Lidé často sní o tom, že mají rozmanité zvláštní schopnosti, třeba jako komiksoví superhrdinové. Skutečnost přitom může být zajímavější, než byste čekali. Fascinující výzkum odborníků britských Queen Mary University of London a University College London nedávno odhalil, že lidé mají schopnost či dokonce smysl, o němž jsme doposud nevěděli.
Jde o schopnost vzdáleného doteku (remote touch), při které člověk detekuje hmatem přítomnost určitého objektu, aniž by se ale přímo dotkl. Hmat přitom obvykle považujeme za kontaktní smysl, při němž je nutné se přímo dotýkat. Vzdálený dotek zní až magicky, ale skutečně existuje. Doposud jsme ho znali například u ptáků ze skupiny bahňáků, kteří svými zobáky „prohmatávají“ písek na pobřeží a umějí detekovat přítomnost ukryté kořisti, aniž by se jí dotkly.
Nejsou v tom žádné čáry, klíč je v písku. Zobáky bahňáků detekují nepatrné mechanické stopy v uspořádání písku nebo podobného sypkého média, pokud pták vyvine tímto zobákem tlak poblíž skryté kořisti. Doktorand Zhengqi Chen z Advanced Robotics Lab na Queen Mary University of London a jeho kolegové zjišťovali, zda mají takovou schopnost i lidé. Uspořádali experiment, v němž dobrovolníci jemně prohmatávali písek a pátrali, kde je v něm zahrabaná kostka.
Schválně si to zkuste. Ukázalo se, že to lidem jde překvapivě dobře. Tuto superschopnost máme v prstech, ačkoliv k tomu nemáme specializované struktury, jaké mají ve svých zobácích bahňáci.
Vědci dokonce zjistili, že citlivost lidských rukou blíží teoretické hranici toho, co je ještě fyzikálně možné v materiálu jako je písek. Když porovnali výkony lidských rukou s robotickým taktilním senzorem, trénovaným k této činnosti, ukázalo se, že lidské prsty dosahují velmi slušné přesnosti 70,7 procent. Robotický senzor vnímá objekty mírně vzdálenější, ale velmi často udává falešně pozitivní výsledky. Jeho výsledná přesnost je jenom asi 40 procent.
##seznam_reklama##
Jak se zdá, během evoluce jsme měli co dělat s pískem. Vlastně to dává smysl, dávní lidé zřejmě trávili hodně času na mořských pobřežích. Teď můžeme tento pozoruhodný smysl předat robotickým systémům, které ho mohou využívat při hrabání, kopání nebo třeba při misích s omezenou viditelností. Každopádně máme být na co pyšní.
Video: Nature: Sandpipers
Literatura