O.S.E.L. - Robot který chodí a když má naspěch, kutálí se
 Robot který chodí a když má naspěch, kutálí se
Přiučit se v Africe není žádná ostuda, ani když jde o pavouky a robotiku.

Prof. Dr.Ing. Ingo Rechenberg, bionik  a objevitel pavouka Cebrennus rechenbergi.  Kredit: Technische Universität Berlin.
Prof. Dr.Ing. Ingo Rechenberg, bionik a objevitel pavouka Cebrennus rechenbergi. Kredit: Technische Universität Berlin.

Pavouci jsou na světě už hodně dlouho. Tomu nejstaršímu, kterého našli angličtí vědci v jantaru, by dnes šlo už na 120 milionů let. Dnes jsou prakticky všude – v lesích, na polích, půdách, ve sklepích, ale i hluboko v jeskyních, kde je stále tma, a někteří se pomocí vlákna podívají i do stratosféry. Toho, co je na nich "cool", je hodně.  A když se to tak vezme, tak jim vděčíme za hodně. Na světě jich je zhruba 25 milionů tun. A protože u hmyzích predátorů je zvykem, že ročně spořádají dvaatřicetinásobek své hmotnosti, tak to v pavoučím případě představuje  800 milionů tun sežraného hmyzu. Jen pro představu, veškeré lidstvo zkonzumuje ročně jen polovinu takového množství masa a ryb dohromady. Když si ty stovky tun hmyzu zkonzumovaného pavouky představíme jako létající komáry, muchničky,... tak nás ročně zbavují slušné armády trapičů, kteří by nám znepříjemňovali život štípanci, bodanci a přenosnými chorobami. Jinak řečeno, arachnofobie není ani v nejmenším na místě. Nebýt pavouků, tak by nejspíš už dávno Zemi ovládl hmyz.

 

Cebrennus rechenbergi, maročan jehož rotační pohyb připomíná artistická salta. Zvyšuje tím svou rychlost svého "běhu" na dvojnásobek.  Kredit:  Ingo Rechenberg, Wikipedia.
Cebrennus rechenbergi, "maročan" jehož rotační pohyb připomíná artistická salta. Zvyšuje tím svou rychlost svého "běhu" na dvojnásobek. Kredit: Ingo Rechenberg, Wikipedia.

Nyní k dobrým skutkům pavouků musíme připsat ještě jeden. Dal by se nazvat vzor technologických inovací.  Vědci nyní představili svou hračku BionicWheelBot a přiznali, že jim jako vzor sloužil africký koulející se pavouk. Pavouků známých tím, že se umí kutálet, je poskrovnu. Patří mezi ně Carparachne aureoflava z Namibije. Je pravda, že pavouci raději běhají, ale přece jen osm nohou je osm nohou. Aby se jim při úprku nezapletly, protože to je na jejich malý mozek docela záběr. Proto když fouká vítr, nebo to má pavouk s kopce dolů, zvolí koulení. Je to pro ně nejrychlejší způsob, jak predátorovi zmizet z očí.  A věru, že toho afričtí pavouci mají za potřebí a často. Pavouci sice vlastní nory budované v zemi, umí se i rychle zahrabat do písku, ale nic z toho jim moc platné není. Nepřítel číslo jedna jsou pro ně vosy hrabalky.  Jsou to v podstatě mírumilovná stvoření živící se nektarem. Když ale na ně přijde množení a jde jim o potomstvo, neznají bratra. Samičky začnou vyhledávat pavouky, prohrabou se k nim a nejprve je ochromí svým jedem. Poté nakladou vajíčka. Nebožák pavouk se tak stane pro larvy hrabalek živou konzervou. To je dost pádný důvod, aby si osvojili koulení, jímž se jim daří zdvojnásobit únikovou rychlost, než jaké jsou schopni dosáhnout svým i tím nejrychlejším během.

 

BionicWheelBot v modu koulení. Robot s patnácti motorky imitujícími pohyb pavoučích končetin.  Kredit: Kredit: festo
BionicWheelBot v modu koulení. Robot s patnácti motorky imitujícími pohyb pavoučích končetin. Kredit: Kredit: festo

Abyste viděli pavouky rotovat, netřeba jezdit daleko. Lze to i na dovolené v Maroku.  Právě takovým způsobem se k nim dostal Ingo Rechenberg, profesor bioniky pracující na Technické univerzitě v Berlíně. Protože šlo o pavouka, kterého do té doby nikdo nepopsal, nese dnes jeho jméno: Cebrennus rechenbergi. Zajímavé na něm je, že svého pavoučího rotujícího kolegu z afrického jihu, hravě strčí do kapsy. Zatímco takový pavouk  "namibijec" musí nejprve poručit větru dešti, a nebo vylézt na kopec, aby se z něj mohl skutálet, "maročan" to zvládá i za bezvětří a dokonce i proti svahu. Prý až čtyřiceti stupňovému. Proto také si právě tohoto borce vzali výzkumníci jako předlohou pro robot familiárně zkráceně označovaného jako Tabbot. Je to podle berberského "tabacha", což neznamená nic jiného než "pavouk".

Živoucí předloha má necelé dva centimetry. Takové miniaturizace ale lidská technika zatím není schopna, a tak má Tabbot na délku čtvrt metru. To aby se do něj vešlo 15 elektromotorů s napájecí lithiovou 1000 mAh baterií, polohová čidla, klouby, převodové mechanismy, a čip s přijímačem pracujícím na frekvenci 866 MHz.

Umělý pavouk  je dílem dílem týmu, jehož členem je profesor  Rechenberg. Skupina si říká Festo bionics. Jejich robot prý funguje proto, že věrně napodobuje pavoukovy pohybové vzory. Ale ne zcela ve všem. Když ten jejich leze, používá k tomu jen tři nohy na každé straně. Při přechodu do modu koulení udělá z nohou kruh. Z páru nohou, který k lezení nepouříval a zatím mu jen překážel, se stane nástroj k odstrkování.  Pro odbornější klientelu svého Tabota  oslovují tvůrci BionicWheelBot a předpokládají, že se stane platformou pro pomocníky záchranářů, zemědělců, a že by také mohl dobře posloužit i na písčitém Marsu.

 

Závěr

Na to, že nás Afrika poráží v běhu "po dvou", jsme si již tak nějak zvykli. Když jí chceme doběhnout v koulení "po osmi", musíme podvádět s čipem a mechanikou. Jaká asi další překvápka má na nás černý kontinent ještě v záloze?

Kdo by chtěl, zatím ve všech parametrech za evolucí pokulhávající exemplář pavouka vidět na vlastní oči, Tabbot má být jedním z lákadel veletrhu průmyslových technologií Hannover Messe (23. až 27. dubna 2018).

 

Video:  "Namib spider"


Video: Cebrennus rechenbergi - pavoučí předloha robotické novinky


Video: Výsledky Festo bionics

 

Video:  Lidská předloha.



Autor: Josef Pazdera
Datum:02.04.2018