Většinou se o Číně píše v souvislosti s občanskými právy, ekonomickým rozmachem, případně jako o zemi s největšími zásobami gadolinia, dysprosia, lanthanu, bez nichž se dnešní elektronika prakticky neobejde. Na Oslovi jsme o Číně měli články věnující se jejich rozmachu v oblasti kmenových buněk, genových manipulací a s tím souvisejícím jevem, kterému v Americe říkají transplantační turistika.
Čína se poslední dobou stává ale také rájem paleontologů. Dnešní článek je o jedné z fosílií „čínského draka“ z jihu země, který před dvěma roky moc pozornosti nevzbudil. O nálezu se psalo především v paleontologických časopisech a tvor dostal jméno Atopodentatus unicus . Splácanina latiny s řečtinou poměrně věcně vystihuje podstatu tvora. V překladu znamená "jedinečnost s podivnými zuby".
Od doby jeho objevu se až doteď soudilo, že měl jakousi mordu připomínající zobák. Dlouhokrká příšera se měla prohrabávat bahnem a požírat tvory ukrývající se v blátě na mořském dně.
Na sklonku minulého týdne časopis Science a webové stránky Ústavu obratlovců paleontologie a paleoanthropologie Pekingské University, muzeí ve Skotsku a USA přichází s jiným vysvětlením. Z původních představ o stravovacích zvyklostech zmíněného tvora, zůstaly jen ty mořské mělčiny. Další nálezy zbytků tvora, tvarem a velikostí připomínajícího dnešního krokodýla vypověděly, že to co měl vpředu na hlavě, mělo k zobáku hodně daleko. Tvarem to spíš připomínalo konec hubice vysavače. Špatná byla i dosavadní představa o tom, že lozil v bahně a cedil ho podobně, jako to dnes dělají plameňáci.
Hlava živočicha z před 242 miliony let ve skutečnosti měla tvar, jaký dnes známe u kladivouna. Ale ani jako ten se naše zvíře neživilo. Opustit musíme i představu predátora. Atopodentatus, svou doširoka roztaženou tlamou totiž jen na dně okusoval rostliny. Máme tedy co do činění s nejstarším mořským býložravcem.
Podle Oliviera Rieppela, kurátora Field Museum in Chicago, který je specialistou na evoluční biologii a s čínskými paleontology dlouho spolupracuje, Atopodentatus měl čelisti poseté krátkými jehlovitými výrůstky. Protože jejich uspořádání do tvaru písmene T, navíc blízko sebe, by bylo k chytání a žvýkání kořisti krajně nevhodné, vědcům se nyní mnohem pravděpodobnější jeví, že tlama sloužila k okusu rostlin rostoucích na kamenitém podkladu. Přední horní zuby, za vydatné pomoci těch na spodní čelisti, rostliny ode dna odtrhávaly, postranní zuby po zavření tlamy sloužily jako filtr na přebytečnou vodu.
Ač podle všech dalších anatomických znaků (jakým je i dlouhý krk), měla „jedinečnost s podivnými zuby“ blízko k plesiosaurům - hlavním mořským predátorům dinosauří éry, na rozdíl od nich byl neškodným vegetariánem.
Literatura
Science Advances Vol. 2 , 2016
National Museums Scotland