O.S.E.L. - Bít, či nebít? To je oč tu běží!
 Bít, či nebít? To je oč tu běží!
Otázka, zdali naplácat, či nenaplácat neposlušnému dítěti na zadek, dlouhodobě vyvolává divoké diskuze mezi rodiči, psychology a pediatry. Jak se k fyzickým trestům staví věda? Je možné, aby plácnutí na zadek způsobilo u dětí behaviorální problémy, nebo pomáhá při jejich výchově?

 

Ilustrační obrázek, Ellyn, Licence CC BY 2.0.
Ilustrační obrázek, Ellyn, Licence CC BY 2.0.

Předpokládá se, že i přes rostoucí odpor proti fyzickým trestům při výchově dítěte, je stále aplikuje jako disciplinární metodu více než polovina rodičů v USA. Vzhledem k tomu, že Česká republika patří mezi deset zemí EU, kde fyzické tresty nejsou zakázané, bude jich v ČR ještě více.  Více než tři čtvrtiny rodičů totiž pohlavek či plácnutí, schvaluje. Jedna skupina expertů ale upozorňuje na to, že fyzické tresty používané při výchově, můžou u dětí vyvolat emoční a behaviorální problémy. Další zase tvrdí, že výzkum v této problematice je velice složitý a z výsledků nelze vyvodit jednoznačné závěry.

 

Elizabeth Gershoff, University of Texas at Austin.
Elizabeth Gershoff, University of Texas at Austin.

Vědci Elizabeth Gershoff z University of Texas v Astinu a Andrew Grogan-Kaylor z University of Michagan vyhodnotili  75 publikovaných studií, které se zabývají vztahem mezi „výpraskem“ od rodičů a behaviorálním, emocionálním, kognitivním a fyzickým vývojem u takto trestaných dětí. Zjistili, že na 13 ze 17 dětí fyzické násilí zanechalo negativní následky, včetně zvýšené agrese a behaviorálních a duševních problémů. Také u nich bylo pozorováno snížení kognitivních schopností a nízké sebevědomí.

 

“Smutek” od Marco Nedermejer, Licence CC BY 2.0.
“Smutek” od Marco Nedermejer, Licence CC BY 2.0.

Analyzovat výsledky jednotlivých studií nebylo jednoduché. Gershoff a Grogan –Kaylor se proto zaměřili zejména na dvě věci, které studie obecně vykazovaly. První z nich byla, že studie řešily pouze fyzické tresty obecně, bez rozlišení způsobu provedení (fyzické tresty zahrnují mimo jiné bití různými předměty, mačkání, štípaní atd.), který markantně zvyšuje výskyt rizik spojených s trestáním.  Druhou vykazovanou vlastností bylo, že fyzické trestání se zkoumalo pouze z krátkodobého hlediska bez rozlišení příčiny a následku z dlouhodobého pohledu. Například u desetiletých dětí s projevy agrese bylo prokázáno častější fyzické trestání už v období, kdy byly batolaty, než u klidných dětí stejného věku, což ale mohlo být způsobeno tím, že již v tomto období byly trestány z důvodu jejich ze standardu vybočujícího chování.

 

Andrew Grogan-Kaylor, University of Michagan
Andrew Grogan-Kaylor, University of Michagan

Při konfrontaci s těmito problémy učinili vědci několik rozhodnutí.  Zaprvé omezili svou analýzu studií pouze na fyzické tresty bez použití jakéhokoliv náčiní. Zjistili, že i tyto tresty mají negativní důsledky. Zadruhé porovnali výsledky průřezových studií s dlouhodobými studiemi, které sledují dětské chování v průběhu času a mají lepší vypovídající hodnotu o příčině a následku. Gershoff and Gragan-Kaylor  zjistili, že fyzické tresty souvisí s negativními následky v obou typech studií, tudíž je posílen argument, že používání fyzických trestů při výchově je rizikové.

 

Graf znázorňuje zdali dotázaní byli či nebyli biti jako děti a co si myslí o vhodnosti použití fyzických trestů při výchově.  (Zdroj: https://waitbutwhy.com/table/spanking-survey-results)
Graf znázorňuje zdali dotázaní byli či nebyli biti jako děti a co si myslí o vhodnosti použití fyzických trestů při výchově. (Zdroj: waitbutwhy.com )

Někteří vědci, ale nadále zůstávají vůči této teorii skeptičtí. Studie totiž naznačují například, že efekt domácích trestů může záviset na okolnostech, kvůli kterým k němu došlo. Ani v jednom typu studie nebyla zjištěna přímá souvislost mezi fyzickými tresty a poruchami duševního zdraví u dětí, které byly vystaveny fyzickým trestům méně než jednou či dvakrát za měsíc. Další studie poukázala na to, že fyzické tresty mají větší negativní dopad na děti v předškolním věku než u školou povinných, či adolescentů.

 

Z toho vyplývá, že tvrzení o nebezpečnosti fyzických trestů jako takových je velice zjednodušené. „Bylo by velice nezodpovědné vyjádřit se v této otázce jednoznačně pro nebo proti“, říká Christopher Ferguson, psycholog na Statsom University in Florida.

 

Nyní klasická otázka o vejci a slepici

Používají rodiče fyzické tresty z důvodu toho, jak děti jednají, nebo dětské jednání je ovlivněno tím, že jsou vystavené fyzickým trestům? Nebo obojí? Ferguson analyzoval výsledky „2013 meta-studie“ tak, že zohlednil chování dětí ze studie ještě předtím, než do ní byly zařazeny a přišel na to, že souvislost mezi vztahem fyzických trestů a duševním zdravím dítěte byla o hodně menší, než studie vykazovala. Další ukázkou nutnosti opatrné  interpretace dat a statistik, je  studie psychologa Roberta Larzelere a jeho kolegů z Oklahoma State University, kteří uveřejnili v roce 2010 studii, ze které vyplývá, že zázemí a psychoterapie mají stejně silný vliv na negativní chování dětí jako fyzické tresty.  Ale opět jako v předchozím případě, pokud se zohlední chování dětí ještě v době před studií, spojení mezi těmito vlivy vymizí.

Šťastná rodina od Arentas. Licence CC BY 2.0.
Šťastná rodina od Arentas. Licence CC BY 2.0.

 

Nicméně, stále mnoho individuálních studií při sledování chování dětí prokazuje vztah mezi fyzickými tresty a negativními následky. A tak Gershoff říká, že navzdory vleklým kontroverzním debatám, by zodpovědní rodiče neměli na svých dětech vykonávat fyzické tresty. Její slova znějí: „Nadále se pokračuje ve studiích, které predikují negativní změny v chování v důsledků používání fyzických trestů, ale ani jedna z nich neříká nic o tom, že by fyzické tresty dětské chování pomohly zlepšit.

Jinými slovy, nemáme sebemenší důkaz o tom, že fyzické tresty reálně pomáhají dětem stát se lepšími či přizpůsobivějšími. Hodně důkazů však napovídá tomu, že by mohly škodit. Tak proč riskovat?


Literatura

Scientific American Mind, 09-10/2016


Autor: Martina Štěpánová
Datum:24.10.2016