Před rokem vyšel poslední přehled našeho dlouhodobého cyklu o stavu likvidace následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima I a vývoji jaderné energetiky v Japonsku. V nynějším přehledu si rozebereme pokrok v odstraňování následků havárie v roce 2025. Jak bylo popsáno v předchozím přehledu, začala v roce 2024 třetí etapa likvidace zničené elektrárny.

 

Vypouštění tritiové vody

Úspěšné zahájení a průběh vypouštění tritiové vody umožňuje postupně uvolňovat nádrže, které je tak možné rozebírat. Připomeňme, že voda, která se využívá při chlazení nebo proniká do zasažených částí elektrárny v podobě spodní vody, se musí čistit. Využívá se k tomu zařízení ALPS (Advanced Liquid Processing System), které dokáže odstranit téměř všechnu radioaktivitu kromě tritia. Těžký izotop vodíku nelze chemicky odlišit od toho lehkého a zůstává ve vodě.

Celkově se nahromadilo až 1,3 milionů tun tritiové vody ve zhruba tisícovce nádrží. Od srpna 2023 se začalo s vypouštěním tritiové vody do oceánu. Vše probíhá relativně velmi pomalu, protože celkové roční množství vypouštěného tritia nesmí překročit hodnoty, kterých dosahovala elektrárna Fukušima I během normálního provozu. Parametry vypouštěné vody a koncentrace tritia i dalších radionuklidů v okolním oceánu se sledují pod dohledem MAAE i vedení rybářských organizací. Informace z MAAE jsou uveřejňovány na speciálních stránkách. Průběžná data o vzorcích kontrolovaných orgány prefektury Fukušima jsou na stránkách věnovaných její obnově. Je vidět, že dopady vypuštění na životní prostředí jsou zanedbatelné.

Během roku 2025 mělo být vypuštěno celkově 54 600 m³ kontaminované vody v průběhu sedmi vypuštění (11. až 17. kolo vypuštění). Připomeňme, že jeden kubický metr vody je jedna tuna. Tato voda obsahovala celkově aktivitu 15 TBq tritia, roční limit je 22 TBq.

 

Velký počet nádrží vyžaduje dlouhodobou pravidelnou kontrolu a údržbu. I přes relativně pomalé vypouštění tritiové vody se část nádrží podařilo vyprázdnit a začínají se likvidovat. Jde o kontaminovaný materiál a musí se tak s ním zacházet náležitým způsobem. Jako první se uvolňovaly prostory v oblasti označené písmenem E, kde se vybuduje zázemí pro vytažení a úpravu zbytků aktivní zóny z druhého bloku.

Vedle této plochy jsou plochy J8 a J9, kde se také nádrže postupně vyprazdňovaly. Začalo se na ploše J9 už v červenci 2024, kde se odstranily zbytky kontaminované vody, a od 4 února 2025 se odstraňovalo propojovací potrubí mezi nádržemi. Dozimetrická měření potvrdila, že radiační úroveň uvnitř nádrží je srovnatelná s úrovní pozadí. Rozebírání samotných nádrží začalo v polovině února 2025 a probíhalo celý rok 2025. Nádrže se rozřezaly na kusy, které se daly do speciálních kontejnerů a ty se umístily do speciálního úložiště na severu od pátého a šestého bloku. Uvolněné prostory budou využity pro zázemí likvidace roztavené aktivní zóny z bloku 3.

 

Nádrže jsou rozřezány na dostatečně malé kusy, aby se vlezly do speciálních kontejnerů, jejichž celková výška je okolo 6 m. V těch se bude vzniklý odpad z nádrží přepravovat a ukládat. Na každou nádrž bylo potřeba 3,5 kontejneru. Na ploše J9 bylo 12 nádrží a bylo tak potřeba 42 kontejnerů. Rozebírání bylo dokončeno v září 2025.

 

Práce na prvním bloku

Pokračovaly práce na novém krytu prvního bloku. Dokončen by měl být na konci roku 2026. Umožní vyklizení trosek z horních pater. Jde také o jednu z podmínek, aby mohlo být v roce 2027 zahájeno vyvážení bazénu s vyhořelým palivem tohoto bloku. Dokončení vyvážení se čeká až v roce 2031. Klíčové pro realizaci těchto prací je také odstranění potrubí společného systému pro filtraci plynu při havarijní ventilaci z prvního a druhého bloku. Velmi vysoký dávkový příkon, který je smrtelný u základů společné ventilační věže ztěžuje extrémně všechny práce v jeho okolí.

 

Pokračovaly přípravné práce k odplynění tepelného výměníku. Zde je velmi vysoká radiace, mohly se sem dostat kousky roztavené aktivní zóny. Během odplyňování přes ventilační potrubí ve čtvrtém podlaží je třeba zajistit, aby nedošlo ke koncentraci vodíku, která s kyslíkem hrozí explozí.

