Japonští ostruháčci (Arhopala japonica, nebo také Narathura japonica) z čeledi modráskovitých žijí v Indočíně, Koreji, Japonsku a na Tchaj-wanu. Jejich housenky mají rády duby a je jenom škoda, že takoví krásně modří žrouti dubového listí nežijí i u nás. Dubů je u nás docela dost. Modrásci a jejich příbuzní jsou proslulí tím, že dovedou přelstít mravence a parazitovat na jejich pohostinném společenství. Říká se, že asi 75 procent modráskovitých motýlů žije v těsném vztahu s mravenci, jako parťáci, vyžírkové nebo rafinovaní lovci. Ostruháček Arhopala japonica šel v soužití s mravenci ještě o něco dál. Housenky ostruháčků si totiž dělají z mravenců poslušné zombie. Jako by je uhranuly.
Kredit: Kobe University.
Tyto housenky vyrůstají zabalené v dubových listech a před nebezpečím, které pro mě představují pavouci nebo vosy, je pomáhají chránit mravenci druhu Pristomyrmex punctatus. Vědci si mysleli, že vztah mezi housenkami ostruháčků a mravenci je ukázkovým příkladem oboustranně výhodného soužití, v němž housenka poskytuje sladké kapky a mravenci ji za to stráží. Jenže zdání v tomhle případě klame.
Masaru Hojo z japonské Univerzity v Kobe si všiml něčeho zvláštního. Housenky ostruháčků totiž hlídají stále stejní mravenci. A to bylo nesmírně podezřelé. Postupně vyšlo najevo, že strážci housenek ostruháčků nedělají vůbec nic jiného. Nevracejí se do mraveniště, neshánějí si jídlo, prostě jenom hlídají housenky. Fascinovaný badatel a jeho kolegové se pustili do experimentů. Záhy si ověřili, že sladká pochoutka, poskytovaná housenkami mravencům, je ve skutečnosti návnada, která z mravenců udělá zombíky. Také zjistili, že housenka mravence ovládá. Když je v nebezpečí, tak jim rozkáže svými výrůstky, zřejmě nějakým chemickým signálem, a mravenci pak divoce běhají kolem housenky a útočí na všechno, co se pohne.
V dalších experimentech se zase ukázalo, že na povely housenky reagují pouze mravenci, kteří snědli housenčinu sladkou kapku. Jak se zdá, housenky doopravdy mravence ovládají a umožňuje jim to cosi ve sladkých kapkách. Když Hojo a spol. pátrali po mechanismu tvorby mravenčích zombií, tak přišli na to, že zombifikovaní mravenci mají nižší hladinu neurotransmiteru dopaminu. Neurotransmitery jsou obvykle relativně jednoduché látky, které mají dramatický vliv na nervovou soustavu. Dopamin dovede pořádně zatočit s člověkem a jak se ukazuje, tak i s mravencem. Hojo s kolegy zkusili dát mravencům reserpin, čili látku, která blokuje transport dopaminu. A mravenčí zombie najednou přestaly reagovat na povely manipulátorské housenky. Všechno nasvědčuje tomu, že dopamin v tomto případě skutečně hraje významnou roli.
Odborníci jsou u vytržení. Podle Johna Matthewa z Indian Institute of Science Education and Research v indickém Puné se teď změní naše vnímání celého mutualismu. Osobně ho zajímá, kolik vztahů v přírodě, považovaných za mutualistické, čili oboustranně výhodné, bude podobným způsobem odhaleno jako prachsprostá manipulace. Zombifikaci mravenců housenkami ostruháčků bude ještě každopádně nutné pořádně prozkoumat. Stále například není jasné, jaké že to chemické látky vylučované housenkou vlastně nešťastnými mravencemi manipulují. Pokud na to přijdeme, možná bychom to pak mohli využít i k manipulaci lidské psychiky. V tom nejlepším smyslu slova samozřejmě, pro účely terapie duševních poruch.
Video: Narathura japonica
Literatura
NewScientist 31. 7. 2015, Current Biology online 30. 7. 2015, Wikipedia (Lycaenidae).