O samčích feromonech, které ovlivňují chování opačného pohlaví toho víme již poměrně hodně. Nyní výzkumníci přicházejí s poznatkem, že i ženy vylučují substanci, která stimuluje pohlavní pud ostatních žen. Tuto substanci nevylučují ženy trvale ale jen v určité fázi svého životního cyklu.
Martha McClintock z University of Chicago se svými spolupracovníky zjistila, že ženy matky v době prvních dvou měsíců kojení svého potomka vylučují určité látky, které mají vliv na chování jiných žen. Když jsou vdechování těchto látek vystaveny ženy, které mají stálé partnery, vzroste u nich jejich sexuální žádostivost o 24%. U žen, bez partnerů vzroste (podle psychologických testů založených na sexuálních představách a fantazii) jejich sexuální žádostivost o 17 procent.
V pokusu, které McClintocková naplánovala, nebylo ponecháno nic náhodě. Kontrolní testy spočívaly v tom, že polovina žen byla vystavena vdechování neutrálních substancí (tedy jiných než z kojících matek). V této skupině ženy mající své trvalé partnery nevykázala signifikantní změny ve svém chování. Ženy bez stálých partnerů v této kontrole vykázaly dokonce 28% pokles své sexuální aktivity.
Práce o sexuální touze, ze které citujeme je uveřejněna v časopise Hormony a chování, pod názvem „Sociální chemosignály od kojících žen“ .
Pokusy s ženami se uskutečnily na universitě v Chicagu, ale materiál k pokusům byl získán v Philadelphii. Tam 26 kojících matek podstoupilo „sbírání chemického materiálu“ . Ženy „dárkyně pachů“, musely přistoupit na to, že jedly jen nedráždivou dietu. To proto, aby omezily případný přenos rušivých vlivů jako například z kari koření atp. Kojící ženy dostaly polštářky, které přikládaly ke svým dětem tak, aby do nich zachytávaly sliny kojenců, jejich pot a odkapávající mléko z prsů při kojení. Samy matky si navíc připevnily vatové polštářky do podpaží, aby do nich absorbovaly svůj pot.
Polštářky byly poté dány dohromady, rozřezány na malé kousky a uchovány v lahvičkách ve zmraženém stavu.
V Chicagu výzkumníci přesvědčili 90 žen ve věku 18 až 35 let, aby se podrobily testu. Jednalo se vždy o ženy, které dosud neporodily potomka a které byly nekuřačky. Navíc se musely zavázat, že během pokusu nebudou používat parfémy. Tyto ženy byly rozděleny na dvě skupiny. Jedna byla vystavena vdechování pachů z drtě polštářků získaných ve Philadelphii. Kontrolní skupina vdechovala pach polštářků, které byly nasáklé chemikálií s fosforečnanem hořečnatým - látkou, která imituje nasládlou vůni mateřského mléka.
Protože by předsudky o feromonech mohly ovlivnit reakce žen, účastnice pokusu byly uvedeny v omyl. Bylo jim řečeno, že jde o test, který má zjistit, jak se mění jejich schopnost vnímat pachy v průběhu jejich menstruačního cyklu. Slovo feromon měl personál v době pokusu zakázáno používat. Účastnicím byly rozdány utěrky vyplněné příslušnou drtí z vaty a byly požádány, aby si k nim přivoněly ráno, večer a také v průběhu dne, kdy si do nich měly utírat nos a ústa.
Následně byly ženy, které žily v partnerském vztahu s muži, dotazovány na náladu a byl sledován kompletní denní režim. Šetření obsahovalo též vyjádření, kterým ženy udaly na stupnici svůj pocit ochoty k sexuálním intimnostem. Zaznamenávána byla i jejich skutečná sexuální aktivita. Ženy bez partnerů byly také zpovídány ohledně jejich sexuálních nálad, fantazii, představ a snech se sexuálním a nebo romantickým podtextem.
Výsledky testu vyzněly jednoznačně. Vdechování „substance z kojících žen“ způsobilo výrazný efekt a to především ve druhé polovině menstruačního cyklu. Tedy po ovulaci, kdy normálně sexuální motivace klesá.
Další studie budou třeba, pokud se má zjistit, zda chemické signály, které tým odhalil jsou skutečně feromony a jaké je jejich složení. Za předpokladu, že se o feromony skutečně jedná, je zřejmé, že budou fungovat nejen v laboratorních podmínkách, ale též v běžných, přirozených situacích. Podrobnější studie by mohla zjistit, zda tyto feromony mohou být pro populaci, která udržuje určitý systém sociální komunikace, přínosem.
Je dost dobře možné, že za vyšší porodností některých etnik stojí právě způsob jejich bydlení a s tím spojená "mateřská" feromonová stimulace. Může to ale platit i opačně a vysoký životní standard může být příčinou likvidace přirozených mechanismů stimulujících mateřský rozmnožovací pud.