Na rok 2026 se plánuje průzkum toroidní komory potlačení. Jde o součást optimalizace vodního režimu a snahy o snížení vysoké hladiny vody v kontejnmentu.

 

Na prvním a pátém podlaží budovy prvního bloku byly instalovány dvojice seismometrů. Budou sledovat stabilitu a odolnost budovy po celou dobu prací na vyvezení paliva z bazénu a odstraňování zničené aktivní zóny reaktoru.

 

Práce na druhém bloku

O prvním odběru vzorků koria z druhého reaktoru speciálním ramenem označovaným jako Robot Telesco v listopadu 2024 se podrobně psalo v předchozím přehledu. Vzorek byl transportován do laboratoří Ústavu jaderného inženýrství Oarai JAEA v prefektuře Ibaraki a byly už publikovány první výsledky analýz. Jednalo se o velmi malý vzorek s rozměry 9×7 mm značně nerovný a s řadou dutin uvnitř. Pomocí elektronové mikroskopie a rentgenovské spektrometrie se zjistila přítomnost uranu, niklu, železa a zirkonu. Pozoruje se dobrá homogenizace, což předpokládá dokonce vypaření před přechodem do pevné fáze. Předpokládá se, že by mělo jít o směs materiálu z palivového souboru, mechanických konstrukcí a minerálů z mořské vody. Materiál je mnohem tvrdší, než se předpokládalo. Připravuje se tak jeho laserové řezání nebo využití vysokotlakého paprsku vody.

 

Kousek ze vzorku byl rozdrcen a mohl být podroben velmi detailní analýze. Zároveň se v dubnu 2025 podařilo realizovat druhý odběr, který byl dne 25. dubna ze zničené elektrárny vypraven do specializovaných laboratoří, kde budou vzorky podrobně analyzovány.

V současné době se připravuje přechod k odběrům větších až gramových vzorků materiálů z kontejnmentu. K tomu je potřeba dokončit vývoj větších odběrných zařízení, a také zajistit větší vstupní otvory. Zařízení se testují ve výzkumných laboratořích v Naraze a první odběry by mohly proběhnut už v druhé půli roku 2026. Na odběr drobných úlomků a prachu by se měl využít „mokré“ vysávání.

Pokračují práce na přípravě vyvezení palivových souborů z bazénu druhého bloku. Zahájení se očekává v tomto nebo příštím roce.

 

Práce na třetím bloku

Předpokládá se, že třetí blok bude prvním, kde se začne reálně vyzvedávat zničená aktivní zóna reaktoru. Jsou zde pro to nejlepší podmínky ze všech tří zničených reaktorů. Pracuje se tak na přípravě metodiky vytažení zbytků zničené aktivní zóny. Hledají se cesty, kudy se budou kusy ztuhlé taveniny vyzvedávat. Zároveň se pracuje na zlepšení dozimetrické situace, což by umožnilo činnost uvnitř budovy bloku, a posiluje se statická a seismická odolnost konstrukcí.

 

I zde probíhají práce na odstranění vodíku v toroidu komory potlačení. V kontejnmentu je dusíková atmosféra využívána pro zabránění výbušné směsi s kyslíkem. V říjnu 2024 byla hladina vodíku natolik nízká, že přestal být vytlačován a postupně byly instalovány extrakční pumpy, aby zbývající vodík z komory potlačení odčerpaly.

 

V případě společného ventilačního systému třetího a čtvrtého bloku se dávkové příkony ukázaly být relativně malé. Naměřené hodnoty byly okolo 0,5 mSv/h, což je opravdu velmi nízko oproti situaci u společného ventilačního systému prvního a druhého bloku. I to by mělo zjednodušit práce na tomto bloku.

U čtvrtého bloku se začalo pracovat na odstraňování silně kontaminovaného zařízení v jeho bazénu vyhořelého paliva. Tyto práce by měly pokračovat do roku 2030. S následným vypuštěním a vysušením bazénu. Mezi lety 2025 až 2030 by se měl vyprázdnit bazén vyhořelého paliva pátého bloku. Zde se čekalo na volné prostory pro suché uložení.

 

Vyvážení vyhořelých palivových souborů z bazénů je kriticky závislé na dostatku kontejnerů na jeho suché ukládání i volném místě v dedikovaných suchých úložištích. V roce 2026 by měla být dokončena výroba potřebných kontejnerů a v roce 2030 by měla být dokončena budova přechodného suchého úložiště. Do roku 2035 by měla být hotova budova, která umožní suché uložení veškerých palivových souborů ze společného mokrého úložiště v areálu elektrárny.

