O obřím titanosaurním sauropodovi jménem Puertasaurus reuilli jsem již na tomto blogu psal vícekrát. Vzhledem k tomu, že byl formálně popsán právě před 20 lety a navíc už známe i další informace ohledně jeho rozměrů, geologického stáří a systematického zařazení, nebude od věci si tohoto argentinského giganta opět připomenout. Fosilie puertasaura byly objeveny na začátku roku 2001 v šedém pískovci nedaleko řeky La Leona v lokalitě Cerro Los Hornos (provincie Santa Cruz v jižní části argentinské Patagonie).
Dnes předpokládáme, že fosilie dinosaura, objevené spolu se zuhelnatělými pozůstatky cykasů a jehličnanů, náleží do geologického souvrství Cerro Fortalezza (v době objevu nicméně označovaném jako souvrství Pari Aike).[1] To znamená, že tento sauropod z kladu Lognkosauria žil v období pozdního věku kampán nebo rané části věku maastricht (pozdní křída, asi před 76 až 70 miliony let) a obýval stejné ekosystémy jako další gigantický sauropod Dreadnoughtus schrani (formálně popsaný v roce 2014).[2] Jediný dosud známý exemplář puertasaura, který později dostal sbírkové označení MPM 10002, sestává pouze ze čtyř obratlů, jednoho krčního, jednoho hrudního a dvou ocasních. Pouze hrudní obratel se dochoval takřka kompletní, cervikál (krční obratel) se zachoval z větší části, ale oba kaudální, tedy ocasní, obratle byly dochovány pouze jako vertebrální tělo bez výběžků. Celkem se nám tak z puertasaura dochovala pouhá 3 % z jeho původní kostry. Puertasaurus reuilli byl nicméně formálně popsán a pojmenován v roce 2005 čtveřicí argentinských paleontologů, kteří vzdali pojmenováním obřího dinosaura poctu jeho původním objevitelům – hledačům fosilií jménem Pablo Puerta a Santiago Reuil, kteří v lednu roku 2001 na pozůstatky tohoto titanosaurního sauropoda poprvé narazili.[3] O objevu bylo veřejně za přítomnosti mnoha médií referováno především v červenci roku 2006, a to prostřednictvím instituce Argentinského muzea přírodních věd (dnes Museo Argentino de Ciencias Naturales Bernardino Rivadavia) v Buenos Aires. Obří rozměry tohoto sauropodního dinosaura byly ihned zcela zjevné.[4]
V době formálního popisu se stal Puertasaurus vůbec prvním obřím titanosaurem, u něhož byl dochován krční obratel. A tato zkamenělá kost byla zajímavá i něčím dalším – svojí ohromnou velikostí! I s „krčními žebry“ (kostěnými výrůstky z těla obratle) byl široký asi 140 cm a délka těla obratle činila na základě porovnání s obratli příbuzných titanosaurů zhruba 105 až 118 cm.[5] Obratel, který autoři popisné studie považují za 9. krční obratel v pořadí, navíc postrádal výraznou síť dutin a nebyl tedy příliš pneumatizován (vyplněn vzduchem). Ještě robustnější byl hrudní obratel, který při výšce 106 cm dosahoval šířky 168 cm a představuje tak dodnes nejširší známý obratel jakéhokoliv sauropoda, a tím i suchozemského živočicha vůbec.
Dvě třetiny jeho šířky zabírají příčné (transverzní) výběžky, které jsou velmi robustní a dodávají obratli tvar jakéhosi masivního kříže nebo křídel vystupujících z kulatého až oválného těla obratle. Samotné tělo má rozměry 43 x 60 cm, což přibližně odpovídá velikosti obratle argentinosaura.[6] Dvojice ocasních obratlů nebyla bohužel blíže popsána ani v původní popisné studii a dodnes není jasné, jak velké přesně jsou. Je tedy jasné, že ani výpočty celkové velikosti puertasaura nemohou být na základě takto fragmentárních a kusých informací příliš přesné. Jak velký tedy tento sauropod podle současných odhadů asi byl? Před dvěma desetiletími, když byl poprvé představen vědecké a poté i laické veřejnosti, byl Puertasaurus reuilli považován za skutečného rivala obřího argentinosaura, média jej dokonce označovala za ještě většího sauropoda.
Jeho hmotnost byla přitom s odkazem na velikost obratlů odhadována na fantastických 80 až 100 tun, a to při délce 35 až 40 metrů. Těmito rozměry by skutečně vyrovnal nebo i překonal zmíněného rivala druhu Argentinosaurus huinculensis, jehož délka je většinou rovněž odhadována asi na 36 až 39 metrů a hmotnost zhruba na 72 až 96 tun.[7] Hrozilo tedy, že výrazně starší rekordman z období křídového věku cenoman o své prvenství přijde, brzy se ale ukázalo, že předání pomyslného velikostního žezla ve skutečnosti vůbec není ve hře.
