V každé pořádné vědě se najdou nějaké záhady. Má je samozřejmě i paleontologie, dokonce v hojném počtu. Některé z nich jsou už tak letité, že se staly se spíš folklórem, nebo dokonce legendou, než cílem výzkumu. Paleontologie ale nespí. Nasazuje do boje nové, sofistikované technologie zobrazování a analýzy vzorků, pátrá po nových lokalitách nebo alespoň nálezech. Při takovém hektickým úsilí se paleontologům občas povede odhalit pravou identitu některé z ikonických fosilií a hned je z toho veliký poprask. Mnozí odborníci i fanoušci paleontologie jsou rádi, že je další svízelná záhada konečně vyřešena. Jedním dechem ale obvykle ti stejní lidé namáčkou slzu nad tím, že jejich oblíbená fosilie ztratila tak trochu nadpřirozený punc tajemna. Přesně tohle se teď stalo s tullimonstrem.
I když se třeba nezajímáte o paleontologii, některá jména fosilií vás prostě dostanou na kolena. A to je právě případ tullimonstra. Uznejte sami, když se něco odborně jmenuje Tullimonstrum gregarium, a ještě vám o tom odborníci řeknou, že je to nebetyčná záhada, tak zbystříte úplně automaticky. A to jste tullimonstrum možná ani neviděli, a nevíte, že ze všeho nejvíc připomíná halucinaci z nepovedeného tripu na ketaminu.
Tullimonstra měřila maximálně tak 35 cm. Jejich zadní část těla připomínala sépii s ploutvičkou. Přední část těla tullimonster je pohoršující. Pomineme-li oči na bizarních dlouhých stopkách, tak jde hlavně o dlouhý chobotoidní útvar, který je zakončený podivným krabím klepetem. Naprosto devastující ovšem je geologické stáří tullimonster. Kvůli jejich bizarnímu vzhledu by možná nejeden čtenář OSLA hádal kambrium, někde poblíž samotného počátku evoluce živočišných kmenů. To by byl ale omyl, tullimonstra žila před cca 309 až 307 miliony let. Tahle příšera je totiž z karbonu, dokonce z pozdního karbonu. Tullimonstrum mohlo klidně pozorovat kluky z Cesty do pravěku při jejich boji s nanicovatým obojživelníkem.
Samotné jméno Tullimonstrum je lechtivým dvojsmyslem, jenž lidem dojde, když mluví norsky. Tullimonstrum se sice jmenuje po svém objeviteli, kterým se v padesátých letech stal amatérský lovec fosilií Francis Tully, ale zároveň „tull“ prý v norštině znamená něco jako totální nesmysl. A tullimonstrum, to až do teď bylo naprostým nesmyslem. V roce 1989 se sice tullimonstrum stalo státní fosilií státu Illinois a na jediné známé lokalitě Mazon Creek jich v uhelných slojích našli tisíce, vědci se ale až doteď zuřivě dohadovali, jaký kmen živočichů by to vůbec mohl být. Autor komentáře podezřívá část zoologů, že tullimonstra považovali za špatný vtip.
Všechno se ale změnilo a není divu, že o tom píše časopis Nature. Tullimonstra si totiž vzala do parády Victoria McCoy z Yale se svými kolegy. Dostali k dispozici sbírku 2 tisíc exemplářů tullimonster z Field Museum of Natural History v Chicagu, Illinois, a pustili se do nich se vším, co si dneska paleontolog může vymyslet. Doslova. Rozhodli se zkusit každou analytickou metodu výzkumu fosilií, u které to bude alespoň trošku dávat smysl. Dokonce se domluvili s laboratořemi Argonne National Laboratory a naprali to do tullimonster se synchrotronovým zářením z Advanced Photon Source (APS).
Takové úsilí ve výzkumu tullimonster muselo hraničit až se zběsilostí, ale nakonec přineslo ovoce. Badatelé dospěli k závěru, že tullimonstra měla žábry a strunu hřbetní, neboli notochord. Ničeho takového si až doteď paleontologové ve fosiliích tullimonster nevšimli. Asi netřeba zdůrazňovat, že žábry a struna hřbetní dramaticky změnily situaci. Najednou bylo zřejmé, že tullimonstrum je obratlovec, někde z počátku evoluce mihulí. Kdo by to byl řekl?
Milovníci záhad nemusejí být úplně smutní. O tullimonstrech toho stále mnoho nevíme. Nápadné oči a ústa plná zubů ukazují na dravce. Asi. Jak ale tullimonstra žila, netušíme. Známe jich tisícovky z jediné lokality v Illinois, což je šílené. Nevíme, jak stará linie evoluce obratlovců to je, ani kdy zmizela z historie. Pokud samozřejmě nějaká šikovná miniponorka nevytáhne živé tullimonstrum odněkud z hlubin moře. To by teprve bylo něco!
Video: Paleontologists research the Tully Monster at APS
Literatura
Argonne National Laboratory 16. 3. 2016, Nature online 16. 3. 2016, Wikipedia (Tullimonstrum).