 

Revitalizace zasažených oblastí

Pokračuje intenzivní dekontaminace nejvíce zasažených území a revitalizace rekonstrukčních základen v šesti městech a vesnicích, na jejichž územích jsou nejsilněji zasažené oblasti. Postupný návrat pokračuje nyní pomaleji, revitalizace silně kontaminovaných území a pobřežních oblastí silně zdevastovaných cunami je velmi náročná. Podařilo se dokončit řadu obchodních a komunitních center v rekonstrukčních základnách.

Stále tak zůstává okolo 24 000 evakuovaných, kteří se ještě do svých domovů vrátit nemohli. Ještě v šesti samosprávných oblastech je stále méně než polovina původního počtu obyvatel. Lidé se však vracejí i do měst Ókuma a Futaba, kde se elektrárna nachází. V Ókumě už počet navrátilců překročil 10 % původního počtu obyvatel.

 

 

V Tomioce je zpět téměř čtvrtina obyvatel. Ve své knize o havárii Fukušimy I jsem umístil i medailon farmáře Naoto Macumura (Matsumura) z Tomioki. Ten zůstal i v době evakuace na své farmě a staral se o zvířata svá i sousedů. I nyní se stále stará o zbývající dobytek a další domácí zvířata. Jednou pozorovanou změnou je na jeho farmě instalace rozsáhlých polí fotovoltaiky. Má nyní i sousedy, protože několik hlavně starších obyvatel se už i do této části Tomioki vrátilo.

Pro obyvatelstvo je stále velice cenná nezávislá kontrola potravin. Jedna z největších občanských laboratoří měřících vzorky občanům je ve městě Iwaki. Nyní má třináct stálých zaměstnanců a v současné době i lodě, pomocí kterých odebírá a testuje vzorky vody z oceánu v době vypouštění tritiové vody. Dominantní část vzorků potravin a ryb byla v roce 2025 pod detekční limitu přístrojů. Výjimkou jsou houby sebrané v přírodě. Podobně, jako je tomu i u nás následkem havárie v Černobylu, tam nacházejí aktivitu cesia 137.

 

Do kontroly vzorků získaných při vypouštění vody jsou zapojeny i laboratoře v Číně i Jižní Koreji. Transparentnost celého procesu i výsledky, kdy všechny vzorky vody, ryb i řas z blízkého oceánu mají hodnoty aktivity tritia i dalších radionuklidů hluboko pod hygienickými limity a odpovídající pozadí, pomáhá snižovat nedůvěru k místním potravinám. To je důvod, proč téměř všechny státy, které uplatňovaly restrikce na dovoz potravin z oblasti, je odvolaly. Na vybrané produkty mají restrikce stále Tchaj-wan, Jižní Korea a Rusko. Širší rozsah restrikcí má stále ještě Čína, ale i ta je postupně odvolává právě na základě vlastních zkušeností s kontrolou stavu oceánu v okolí Fukušimy. Regeneruje tak místní rybářský průmysl a vývoz jeho produktů. Je však třeba zdůraznit, že se zde projevují stále nejen dopady havárie ve Fukušimě I, ale také devastace pobřeží v důsledku cunami.

 

Pro úspěšnou revitalizaci je důležitý návrat tradičních odvětví i rozvoj moderních technologií. V roce 2025 byl dokončen průmyslový park Šimonokami ve městě Ókuma a otevřel se pro komerční využití. Jde o klíčovou stavbu pro průmyslovou obnovu tohoto města. Areál je zaměřen na zemědělské technologie a komunikace. Doplňuje výzkumná a technologická zařízení zaměřená zatím dominantně na likvidaci zničené elektrárny. Dokončilo se také rozšíření Fukušimského vodíkového energetického centra. Jedná se o jedno z největších zařízení na výrobu vodíku pomocí fotovoltaiky.

 

Japonská jaderná energetika

Jak se psalo v minulém přehledu, byl v roce 2024 spuštěn první varný reaktor Onagawa 2 a v lednu 2025 pak další varný reaktor Šimane (Shimane) 2. V provozu tak bylo na začátku roku 2026 celkově 14 bloků, jde o tlakovodní reaktory Genkai 3 a 4, Ikata 3, Mihama 3, Ói (Ohi) 3 a 4, Sendai 1 a 2 a Takahama 1 až 4 a zmíněné varné reaktory Onagawa 2 a Šimane 2. Ještě u dalších 11 reaktorů se pracovalo na realizaci možnosti jejich opětného zprovoznění. Celkově bylo do kategorie reaktorů v provozuschopném stavu zařazeno stále 33 bloků. U osmi z nich však jejich další osud nebyl zatím rozhodnutý.

