Ludwig Hohenegger zemřel v Těšíně 25. srpna 1864 ve věku 57 let. 25 let sbíral fosilie v kamenouhelných dolech, v oblasti Západních Karpat a na různých lokalitách na Moravě (např. Štramberk). Hoheneggerovy děti jako dědici byly podle závěti oprávněny nabídnout sbírku veřejným sbírkám, především Říšskému geologickému ústavu ve Vídni (dnešní Geologický spolkový ústav). Ve Vídni byli ochotni sbírku získat. Byli si také jisti, že se jim to podaří. Požadovaná kupní cena 16 000 zlatých rakouské měny se zdála vysoká a tak začalo dlouhé smlouvání. Vídeň nabízela 9 000 zlatých ve splátkách. Na jaře roku 1865 se dědici rozhodli nabídnout sbírku nejen Rakousku. Tuto možnost okamžitě využilo Bavorsko.
V odborném posudku z 19. března 1865 k nabídce na koupi Hoheneggerovy sbírky prof. Albert Oppel zmiňuje výhodnou cenu, která v poměru k hodnotě sbírky není v žádném případě příliš vysoká. Pro Mnichov je podle něj získání sbírky mimořádně důležité. Hoheneggerova sbírka dokumentuje podobné jevy, jaké probíhaly při zvedání alpských hor. Jsou v ní skvěle zachované úplné exempláře, které v mnichovských sbírkách chybí. Umožnily by přesné určení místních fosilií. „Získání této sbírky“, píše Oppel ve svém posudku, „by provždy vytvořilo důležitý základ pro paleontologii a geologii našich Alp“.
Paleontologická státní sbírka v Mnichově vznikla v roce 1843 částečně ze starších zoologických sbírek a částečně z mineralogických sbírek Akademie věd (zal. 1759). Další přírůstky pocházely z nákupů a sběru. Většinou šlo o fosilie z Bavorska. V roce 1865 překvapivě vznikla možnost získat současně dvě velmi známé soukromé sbírky. Jednou byla sbírka dr. Josefa Oberndorfera, druhou sbírka Ludwiga Hoheneggera. Zatímco první sbírka zahrnovala fosilie z Bavorska, Hoheneggerova sbírka neměla s bavorskými fosiliemi a horninami nic společné. Ve vzácné shodě se o tom, že obě sbírky budou získány, shodli všichni, kteří o tom měli rozhodovat. Byli to paleontologický konzervátor prof. Albert Oppel, generální konzervátor a prezident Akademie věd prof. Justus von Liebig a vůdčí osoby na příslušném státním ministerstvu věcí vnitřních pro záležitosti církve a škol (jmenovitě Gustav von Bezold a Nicolaus von Koch). Pro nákup sbírek se rozhodl i král Ludvík II. Bavorský.
Dne 6. dubna 1865 podepsal Adolf Hohenegger svým jménem a jménem ostatních dědiců kupní smlouvu. Sbírka byla prodána bavorské vládě za 10 500 zlatých rakouské měny. Za bavorskou vládu smlouvu podepsal dr. Albrecht Oppel s výhradou schválení smlouvy bavorskou vládou. Svědky byli dr. jur. Andreas Cinciała a Albin Breitkopf. Předání a převzetí sbírky se mělo uskutečnit v Těšíně, a to po schválení ze strany bavorské vlády. Balení a doprava se uskutečnily na náklady a nebezpečí kupující strany. Dne 13. května 1865 došla sbírka ve 3 vagonech na ústřední nádraží v Mnichově.
Bavorsko vydalo za Hoheneggerovu sbírku 12 381 zlatých rakouské měny. Co si můžeme dnes pod takovou částkou představit? Jaké ceně by to odpovídalo dnes? 12 381 zlatých rakouské měny představovalo v době koupě sbírky 0,022% bavorského státního rozpočtu. Pokud bychom z toho vyšli, byla by dnes cena sbírky 15,9 milionů Euro. Pokud by se vycházelo z běžných tržních cen za srovnatelné jednotlivé kusy, byla by peněžní hodnota pravděpodobně dokonce ještě vyšší.
