírně mnoha vesmírů. Některé z nich jsou prakticky stejné jako ten náš, ale většinou jsou úplně jiné. Všechny tyhle vesmíry by měly být stejně reálné, nevznikají v každém okamžiku, ale plynule existují v čase a mají přesně definované vlastnosti. A pokud jde o kvantovou mechaniku, tak veškeré její podivnosti pocházejí od univerzální odpudivé síly, která působí mezi těmi nejpodobnějšími vesmíry.
Wisemanův kolega Michael Hall, taktéž z Griffithovy univerzity, se domnívá, že jejich teorie Mnoha navzájem se ovlivňujících světů nabídne něco velice cenného, totiž slušnou možnost ověření existence paralelních světů. Bez možnosti ověření a vyvrácení je sebekouzelnější hypotéza jenom fantazií, které můžeme anebo také nemusíme věřit, podle své nátury. Autoři Mnoha navzájem se ovlivňujících světů mají za to, že jejich teorie poskytne nový pohled na fascinující kvantové jevy, který bychom mohli využít při plánování budoucích experimentů i praktických aplikací. Jestli mají Wiseman a spol. pravdu, tak se před námi otevírá pozoruhodná budoucnost. Zároveň si ale musíme připomenout, že převratné teorie, jako je tahle, si žádají velmi důkladné prověření.
Video: Howard Wiseman - Weak measurements. Kredit: QTWOIII
Literatura
Physical Review X 4: 041013 (online 23. 10. 2014), Griffith University News 27. 10. 2014, Wikipedia (Many-worlds interpretation).