 

Pouze čtyři tlakovodní reaktory nejsou v provozu. Jde o tři reaktory elektrárny Tomari a reaktor Curunga (Tsuruga) 2. Koncem dubna 2025 schválil úřad pro jadernou bezpečnost NRA materiály a potvrdil, že plán pro Tomari 3 splňuje všechny bezpečnostní pravidla, což je zásadní podmínka pro opětné spuštění. Tento reaktor má výkon 912 MWe. Společnost Hokkaido EPC postavila nový vlnolam o výšce až 19 m. Val je nyní ve výstavbě a měl by být dokončen na začátku roku 2027. Tomari 3 je 18. reaktorem, který obdržel toto schválení plánu. Poté nastalo období pro vyjádření veřejnosti a koncem července 2025 úřad NRA schválil s konečnou platností navrhované úpravy. Stále ho však čeká nutnost získat povolení pro restart u místních komunit. Reaktory Tomari 1 a 2 mají výkon 550 MWe.

 

Pokračovala příprava ke spuštění dvou nejnovějších bloků elektrárny Kašiwazaki-Kariwa (Kashiwazaki-Kariwa). V červnu 2025 proběhlo zavezení paliva do šestého bloku, zavezení paliva do sedmého bloku proběhlo už v roce 2024. Jedná se o reaktory III. generace ABWR, do kterých se zaváží 872 palivových souborů. Pracuje se ještě na některých antiseismických opatřeních. Klíčovou překážkou pro opětné spuštění reaktorů však bylo získání souhlasu místních komunit. Vyřešit se to podařilo v prosinci 2025, kdy guvernér a shromáždění prefektury Niigata schválili opětné zprovoznění reaktorů Kašiwazaki-Kariwa 6 a 7. Spuštění bloku 6 se připravovalo na konec ledna. Po selhaní zvukového čidla při testech bylo spuštění odloženo. Zahájení štěpné řetězové reakce tak proběhlo až 21. ledna 2026. Následně se průběh zprovozňování šestého bloku opět zkomplikoval. Spustil se alarm spojený s kontrolní tyčí a další kroky spouštění se odložily do vyšetření příčin události.

 

Společnost TEPCO v říjnu 2025 vyhlásila, že směřuje k definitivnímu odstavení bloků 1 a 2 této elektrárny. Konečné řešení bude ještě posuzováno po rozboru dopadů na ekonomiku firmy a regionu nejen s akcionáři.

 

Společnost Kansai začala v listopadu 2025 s průzkumem lokality elektrárny Mihama, který by umožnil rozhodnout, zda se bude realizovat nový reaktor, který by nahradil odstavené bloky 1 a 2. Geologický průzkum s vrty a další potřebné studie by měly být dokončeny v roce 2027. Společnost by ráda realizovala tlakovodní reaktor III. generace SRZ-1200 společnosti Mitsubishi Heavy Industries. V elektrárně je od června 2021 opět v provozu reaktor Mihama 3.

 

V nové energetické strategii, která byla představena na začátku roku 2025, se role jádra významně posiluje. Předpokládá se, že v roce 2040 by mělo dodávat 20 % elektřiny. To předpokládá, že se podaří spustit všechny zbývající reaktory a dokončit ty rozestavěné. Už v únoru 2023 rozhodla japonská vláda, že je možné prodloužit provoz reaktorů na celkových 60 let. Zároveň se plánuje vývoj a budoucí využití pokročilých reaktorů.

 

Závěr

Japonsko v roce 2025 využilo Expo 2025 v Ósace, aby prezentovalo pokrok při likvidaci následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima I. Byla zde otevřena sekce věnovaná rekonstrukci zasažených oblastí. Firma z postiženého města Namie dodala dřevo pro jednu z největších dřevěných struktur Grand Ring, která byla symbolem Expo.

Úspěšně pokračuje vypouštění nashromážděné tritiové vody a uvolňují se tak nádrže, které je pak možné likvidovat. Uvolněné prostory umožňují realizovat zázemí pro likvidaci zničených aktivních zón reaktorů. V roce 2025 se podařilo odebrat další malý vzorek koria z druhého reaktoru a připravuje se odběr gramových vzorků. Upřesňuje se plán likvidace zničené aktivní zóny třetího bloku, kde jsou pro tuto činnost nejlepší podmínky.

Transparentní průběh vypouštění tritiové vody kontrolované i rybářskými sdruženími pomáhají získávat důvěru k mořským produktům z regionu. Dokončila se celá řada infrastrukturních staveb v silně zasažených oblastech, které urychlí jejich revitalizaci. Počet turistů navštěvujících region se po propadu v době pandemie COVID-19 opět zvýšil a překonává hodnoty dosahované před havárií elektrárny. V následujících letech tak lze očekávat další významný pokrok.

 

Video: Přednáška o současnosti a budoucnosti jaderné energetiky

##seznam_reklama##

 

Video: Rozbor havárie ve Fukušimě I, a jak vypadala situace po pěti letech od ní se prezentuje v dávnější přednášce pro Pátečníky