Bezprostředně po prodeji Hoheneggerovy sbírky do Bavorka se k tomu vrací Cornelius Fallaux, Hoheneggerův žák a člen Wernerova spolku pro geologický průzkum Moravy a Slezska. Vzpomíná přání zemřelého zachovat sbírku – paleontologické bohatství představující 25 let nesmírné píle a nasazení pro Rakousko, které se mu stalo druhou milovanou vlastí. Bohužel okolnosti tomu nepřály a pěknou bohatou sbírku s mnoha tisíci dobře zachovanými exempláři koupila bavorská vláda. Ferdinand von Hochstetter, profesor Vídeňské univerzity, hovoří o „nenahraditelné ztrátě Hoheneggerovy sbírky“, lituje ji a oceňuje bavorské ministerstvo kultu a Akademii v Mnichově, které bez ohledu na náklady takový „neocenitelný vědecký materiál“ získali do vlastnictví bavorského státu. Paleontologické muzeum v Mnichově se tak podle Hochstettera stalo jedním z nejbohatších muzeí v Evropě.
Ve sbírce jsou amoniti, ježovky, živočišné stopy, mušle, šneci. Jsou tam nejen vzácné holotypy (holotyp je exemplář, podle kterého byl druh popsán), ale dokonce amonit známý v jediném exempláři nového, dosud nepopsaného druhu nového rodu. Na některých fosiliích jsou Hoheneggerem vlastnoručně psané etikety. Na jedné je uveden jako datum sběru 24. prosinec 1859, který je svědectvím o velkém nasazení, s jakým Hohenegger pracoval i na Štědrý den.
Přes veškerou snahu o zachování sbírky, která kdysi měla 100 000 kusů a podle některých odhadů dokonce takřka 200 000 (Liebig 1872), je dnes bezpečně ze sbírky identifikováno asi 900 kusů. Možná budou ještě nalezeny další kusy. Tyto ztráty vznikly za druhé světové války.
Zpracování Hoheneggerovy sbírky dosud není uzavřeno. V dnešní době je nemožné získat sběrem na stejných místech, kde sbíral Hohenegger, fosilie kvalitou, druhovým zastoupením a množstvím ani vzdáleně srovnatelné s exempláři z Hoheneggerovy sbírky. Už koncem 19. století paleontolog dr. Mauric Remeš konstatoval, že ve štramberských vápencích se nenacházejí fosilie jaké se tam běžně nacházely ještě před 50 lety. Podobně se dnes nedají hledat fosilie ani jinde, např. v kamenouhelných dolech. Hohenegger sbíral fosilie 25 let a pomáhali mu spolupracovníci, které on sám k tomu vyškolil. V tomto směru je sbírka skutečně nenahraditelná a její vědecká cena nevyčíslitelná. Ve 20. a 30. letech 20. století sbíral fosilie v karvinských kamenouhelných dolech geolog Václav Šusta. Šustova sbírka je chloubou Ostravského muzea. Hoheneggerova sbírka ji počtem kusů převyšovala víc než 60x a celou paleontologickou sbírku Ostravského muzea 9x.
##seznam_reklama##
Literatura
MOSER, M.: 2025 Zum Erwerb der Fossilien – und Gesteins-Sammlung Ludwig Hoheneggers und deren Bedeutung für Bayern, LUDWIG HOHENEGGER-Vizionář, který předběhl svou dobu/ Wizjoner, który wyprzedził swoją epokę/ Ein Visionär, der seiner Zeit voraus war, HEREDITAS z. s., Český Těšín, s. 101-140, Český Těšín 2025.
Ilustrace fosilií převzaty z článku dr. Markuse Mosera.