Mléčná dráha je protkána molekulárními mračny, která tvoří převážně molekulární vodík. Obvykle fungují jako hvězdné porodnice, v nichž se za určitých okolností rodí nové hvězdy. Jako pozemšťané jsme si zvykli na to, že se Sluneční soustava nachází na „venkově“ Mléčné dráhy, poměrně daleko od všeho zajímavého, co se v naší Galaxii děje.
Týká se to i hvězdných porodnic. Mezi nejbližší, o nichž víme, patří Molekulární mračno Jižní koruny (Corona Australis Molecular Cloud), Komplex Rho Ophiuchi (Rho Ophiuchi cloud complex) a Molekulární mračno v Býku (Taurus molecular cloud), všechny vzdálené cca 420 až 450 světelných let. Problém je ale v tom, že tyto mračna bývají doopravdy temná a špatně se hledají.
Mezinárodní tým, který vedla astrofyzička Blakesley Burkhartová z Rutgers University, přichází s pozoruhodným objevem, jenž mění situaci. Vystopovali doposud neznámé temné molekulární mračno, které se nachází ve vzdálenosti jen asi 300 světelných let od Země. Je plné molekulárního vodíku a mohly by v něm vznikat nové hvězdy.
Mračno ve tvaru půlměsíce, které vědci pojmenovali Éós po řecké bohyni úsvitu a červánků, obsahuje molekulární vodík o váze asi 3 400 Sluncí a jen velmi malé množství patrného oxidu uhelnatého (tj. CO dark), což vysvětluje, proč tak dlouho unikalo pozornosti. Nachází se na kraji Lokální bubliny, oblasti relativně řídkého kosmického prostoru o průměru přes 1 000 světelných let v rameni Orionu, jehož součástí je Sluneční soustavy.
##seznam_reklama##
Éós je jedním z největším jednotlivých objektů poblíž Sluneční soustavy. Pokud by mračno bylo vidět na naší noční obloze, zabíralo by oblasti o velikosti asi 40 úplňků Měsíce. Podobná mračna ale netrvají věčně. Vlastně to bývají jen velmi krátkodobé záležitosti, z hlediska existence vesmíru. V tomto případě badatelé očekávají, že se Éós vypaří za nějakých 6 milionů let.
Jak říká Burkhartová, mračno Éós se stalo prvním molekulárním mračnem, které bylo objeveno přímou detekcí dalekého ultrafialového záření molekulárního vodíku. Podle Burkhartové Éós doslova světélkuje v temnotě vesmíru. S kolegy k tomu využili data spektrografu dalekého ultrafialového záření FIMS-SPEAR, který operuje na korejském satelitu STSAT-1. Do budoucna by se z detekce dalekého ultrafialového záření mohla stát účinná metoda výzkumu mezihvězdného prostoru.
Video: Eos: Discovery of the Nearest CO Dark Molecular Cloud to the Sun
Literatura