O.S.E.L. - Delfíni nejsou věrní a milující taťkové
 Delfíni nejsou věrní a milující taťkové
Rozbor DNA delfínů vyvrátil tradovaný mýtus o tom, že delfíni jsou věrnými partnery.


Delfíni se poprvé objevili v miocénu (před 25 mil. let). Jejich předchůdci jsou prakytovci, kteří obývali naši planetu v eocénu (před 60 mil. let).  Prakytovci nejspíše vznikli z primitivních savců v období křídy před 100 mil. let.

První genetická studie, která byla zaměřena na studium sociálního chování delfínů,  ukázala, že delfíní samci nejsou věrnými partnery. Jakmile samci delfínů skákavých (Tursiops aduncus) začnou dospívat prostě se seberou a  od rodiny odplují. Toto chování má své opodstatnění a příroda tím sleduje snížení rizika inbrídingu a omezení nebezpečí vyčerpání potravinových zdrojů dané lokality.


K tomuto závěru dospěli australští výzkumníci - Luciana Millerová a  Luciano Beheregaray z  Macquarie University v Sydney. Jejich poznatky jsou v rozporu s tím, co bylo presentováno v dřívějších studiích prováděných na delfínech z oblasti Floridy a ze Žraločí zátoky v západní Austrálii. Zmíněné dřívější práce svorně (a mylně) tvrdily, že delfíni zůstávají věrni prostředí, kde se narodili. Nynější poznatky na delfínech rodu Tursiops lze brát jako směrodatnější, protože jsou učiněny z poměrně rozsáhlé populace delfínů vyskytujících se v oblasti 200 km severně a jižně od Sydney. Hlavním důvodem, proč jsou tyto poznatky brány jako směrodatnější je ale skutečnost, že vychází z genetických studií podložených rozborem dědičné informace DNA. Delfínům byly biopsií odebrány malé kousky kůže a ty byly testovány shodnou metodou jako se požívá při určení otcovství u lidí. Testy ukázaly, že samice byly mnohem příbuznější ke zbytku členů hejna, než byli samci. Pro delfíní otce navíc platilo, že většinou pocházeli z jiné skupiny.
 
Zůstávat doma má své výhody


Kromě již zmíněného omezení snížení životaschopnosti potomstva z případného inbrídingu, je z pohledu rozšiřování genů dané populace (jejich evoluční úspěšnosti) neekonomické, aby mladí samci soupeřili s geneticky podobně založenými jedinci.


Zato mladé samice by odchodem z domova nic nezískaly. Zůstat doma znamená, že mohou pomoci s mladšími delfíňaty. Jejich matky si mohou odskočit pro něco k snědku. A mladé samice se zase mohou přiučit „být matkami“.


Samci se uchylují k potulkám v širokém okolí a snaží se o předávání genů do dalších populací. Matky s potomstvem zůstávají v místech kde to dobře znají a tudíž vědí, kde hledat potravu.


Většina savců výhody této strategie využívá, ale ne všichni. Z mořských savců mají odlišný způsob chování velryby jako je například kulohlavec černý a nebo i kosatky. U těchto tvorů jsou samice i samci věrni své mateřské skupině. 
Studium chování amerických a australských delfínů prokázalo, že jak samci, tak samice delfínů  nejsou věrní své rodině, zůstávají ale věrni lokalitě odkud pocházejí. Delfíni skákaví žijí ve složitých sociálních skupinách, obdobně jako lidé v historicky daných dávných společnostech. Samci vytváří  těsně spojené aliance, zatímco samice se shlukují do volných uskupení s měnícími se vazbami. 


Víte že:

Hlavní pramen: Sdělení Sydney's Macquarie University



Skulptura „Sluneční oko“ před Macquarie University, Austrálie.


Autor: Josef Pazdera
Datum:13.06.2004