Z doby kamenné se nám toho moc nezachovalo. Nejmarkantnějšími neolitickými památkami jsou dolmeny. Termín pochází z bretonských výrazů pro stůl a kámen (dol-men). Má se zato, že stavby z velkých nepravidelných kamenných bloků, rozeseté po celém světě, jsou většinou tím, co zbylo po pohřebních mohylách doby neolitu a doby bronzové. Ne všechny jsou gigantické. Jedno mikro-provedení, dali pod hlavu člověku pohřbívanému ve Francii, nedaleko Saint-Germain deset tisíc let před Kristem.
Lidské ostatky se tu a tam najdou nejen v samotných dolmenech, ale i v jejich okolí. Z toho se vyvozuje, že už v době kamenné se lidé nějak dohodli na lokalitách, kde se pak pohřbívalo. Dnes bychom řekli hřbitovech. Takové sdílení společných prostor je bráno jako znak charakterizující rovnostářský přístup megalitických společností a to k věcem posmrtným. Rádo se to zevšeobecňuje i na záležitosti „neposmrtné“.
Mladá výzkumnice se dobrala jiných představ o tehdejší společnosti. Dovedlo jí k tomu nejen to, že v pohřbívání už tehdy existovaly značné rozdíly, ale že kosterní pozůstatky vykazují známky jisté selekce. Spočinutí na důstojném místě se dostávalo jen někomu, nejspíš příslušníkům jakési kasty. Takové představě jdou na ruku nálezy na sedmi místech. Dva v provincii Araba-Álava (Alto de la Huesera and San Martínbo, oblast Laguardia), pět v regionu La Rioja (La Cascaja v Pecina Collado del Mallo v Trevijano, Peña Guerra II v Nalda, Collado Palomero já v Viguera a Fuente Morena v Montalvo de Cameros). Pohřbení v prestižních lokalitách se dostalo jen 248 osobám. Ti nepodstatní, co měli hluboko do kapsy, nebo se jim nedostávalo hrdinných skutků, končili jinde. V tom lepším případě v nějakých jámách, či pod kameny, rozesetými všude možně. Inu pohřebnictví už tehdy vyžadovalo hodně úsilí, námahy, nákladů, a tak nebylo pro všechny. "Plebs" musel volit ekonomičtější varianty odchodu blízkých. Nálezy v lokalitách samotných dolmenů a jejich okolí, nás asi zřejmě brzo přimějí udělat si v zidealizovaných představách organizace tehdejší společnosti otočku „o sto osmdesát“ a nejspíš dolmeny začneme považovat za první důkaz hierarchické struktury v asi dost nespravedlivě členěné společnosti. Proč? Tehdejší komunity nutně musely mít mnohem větší počet mužů, než kolik jich je na vyčleněných místech pohřbeno. Stejně tak musely umírat i ženy a děti. Ti všichni ale jakoby byli „nepodstatnými“ a tak jim nebylo dopřáno stejné úcty a možnost spočinout v místech k tomu vyčleněných.
Podobně nelichotivě vyznělo bádání amerických genetiků, když technikou zvanou „molekulární hodiny“ zjišťovali míry mutací u dnes žijících lidí. Tak vyšlo před několika dny najevo, že doba neolitu rovněž nebyla takovou, jak jsme si jí vysnili. Muži v chromozomu „Y“ mají zapsáno, že se jich do reprodukce dostávalo jen velmi málo. Jakoby již tehdy si bohatí mohli dovolit něco jako harém a sex, zbytek utřel ústa. A to mluvíme o době, kdy se lidské populaci dařilo, což dokládá počet kosterních pozůstatků. Růstl počet žen a dobu lze charakterizovat jako „baby boom“. O tom se nám zachovaly záznamy specificky ženské - v jejich mitochondriální DNA.
Mužské záležitosti a čemu se odborně říká pokles diverzity Y chromozomu, je tak nejspíš odrazem tehdejší společenské rozvrstvenosti. Nejpravděpodobnějším vysvětlením je právě ono zmíněné naprosté upření práva na sex většině. Alespoň v dobách před čtyřmi až osmi tisíci lety, které genetici označují jako "hrdlo láhve". Nemnožili jsme se tehdy „jako králíci“, ale hierarchicky s nějakou formou důsledně uplatňované moci. Ostatně ještě nedávno si šlechta uzurpovala právo první noci. Abychom si udělali představu jak si počínali, jinak zbožní, kolonizátoři a otrokáři, na to také nemusíme být nijak zvlášť dobří v genetice. Podrobněji jsme se genetickým poznatkům z pravěku věnovali zde.
Ze Španělska nyní zaznělo prakticky totéž, jen v bledě modrém. Dolmeny až do teď, jakoby nám tak trochu maskovaly pravý stav věcí. Možná představovaly výsady hrstky vyvolených. Samozřejmě, že dost dobře nelze vyloučit ani jiné možné příčiny zjištěné selekce a známky výsad. Ale zdá se vysoce pravděpodobné, že to, čemu se dnes říká „být pohřben ve svaté půdě“, má nejspíš kořeny v době, kdy jsme se ještě oháněli sekyrkami z pazourku. Již tehdy jsme byli svázaní kulturními záležitostmi. Jak ale neolitické kultovní záležitosti probíhaly, nejspíš zůstane už navždy zapomenuto. Možná již brzo zase něco víc poodhalí výsledky izotopové analýzy. Posbírané kosti ze severu Pyrenejského poloostrova si nyní vzal do parády anglický tým z Oxford University.
Španělsko nemá o dolmeny a megalitické stavby nouzi
Nákladné pohřby v místech, které bychom dnes mohli připodobnit k místům s „půdou posvěcenou“, mají kořeny už v pravěku.
Video: Dolmeny má i jih Španělska (Kredit: MrWeatherwizard)
Literatura
"Demographic evidence of selective burial in megalithic graves of northern Spain," Journal of Archaeological Science (Volume 53, January 2015, Pages 604–617). DOI: 10.1016/j.jas.2014.11.015
University of the Basque Country