Uvedená hostina se konala 9. ledna 2015 ve vesničce Chitima v provincii Tete na západě Mosambiku a součástí pohoštění bylo i tradiční pivo pombe. Tento kvašený nápoj se v Mosambiku často připravuje ze směsi kukuřice, otrub, čiroku a cukru povařené ve vodě a následně fermentované kvasinkami Schizosaccharomyces pombe. V sousední Tanzánii jsou k přípravě pombe používána prosná zrna, která se nejprve nechají vyklíčit v teplé vodě za účelem zvýšení obsahu maltózy, následuje sušení a drcení sladu. Do sladiny, která vznikne smísením rozdrceného sladu s vodou, se přidají kvasnice a směs se nechá až pět dní fermentovat. Obsah alkoholu v hotovém nápoji bývá mezi 2,5 až 4 %, nápoj vyniká vysokým obsahem nutričně hodnotných látek a v rané fázi kvašení se podává i dětem. V Tanzánii není dokonce pombe považováno za nápoj, neboť se pro její konzumaci používá výraz jíst nikoli pít.
Video: Mozambická vláda vyhlásila tři dny národního smutku za lidi, kteří se otrávili pivem. (Reuters)
Pombe podávané na pohřbu v Chitimě však muselo kromě cenných živin obsahovat i nějakou toxickou látku, jelikož po jeho požití skončilo více než 200 smutečních hostů v péči lékařů. Mezi 75 smrtelnými případy otravy byla i matka zesnulého novorozence a dodavatel zdravotně závadného piva. Druhý jmenovaný byl v kraji považován za svého druhu umělce, proto byl travič hledán nejprve mezi jeho zarputilými konkurenty. Podezření na obchodní válku zesílilo, když byla na dně barelu s pivem nalezena otevřená neoznačená 200 ml lahev a barel i s touto lahví následně v průběhu vyšetřování záhadně zmizel.
V myslích místních lidí se vynořovaly pojmy jako zločinné spiknutí, temná magie, prokletí, msta ze záhrobí a nakonec i název prostředku stejně tradičního, jako samo pombe – krokodýlí žluč. Ve světovém tisku pak vycházely články s titulky jako „Nejméně 72 lidí zemřelo v Mosambiku po vypití otráveného piva. Je na vině krokodýlí žluč?“ (The Washington Post, 13. 1. 2015), nebo „Opravdu krokodýlí žluč zabila 75 lidí v Mosambiku?“ (Forbes, 12. 1. 2015) a podobně. Uvedené titulky jako by z oka vypadly názvu práce zveřejněné v červnu 1984 v The Central African Journal of Medicine nazvané „Krokodýlí žluč – jed: mýtus nebo realita?“. Její autor prof. N. Z. Nyazema z Katedry klinické farmakologie na Univerzitě v Zimbabwe nejprve vysvětluje úlohu krokodýlí žluči v lidovém léčitelství a magii:
Krokodýl nilský (Crocodylus niloticus Laurenti) byl po roce 1899 často zmiňován v rámci případů týkajících se obvinění z čarodějnictví (od roku 1899 bylo koloniální správou v Zimbabwe považováno za trestné, pokud někdo vinil jinou osobu z čarodějnictví. Důvodem byl strach bílých osadníků z vlny násilí spojené s honem na čarodějnice – Witchcraft suppression act, 1899). Velmi rozšířená je víra, že žlučník krokodýla je silně jedovatý. Žluč „nduru“ je užívána jako jed, který je nic netušící oběti přidáván do piva nebo do kaše „sadza“. Koupit tento jed není snadné, stejně tak jako není snadné zabít krokodýla pouze za účelem získání jeho žlučníku. Ale za tučný poplatek lze tento jed získat od některého z lidových léčitelů „n´gara“. Pomocí magického zakletí použitých ingrediencí pak může „n´gara“ připravit i jed účinkující pouze na konkrétní osobu. Pivo budoucí oběti je kontaminováno tak, že je do něj ponořen prst či jen špička nehtu, na níž bylo předtím nanesena špetka jedu. Nešťastná oběť má skonat během následujících 24h a průvodním znakem otravy má být prudká bolest břicha….
Profesor Nyzema samozřejmě nezůstal jen u etnografického popisu „nduru“, ale provedl i sérii toxikologických testů. Žluč získaná z jater 10 krokodýlů nilských byla naředěna šestiprocentním vodným roztokem etanolu na koncentraci 2 – 2,5 mg žluči/ml roztoku. Ten byl pak podáván laboratorním myším (7 dní, 200 ml/den) a paviánům čakma (7 dní, 1 g suché žluči/den), přičemž u žádného ze zvířat nebyly zpozorovány jakékoli projevy toxického účinku.
Mohlo by se tedy zdát, že krokodýlí žluč může ublížit jen díky své špatné pověsti a snad jen silně pověrčivým jedincům. Bohužel – opak je pravdou. Kromě Afriky se žluč krokodýla těší velké oblibě i v asijském lidovém léčitelství, např. při léčbě astmatu. Spíše než úlevu však pacienti užívající léčiva na bázi krokodýlí žluče pocítí následky chronické otravy těžkými kovy. V práci Garveye a kol. z roku 2001 jsou publikovány výsledky analýzy tablet proti astmatu, jejichž doporučená denní dávka obsahovala více než 140 mikrogramů arsenu a více než 580 mikrogramů olova. V případě arsenu je však za bezpečný považován denní příjem nižší než 25 mikrogramů/den a v případě olova nižší než 30 mikrogramů/den. Samozřejmě, že koncentrace těžkých kovů v podobných přípravcích bude závislá na podmínkách chovu a složení potravy krokodýlů, ovšem z tohoto pohledu asi nebude Afrika o mnoho bezpečnější destinací než jižní Asie.
