Hypersonické zbraně se stávají nebezpečnou hrozbou, které je velmi obtížné čelit se soudobými systémy protivzdušné obrany. Jsou rychlé a manévrují úplně jinak než balistické střely, proti nimž dnešní obrana jakž takž funguje. Jak si tedy účinně poradit s hypersonickou hrozbou?
Nezávislý americký think tank Center for Strategic and International Studies (CSIS) nedávno vydal zprávu „Complex Air Defense: Countering the Hypersonic Missile Threat“, jejímiž autory jsou Tom Karako a Masao Dahlgren. Zpráva se velmi přimlouvá za to, aby americká administrativa více investovala do obrany proti hypersonickým útokům a zároveň rozebírá zajímavé nové možnosti obrany.
Karako s Dahlgrenem vycházejí z toho, že když si soudobé systémy neporadí s hypersonickým útokem kvůli jeho unikátním výhodám, tak bychom se při hledání vhodných technologií pro obranu před hypersonickými zbraněmi měli zaměřit na jejich unikátní nevýhody. Což zní fér.
Autoři zprávy rozebírají řadu konceptů. Asi nejzajímavější jsou metody plošné likvidace (area-wide kill mechanism), které zneužívají hlavní přednost hypersonického útoku. To, že je nesmírně rychlý. Přitom nejde o technologie na pomezí science-fiction, na jejichž aplikaci bychom museli čekat řadu let. Mohou být jednoduché, brutální a smrtící (tedy pro hypersonickou střelu).
Takovou technologií je i „hypersonický flak“. Za druhé světové války se před devastujícími nálety spojenců Němci bránili flakem. To byl jednak protiletadlový (a časem protitankový) 88mm kanón Flak, a pak také metoda jeho použití. Palba těchto děl doslova plnila oblohu mračny šrapnelů. Protiletadlová obrana pak nemusela přesně zasahovat jednotlivé letouny, ale vytvořila flak, kterým útočníci museli proletět.
Zpráva CSIC popisuje hypersonický flak s částicovou municí, který by podobným způsobem vytvořil mračno upravených, kovových nebo i pyrotechnických částic, křížící cestu dravé hypersonické střele. Tyto částice by mohly vydržet ve vyšších vrstvách atmosféry desítky minut, přičemž by byly efektivnější v počátečních fázích hypersonického letu, protože střela letí rychleji.
Autoři zprávy přitom vycházejí z dřívějších pozorování, kdy se ukázalo, že prach, déšť a podobné materiály v atmosféře způsobují na hypersonicky letících střelách značné poškození. Jsou přesvědčeni, že by nasazení tohoto typu obrany nejspíš přinutilo protivníky, aby se přeorientovali na konzervativněji navržené, těžší nebo méně výkonné hypersonické systémy.
Pokud je známo, koncept hypersonického flaku zůstává velmi teoretický a doposud nebyl otestován (přinejmenším veřejně). Není úplně dokonalý, ale mohl by fungovat. Vývoj a testování dalších obranných technologií, které půjdou přímo po hypersonických střelách, sice probíhá, ale nebude to hned. Hypersonické flaky a jim podobné technologie by do té doby mohly vyplnit mezeru v obraně proti hypersonické hrozbě.
Video: Complex Air Defense: Countering the Hypersonic Missile Threat
Literatura
The Drive / Warzone 7. 2. 2022.
Complex Air Defense: Countering the Hypersonic Missile Threat