O.S.E.L. - Genová terapie nemocného pankreatu
 Genová terapie nemocného pankreatu
První genová terapie k léčbě rakoviny pankreatu byla zahájena ve Velké Británii. Léčba používá virusu jako trójského koně, který zasazuje ránu zvrhlým buňkám velkou dávkou toxinu.


Ani ne před týdnem jsme vás na Oslovi infomovali o geneticky modifikovaném adenoviru, který vytvořili pracovníci z Londýnské univerzity. Nyní  zde máme od Angličanů další virus, který je doporučován k léčbě nádorů. Tentokrát se jedná o geneticky modifikovaný retrovirus a přichází s ním komerční firma. Zdá se, že po delší odmlce zapříčiněné problémy s přípravkem Avigen v roce 2003, se nyní genová terapie znovu rozjíždí na plné obrátky.   Přípravek MetXia, vyvinutý britskou společností Oxford BioMedica, je založen na retroviru, který byl modifikován k tomu aby nesl gen pro enzym, který se normálně vyskytuje v játrech.
Retroviry  se  replikují pouze v množících se buňkách a tak  ošetření přípravkem postihuje především nádorové buňky. Jakmile virus jednou do buňky vnese gen pro enzym, buňka jej začne tvořit. Vytvořený enzym přemění látku, která je jinak inaktivní, na toxin.  Nádorové buňky jsou tak hubeny bez toho, aniž by tento proces uškodil normálním, zdravým buňkám. To  znamená, že takto lze docílit mnohonásobně vyšší koncentraci chemoterapeutik uvnitř nádorových buněk, bez toho aby pacient pocítil jejich vedlejší účinky.
“V industrializovaném světě přibližně čvrt milionu lidí ročně zmírá na rakovinu pankreatu,“ říká John Neoptolemos, profesor chirurgie na univerzitě v Liverpoolu, který je vedoucí osobností léčebného projektu s využitím modifikovaného retroviru.A pokračuje „Nejhorší na rakovině pankreatu je, že když ji zjistíte, je většinou v pokročilém stádiu a vy můžete pouze předpovědět konec, protože k úmrtí pacientů dochází v průběhu týdnů“. Představitel firmy Oxford BioMedica, Alan Kingsman k povolení  zahájení léčby  dodává: „Máme důvod věřit, že MetXia  se stane účinným lékem u tohoto typu nádoru“. Jeho optimismus je opodstatněný, protože  výsledky testů na zvířecích modelech a ve zkumavkách s přípravkem MetXia jsou velmi slibné. Dřívější klinické pokusy provedené ke zjištění bezpečnosti u pacientů s rakovinou prsu a melanomem byly rovněž povzbudivé. Modifikovaný retrovirus nese gen pro enzym, který je znám jako cytochrom P450, který je původně detoxifikační gen. Enzym přeměňuje neaktivní chemoterapeutickou látku cyklofosfamid na toxický fosforamid isothiokyanát a akrolein
. 


Dr Alan Kingsman  - jeden z tvůrců nové vakcíny proti nádorům.

 


 

Cyklofosfamid se účinkem enzymu rozštěpí a jeho toxické produkty osud rakovinných buněk zpečetí.


Neoptolemos se svým týmem nyní testuje přípravek na devíti pacientech. Nejdříve jsou pacientům injekčně podány viry (zkouší se lokálně injekčně a také celkově infuzí). Virus do množících se buněk vnese gen pro enzym.  Po jednom až dvou dnech pacienti obdrží cyklofosfamid. Ten bude enzymem přeměněn na toxickou formu, která dílo zkázy v množících se buňkách završí. Pokud bude první zkouška úspěšná, zahájí se léčba u dalších dvaceti až čtyřiceti pacientů. Teprve potom dostane lék povolení k širokému použití.

Rozvoj genové terapie  v posledních pěti letech skomíral, především proto, že u některých pacientů se po léčbě rozvinula leukémie  (viz článek na Oslovi „Genová terapie v krizi). Genové terapie byly v řadě zemí, včetně USA, zastaveny. V případech, kdy pacienti následně onemocněli se ale vždy jednalo o případy, kdy retroviry byly využity jako vektory, které vnášely do lidských buněk gen, který nemocnému jedinci chyběl. Viry zabudovávají gen který nesou náhodně a tak jej mohou zabudovat i tam, kam nepatří a to může způsobit komplikace, jak se posléze ukázalo také vznik leukémie. V případě MetXia se ale nejedná o vnášení lidských genů „kamkoli“. Princip této genové terapie je zcela jiný - všechny buňky, u kterých dojde k „léčbě“, budou zničeny. Ke vzniku podobných problémů, jako pozorovali lékaři například při léčbě tzv. „bublinových“ dětí s nevyvinutým imunitním systémem, a následnému vzniku leukémie, by nemělo dojít. 




 




 




 


Autor: Josef Pazdera
Datum:07.06.2004