O.S.E.L. - Gigantické astrofyzikální disky fungují podle Schrödingerovy rovnice
 Gigantické astrofyzikální disky fungují podle Schrödingerovy rovnice
Kvantové rovnice již dávno zdomácněly ve světě nepatrných částic. Občas ale podle všeho prosakují do makrosvěta. Astrofyzik zjistil, že se Schrödingerova rovnice pěkně hodí na popis evoluce některých pořádně velikých struktur ve vesmíru.

Disk, který drží pohromadě rovnice. Kredit: James Tuttle Keane, California Institute of Technology.
Disk, který drží pohromadě rovnice. Kredit: James Tuttle Keane, California Institute of Technology.

Jak už mnozí vědí, náš vesmír si mezi sebe rozdělily kvantová mechanika s obecná relativitou. Kvantové rovnice se zabývají mikrosvětem, v němž se hemží rozličné částice. Relativistické rovnice zase obvykle pracují s obrovskými vzdálenostmi a hmotnostmi. A většinou si navzájem příliš nelezou do zelí. Teď ale došlo k překvapivému objevu, který to změnil.


Konstantin Batygin. Kredit: Caltech.
Konstantin Batygin. Kredit: Caltech.

Konstantin Batygin z Caltechu, který je rovněž slavným lovcem planety Devítky ve Sluneční soustavě, při svém výzkumu zjistil, že kvantová Schrödingerova rovnice velmi slušně popisuje dlouhodobou evoluci některých astronomických objektů. Jeho studii nedávno publikoval časopis Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

 

Masivní astronomické objekty bývají obklopeny množství různého materiálu. Ten okolo nich obíhá, jako planety kolem hvězdy. Například supermasivní černé díry bývají obklopené množstvím hvězd, prachu, plynu a dalšího materiálu. Vlivem gravitačních sil se v takovém případě vytvoří plochý disk, v němž kolem černé díry krouží mnoho částic různého druhu. Takový astrofyzikální disk přitom může být velký třeba jako Sluneční soustava nebo i mnohem větší.


Disk kolem supermasivní černé díry. Kredit: ALMA/HST/Carnegie-Irvine Galaxy Survey.
Disk kolem supermasivní černé díry. Kredit: ALMA/HST/Carnegie-Irvine Galaxy Survey.

Astrofyzikální disky si během svého života obvykle neudrží jednoduchý kruhový tvar. Během milionů let se postupně vyvíjejí a objevují se na nich vlnky a podobná narušení tvaru, podobně jako vlny na hladině rybníku. Vznik a evoluce těchto vlnek už dlouho trápí astronomy a moc jim nepomáhají ani počítačové simulace. Jde totiž o procesy, které jsou na detailní modelování příliš komplexní.

 

Schrödingerova rovnice. Kredit: Georgia State University.
Schrödingerova rovnice. Kredit: Georgia State University.

Batygin se pokusil situaci zjednodušit pomocí perturbační teorie a vytvořit jednoduchý matematický model evoluce astrofyzikálního disku. Podobný postup se používá při výpočtech evoluce oběžných drah planet v planetárním systému během milionů let nebo při podobných příležitostech. Když to ale Batygin udělal s diskem, tak se mu najednou ve výpočtem objevila Schrödingerova rovnice. Prý to byl šok.

 

Schrödingerova rovnice je pohybová rovnice ve kvantové teorii. Popisuje časový a prostorový vývoj vlnové funkce částice, která se pohybuje v poli sil. Batygin vlastně zjistil, že se vlnění v astrofyzikálních discích chová podobně, jako se chovají kvantové částice. Fyzici často naříkají, že kvantová mechanika a obecná relativita jsou na sebe jako kočka a pes. Že kvantové rovnice nefungují v makrosvětě a obecná relativita je k ničemu ve světě částic. Podle Batygina bylo šokující, že Schrödingerova rovnice má co říct na škále o velikosti světelných let.


Jak se zdá, šíření vln a nerovností v astrofyzikálních discích není natolik odlišné od vln na vibrující struně, a také není tak odlišné od pohybu kvantové částice. Zní to docela logicky, ale ještě bude nutné a podle Batygina také samozřejmě vzrušující vystopovat matematiku, která za tím vším vlastně je. Schrödingerova kočka by z toho jistě měla radost.

Video:  Planet Nine from Outer Space - K. Batygin


Literatura

Caltech 5. 3. 2018, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society 475: 5070–5084.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:10.03.2018