V roce 2007 byl opět z Argentiny popsán další obří titanosaur Futalognkosaujrus dukei, který navíc poprvé nabídl z hlediska kompletnosti relativně dobře dochovanou kostru.[8] Ukázalo se přitom, že původní odhady velikosti puertasaura byly nejspíš přemrštěné a ve skutečnosti jejich délka nepřesahovala zhruba 33 metrů.[9] O několik let později paleontolog Thomas Holtz přisoudil puertasaurovi délku rovných 30 metrů, ale hmotnost stále velmi vysokých 70 až 80 tun (jako 11 slonů afrických).[10] V roce 2013 přišel badatel a ilustrátor Scott Hartmann s ještě nižším odhadem délky 27 metrů, ve stejném roce pak paleontologové Matthew Wedel a Michael Taylor odhadli délku samotného krku puertasaura na 9 metrů.[11] O tři roky později publikoval svůj odhad ve druhém vydání knihy The Princeton Field Guide to Dinosaurs Gregory Paul, který puertasaurovi přisoudil délku 30 metrů a hmotnost zhruba 50 tun.[12] O další rok později popsal paleontolog José Carballido s kolegy nového obřího titanosaura z Patagonie, kterým byl Patagotitan mayorum. V popisné práci odhadli hmotnost puertasaura jak trochu nižší než u jejich nového obra, konkrétně zhruba rovných 60 tun.[13] Již zmíněný Gregory Paul pak v roce 2019 publikoval odbornou práci, v níž puertasaurovi klade 45 až 55 tun, což prakticky odpovídá jeho dřívějšímu odhadu.[14] Vzhledem k velmi skromnému fosilnímu materiálu bohužel zatím nedokážeme posoudit, jak (ne)přesné tyto odhadované velikostní údaje jsou.
##seznam_reklama##
V současnosti je tedy nejpravděpodobnějším odhadem pro celkovou tělesnou velikost puertasaura délka kolem 30 metrů a hmotnost přibližně 50 tun. Pokud se vám zdá, že je to málo, uvažte, že taková délka odpovídá sedmi osobním automobilům narovnaným za sebou a hmotnost přibližně deseti dospělým slonům. Fantastický odhad šířky trupu v rozmezí 5 až 8 metrů (!) můžeme zcela pominout, na základě jednoho hrudního obratle samozřejmě takovou míru zjistit nemůžeme. Nezbývá nám tedy nejspíš nic jiného, než doufat v další objevy fosilií tohoto záhadného obra s „nejširší známou páteří“ všech dob.
Short Summary in English: Puertasaurus is a genus of giant titanosaur sauropod dinosaur that lived in what is now Argentinean Patagonia during the Late Cretaceous Period (about 76 to 70 million years ago). It is known from a single specimen recovered from sedimentary rocks of the Cerro Fortaleza Formation and described twenty years ago (2005). Due to a lack of better material, the size of Puertasaurus is almost impossible to estimate, but it probably belongs among the largest known sauropods.
Video: Největší dinosaurus všech dob
Odkazy:
https://en.wikipedia.org/wiki/Puertasaurus
https://dinodata.de/animals/dinosaurs/pages_p/puertasaurus.php
https://www.prehistoric-wildlife.com/species/puertasaurus/
https://www.mindat.org/taxon-4822780.html
[1] Schroeter, E. R.; et al. (2014). Lamniform Shark Teeth from the Late Cretaceous of Southernmost South America (Santa Cruz Province, Argentina). PLOS ONE. 9 (8): e104800.
[2] Lacovara, K. J.; et al. (2014). A Gigantic, Exceptionally Complete Titanosaurian Sauropod Dinosaur from Southern Patagonia, Argentina. Scientific Reports. 4 (1): 6196.
[3] Novas, F. E.; et al. (2005). Giant titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Late Cretaceous of Patagonia. Revista del Museo Argentino de Ciencias Naturales. N.S. 7 (1): 37–41.
[4] Viz odkaz https://www.skeletaldrawing.com/?offset=1372272016662
[5] Viz odkaz https://svpow.com/2017/08/10/some-further-thoughts-on-patagotitan/
[6] Fowler, D. W.; Sullivan, R. M. (2011). The first giant titanosaurian sauropod from the Upper Cretaceous of North America. Acta Palaeontologica Polonica. 56 (4): 685–690.
[7] González Riga, B. J.; et al. (2016). A gigantic new dinosaur from Argentina and the evolution of the sauropod hind foot. Scientific Reports. 6: 19165.
[8] Calvo, J. O.; et al. (2007). A new Cretaceous terrestrial ecosystem from Gondwana with the description of a new sauropod dinosaur. Anais da Academia Brasileira de Ciências. 79 (3): 529–541.
[9] Calvo, J. O.; Juárez Valieri, R. D.; Porfiri, J. D. (2008). Re-sizing giants: estimation of body length of Futalognkosaurus dukei and implications for giant titanosaurian sauropods. 3° Congreso Latinoamericano de Paleontología de Vertebrados. Neuquén, Argentina.
[10] Holtz, T. R. (2014). Supplementary Information to Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages.
[11] Taylor, M. P.; Wedel, M. J. (2013). Why sauropods had long necks; and why giraffes have short necks. PeerJ. 1: e36.
[12] Paul, G. S. (2016). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. 2nd ed. Princeton University Press. p. 206.
[13] Carballido, J. L.; et al. (2017). A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs. Proceedings of the Royal Society B. 284 (1860): 20171219.
[14] Paul, G. S. (2019). Determining the largest known land animal: A critical comparison of differing methods for restoring the volume and mass of extinct animals. Annals of the Carnegie Museum. 85 (4): 335–358.