Těžké kovy v koncentraci, kterou můžeme očekávat v krokodýlí žluči, však samozřejmě nemohou způsobit akutní otravu a prakticky okamžitou smrt. Co tedy bylo příčinou vážných zdravotních potíží smutečních hostů z Chitimy? Odpověď lze nalézt v práci Falconera a kol. publikované v roce 2017 v časopise Forensic Science International. Autorský tým podrobil chemické analýze vzorky pombe nalezené v domě zesnulého dodavatele piva a z jeho prodejního stánku v Chitimě a vzorky kukuřičné mouky použité k přípravě nápoje. Ve vzorcích byly nalezeny vysoké koncentrace kyseliny bongkrekové a isobongkrekové. Při vypití půl litru kontaminovaného nápoje se do těla mohlo dostat až 15 mg kyseliny bongkrekové a 24 mg kyseliny isobongkrekové, přičemž smrtelná dávka kyseliny bongkrekové pro člověka o hmotnosti 70 kg je různými autory odhadována v rozmezí 1 – 220 mg. Kyselina bongkreková patří mezi mitochondriální jedy narušující energetický metabolismus buněk. Má však poměrně unikátní biochemický mechanismus účinku – na rozdíl od jiných mitochondriálních jedů (např. kyanidy), nenarušuje fungování enzymů v elektronovém transportním řetězci, ale inhibuje adenin nukleotid translokázu (ANT). Tento protein zajišťuje transport adenosindifosfátu (ADP) z cytosolu buňky do mitochondriální matrix a naopak transport adenosintrifosfátu (ATP) vzniklého v rámci procesu oxidativní fosforylace opačným směrem. Poškození funkce daného proteinu naruší energetickou bilanci buňky a způsobí její smrt. Na úrovni organismu se po uplynutí doby latence trvající 1 až 10 h otrava projevuje poškozením jater, ledvin a mozku. Pacienti nejčastěji trpí nevolností, závratěmi, spavostí, nadměrným pocením, bušením srdce (palpitace), bolestmi břicha, průjmem a potížemi s močením. Smrt nastává 1 až 20 h po nástupu prvních projevů otravy. Alimentární (s kontaminací potravin spojené) otravy kyselinou bongkrekovou byly před rokem 2015 zaznamenány pouze v Indonésii u lidí konzumujících „tempe bongkrek“, což je tradiční pokrm z kokosové dužiny fermentované plísní Rhizopus oligosporum a v Číně u konzumentů pokrmů z fermentované kukuřičné mouky či z houby rosolovky řasotvaré (Tremella fuciformis). Zdrojem toxinu byla aerobní gramnegativní bakterie Burkholderia cocovenenans, která se v potravinách vyskytla vlivem kontaminace či chybně prováděného technologického postupu. Tato bakterie dobře prospívá zejména v prostředí o neutrálním pH při teplotě 22-30°C, na produkci kyseliny bongkrekové má zásadní vliv i přítomnost proteinů vyskytujících se hojně v kokosové dužině či kukuřici.
Z geografického hlediska byla pro zainteresované odborníky hromadná otrava kyselinou bongkrekovou zaznamenaná v Mosambiku celkem překvapivým jevem. Teorie o záměrné kontaminaci pombe bakteriálním toxinem tedy stále zůstávala ve hře. Ovšem jen do chvíle, než byla v pivu prokázána i přítomnost toxoflavinu, což je další typický sekundární (avšak méně toxický) metabolit bakterie Burkholderia cocovenenans. Ze zajištěné kukuřičné mouky byla následně izolována bakteriální kultura, která byla v laboratorních podmínkách schopná produkovat všechny výše zmíněné toxiny. Tragédie na pohřební hostině byla tedy politováníhodnou nehodou spojenou s globálním transportem mikroorganismů. Jenže – dejte pak v dnešním světě na legendy o vyhlášeném pekaři, uzenáři či pivovarníkovi…..
Literatura:
-
Nyazema, N. Z. (1984). Crocodile bile, a poison: myth or reality?. Central African Journal of Medicine, 30(6), 102-103.
-
Falconer, T. M., Kern, S. E., Brzezinski, J. L., Turner, J. A., Boyd, B. L., & Litzau, J. J. (2017). Identification of the potent toxin bongkrekic acid in a traditional African beverage linked to a fatal outbreak. Forensic science international, 270, e5-e11.
-
Anwar, M., Kasper, A., Steck, A. R., & Schier, J. G. (2017). Bongkrekic Acid—a Review of a Lesser-Known Mitochondrial Toxin. Journal of Medical Toxicology, 1-7.
-
Garvey, G. J., Hahn, G., Lee, R. V., & Harbison, R. D. (2001). Heavy metal hazards of Asian traditional remedies. International Journal of Environmental Health Research, 11(1), 63-71.