Tohle je hollywoodský příběh, v němž vědci nacházejí důvod žít. Drama, sepsané evolucí, kterému je nejdřív obtížné uvěřit, ale nakonec přináší naději tam, kde by ji čekal jenom málokdo. Na počátku příběhu je vzácná mutace, která na první pohled nevypadá pro svého nositele nic moc.
Jde o zmutování genu ISG15 (Interferon-stimulated gene 15), jehož produkt pak nositelům této mutace schází. Jde o protein ISG15, který by mohl být učebnicovým příkladem toho, jak je imunita bláznivá. Odpovědí na prostou otázku, co tento protein dělá, by byla celá kniha, která ještě z podstatné části není napsaná. Je to malý imunitní protein podobný ubikvitinu, který má (minimálně) tisíce, možná miliony funkcí. Funguje buď jako mimobuněčný cytokin v krevní plazmě s mnoha funkcemi v imunitě, například v obraně proti mykobakteriím a pak jako nitrobuněčný faktor, který se váže na množství dalších proteinů v buňce, mimo jiné jako součást různých mechanismů obrany proti virům a dalším patogenům, moc toho ale zatím nevíme. Chce to ještě hodně výzkumu.
Jak lze tušit u imunitního proteinu s bezpočtem funkcí, zmíněná mutace do jisté míry ztrpčuje život, vede k trvalému mírnému systémovému zánětu, zvyšuje náchylnost k některým infekcím, třeba mykobakteriím a má určité neurologické a kožní projevy, ale na druhou stranu to zase není věc, která by nositele mučila a posléze zabila, jak některé mutace dovedou. To je ale teprve začátek.
Imunogenetik Dusan Bogunovic z Columbia University asi před 15 lety zjistil, že tito lidé jsou jako mutanti se superschopností. Bez sebemenší stopy nadsázky. Bogunovic totiž naprosto šokovaně zjistil, že tito lidé neonemocní žádnou virovou infekcí. A to vůbec nikdy, alespoň pokud se podařilo zjistit. S kolegy se usilovně snaží, ale zatím nenašli virus, který by tuto mutaci prorazil a mutanta nakazil. Absence proteinu ISG15 je totální superzbraň proti virům.
Je samozřejmě do značné míry záhadou, jak to funguje. Také je záhadou, proč se tak účinný obranný systém neujal během evoluce. Tedy zase tak nepochopitelné to není, imunitní systém nikdo nenavrhoval a rozhodně není dokonalý. Vyvíjí se sám cestou nejmenšího odporu a imunita proto obsahuje spoustu magořin, které nám dovedou „okořenit“ život k zbláznění. V tomto případě evoluce zřejmě nedokázala vyvážit škody, které by způsobilo vymazání proteinu ISG15 a současně je možné, že i jeho superschopnost je vlastně nějaká porucha.
Nicméně, Bogunovic dostal extravagantní nápad, že bychom si mohli tuhle superschopnost od těch pár známých mutantů vypůjčit a vyvolat u lidí dočasný stav, který by byl méně škodlivý, ale stále by poskytoval superschopnost ochrany proti virům.
Úplné vypnutí genu ISG15, které odpovídá zmíněné mutaci, mimo jiné vyvolá, pokud víme, produkci asi 60 proteinů imunitní protivirové obrany, což je zřejmě hlavní mechanismus zmíněné superschopnosti. Bogunovic a jeho kolegové vyvíjejí léčbu, která představuje light verzi následků zmutování genu ISG15 a vede k produkci 10 proteinů imunity z uvedených 60. Výsledkem je mnohem mírnější zánět než v případě mutace, ale ochrana proti virům trvá.
Psychopatické odpůrce očkování jistě upřímně potěší, že léčba vyvíjená Bogunovicovým týmem je technologie mRNA vakcín. Současně se ale do jisté míry liší. Zahrnuje lipidové nanočástice obsahující mRNA, která kóduje zmíněných 10 proteinů. Nanočástice proniknou do buněk příjemce, které pak po krátkou dobu, podle současných odhadů 3 až 4 dny, aniž by došlo ke změně jejich genomu, vyrábějí těchto 10 imunitních proteinů.
##seznam_reklama##
Ještě prý je nutné zapracovat na aplikaci této léčby, aby byla co nejvíce efektivní. Asi není nutné zdůrazňovat, jak významná by taková léčba mohla být v případě budoucích pandemií. Jakýchkoli virových pandemií. Mohla bych chránit zdravotníky a další profese v první linii obrany, stejně jako rizikové pacienty. Úplně nejlepší je, jak věří Bogunovic, že tahle superschopnost chrání i proti doposud neznámým virům. Léčba by tedy fungovala okamžitě, ještě než by se povedlo zjistit, jaký virus vlastně zabijí nemocné.
Video: PPGBB: ISG15 is a circumstancial antiviral protein
Literatura