Jak je vůbec možné, že se supermasivní černá díra, ohromující gravitační monstrum, jehož hmota odpovídá milionům, někdy i miliardám Sluncí, může dostat ven ze své hostitelské galaxie? Co s nimi vůbec může pohnout? Odpověď je nasnadě. Jedině další podobné gravitační monstrum. Například jiná galaxie se supermasivní černou dírou.
Jak se ale ukázalo, spolehlivě pozorovat takovou bludnou supermasivní černou díru není úplně snadné. Podařilo se to až teď, v pozoruhodné Nekonečné galaxii, známé též jako Kosmická sova (Infinity Galaxy, Cosmic Owl), což je ve skutečnosti dvojice splývajících prstencových galaxií, které pozorujeme ve vzdálenosti asi 8,8 miliard světelných let.
Pieter van Dokkum z Yale University a jeho tým tam objevili lineární strukturu, která mohla být supermasivní černou dírou na útěku. Pozorování Webbovým dalekohledem to potvrzují. Badatelé objevili dva rysy, které ukazují na tento scénář. Prchající černá díra za sebou nechává „ocas,“ dlouhý asi 200 tisíc světelných let.
Druhým projevem je rázová vlna (bow shock). Tlak v ocasu je nižší než v rázové vlně, takže se v ocasu hromadí kosmický plyn a vznikají tam nové hvězdy.
Webbův dalekohled pozoroval dotyčný objekt, který dostal poněkud polopatické jméno Runaway Black Hole 1 (RBH1) se zařízením NIRSpec Integrated Field Unit. S jeho pomocí lze získat současně získat snímky i spektra, díky nimž lze odvodit chemické složení, teplotu a pohyb pozorovaných objektů.
Pozorování, na nichž se do jisté míry podílel i Hubbleův dalekohled, ukázala, že bludnou černou díru RHB-1 provází intenzivní nadzvuková rázová vlna. Právě je to podle vědců klíčový důkaz toho, že jde o supermasivní černou díru na útěku.
##seznam_reklama##
Uplynulo zhruba půl století od doby, kdy vědci předpověděli, že supermasivní černé díry mohou uprchnout z galaxie, když dojde k dostatečně silné gravitační interakci tří těles. Objevení a potvrzení prvního známého případu je triumfem vědeckého odhodlání a pokroku. Teleskopy nové generace jako je Euclid nebo teleskop Romanové teď budou pátrat po dalších takových supermasivních uprchlících. Na Zemi můžeme být rádi, že žádný takový není poblíž.
Literatura
Pieter van Dokkum et al, JWST Confirmation of a Runaway Supermassive Black Hole via its Supersonic Bow Shock, arXiv (2025). DOI: 10.48550/arxiv.2512.04166
Video: The Cosmic Owl: JWST Spots a Rare Galactic Collision
Literatura