O.S.E.L. - Pand přibylo
 Pand přibylo
Poslední sčítání pand velkých přineslo potěšující zprávu. Stavy stouply. Může za to i lepší počítání zvířat.


Poslední sčítání pand velkých v čínských rezervacích skončilo v roce 1980 celkem znepokojivým výsledkem. V čínských horských bambusových lesích žilo 1100 kusů těchto sympatických zvířat. Po nejnovějším sčítání hlásí čínští ochránci přírody 1590 volně žijících pand. V zajetí je chováno 161 těchto zvířat. Vzestup stavů pand je dáván do souvislosti s ochranou lesů a rozšířením rezervací. Faktem ale zůstává, že se na „přírůstku“ zřejmě podílí i důkladnější počítání. Jednotlivé pandy byly identifikovány podle otisků zubů. Individuálně charakteristická velikost mezer mezi zuby činí ze stopy po zubech  stejně spolehlivě vodítko, jaké skýtají kriminalistům lidské otisky prstů. Navíc k posouzení tohoto identifikačního znaku nemusíte koukat pandě do huby. Otisk zubů je vidět i na bambusu, který panda schroupe. A protože panda tráví potravu jen z jedné pětiny a zbytek prochází jejím trávícím traktem beze změny, lze otisky zubů vydolovat z hromádek zeleného pandího trusu. Ke sledování některých pand byly použity i obojky s vysílačkou. Díky tomu se podařilo prokázat, že pandy využívají lesní koridory spojující některé menší lesní celky a migrují na větší vzdálenosti. To je bezesporu dobrá zpráva, protože znamená, že jednotlivé často poměrně malé populace nejsou izolované a riziko páření mezi blízce příbuznými jedinci není tak žhavé.

Bohužel, ani tato bezesporu pozitivní zpráva neznamená, že panda velká definitivně slezla hrobníkovi z lopaty.

Většina pand byla „sečtena“ bez toho, že by je ochránci přírody vůbec zahlédli.

Čínští ochránci přírody počítali především zelené pandí bobky


Identifikačním znakem jednotlivých pand se stal jejich chrup, resp. otisky zubů na nestrávených bambusových výhoncích.


Půlroční mládě pandy narozené v rezervaci Wolong není jediným přírůstkem, který přispěl k vzestupu početních stavů tohoto ohroženého zvířecího druhu. Ukázalo se, že řada pand zřejmě žije skrytě a dlouho unikaly pozornosti strážců národních parků.


Autor: Jaroslav Petr
Datum:12.06.2004