Když je řeč o původních obyvatelích, obvykle máme před očima původní Američany, kteří horko těžko uhájili svou existenci čelem ke střelnému prachu, infekcím a železnici přivandrovalců z Evropy. Ve skutečnosti ale podobné neveselé události proběhly prakticky na všech místech světa, Evropu samotnou rozhodně nevyjímaje. Evropu v minulosti zaplavilo hned několik invazních vln, v nichž nově příchozí do určité míry skoncovali se starousedlíky.
Dnes obvykle máme v genomu více či méně DNA z těchto jednotlivých invazí. Například v Itálii mají lidé v sobě genetický materiál stepních nomádů doby bronzové, spojených s jámovou kulturou (Yamnaya), mezi nimiž zřejmě vznikl praindoevropský jazyk, také geny neolitických farmářů z Anatolie, relativně nový genetický materiál neolitiků z Íránu s lovci z Kavkazu, společně s geny evropských mezolitických lovců-sběračů, kteří jsou z těchto skupin na území Evropy nejdéle, už od sklonku doby ledové a představují tak vlastně „indiány,“ původní obyvatele evropského kontinentu.
Cristina Giulianiová z italské Alma Mater Studiorum – Università di Bologna a její spolupracovníci nedávno prostudovali fenomén italských stoletých, v souvislosti s jejich DNA. V Itálii totiž žijí století lidé v jedné z nejvyšších koncentrací na světě. Giulianiová a spol. v souvislosti s tím analyzovali genomy 333 stoletých, které srovnali s genomy 690 zdravých lidí ve věku kolem 50 let. Výzkum pak ještě doplnili genomy 103 lidí ze čtyřech uvedených dávných kultur, které tvoří dnešní genom Itálie.
Každý z moderních Italů zahrnutých do studie měl ve svém genomu geny či přesněji řečeno varianty genů všech čtyř genetických skupin. Pro připomenutí, žádné rasy neexistují, lidi jsou směsky. V tomto případě ale výsledky ukázaly, že ze všech čtyř uvedených genetických skupin pouze jediná přispívá ke dlouhověkosti. Mezi italskými stoletými je nápadně větší množství genetického materiálu evropských lovců sběračů, tedy evropských „indiánů“ (WHG, Western Hunter-Gatherers), obzvlášť intenzivně to platí pro ženy.
Jak je to možné? Podle badatelů evropští lovci sběrači přežili závěr doby ledové, což jistě nebylo snadné, stejně jako lovecký životní styl. Nepochybně to byli lidé ve slušné kondici a jejich geny pomáhají.
Giulianiová s kolegy to ale vidí také z opačného úhlu pohledu. Podle nich nejde jenom o to, že nám geny lovců sběračů pomáhají žít déle, ale současně, možná ještě výrazněji, nám geny ostatních, mladších genetických skupin, zřejmě život zkracují. Stoletými se pak nestávají ani tak ti, kteří mají více genů lovců sběračů, ale ti, kteří mají méně genů zemědělců a pastevců.
##seznam_reklama##
Jde o to, že se genomy zemědělců a pastevců vyvíjely v mnohem hustěji zalidněném prostředí, mnohem víc prošpikovaném infekcemi a parazity. Jejich evoluce na to reagovala a tehdy je chránila určitými geny. Dnes jsou ale tyto geny nejen zbytečné, ale v podstatě životu nebezpečné. Jde především o prozánětlivé faktory, protože přemíra zánětů v moderní civilizaci znamená autoimunitní choroby, kardiovaskulární choroby a podstatně kratší život.
Video: Cheddar Man: DNA shows early Briton had dark skin – BBC News
Literatura