Hydroxylové megamasery jsou vlastně přírodní lasery vesmírných velikostí, které se projevují extrémně jasnými emisemi rádiového záření. Spouštějí se, když splývají galaxie bohaté na kosmický plyn a během toho do sebe narážejí hydroxylové molekuly. Při srážkách galaxií dochází ke stlačování mas těchto molekul, které pak vytvářejí zmíněný laserový efekt.
Fyzikální mechanismus hydroxylových maserů je velmi podobnými tomu, jak fungují pozemské lasery. Tyto astrofyzikální masery ale operují na mnohem větších vlnových délkách kolem cca 18 centimetrů. Nejde tedy o viditelné záření. Pokud je kosmický maser extra silný, říká se jim megamasery.
Astronomové, které vedl Thato Manamela z University of Pretoria, zaznamenali impozantní úspěch se soustavou radioteleskopů MeerKAT v jižní Africe. Objevili doposud nejvzdálenější hydroxylový megamaser, s jakým jsme doposud měli tu čest. Pozorujeme ho v divoce se srážejících galaxiích, které jsou od nás vzdálené více než 8 miliard světelných let čili asi v polovině pozorovatelného vesmíru.
Objekt HATLAS J142935.3–002836 je tak nesmírně zářivý, že vlastně není ani tak megamaser jako gigamaser. Přesto by nebylo snadné ho pozorovat, ale jeho radiový signál ještě navíc zvětšuje gravitační čočka, takže pro MeerKAT to byl zaručený úryvek. Čočkujícím objektem je v tomto případě bližší galaxie, která se nachází přesně mezi námi a HATLAS J142935.3–002836.
##seznam_reklama##
Kosmické hydroxylové masery jsou vzácné. Pro astronomy ale představují sondy do probíhající evoluce galaxií a celého vesmíru. Jak říká Manamela, tohle je jenom začátek. Teď našli jeden gigamaser a chtějí jich najít ještě stovky, tisíce. Rozhodující roli by v tom měla sehrát mezinárodní soustava radioteleskopů jižní polokoule Square Kilometre Array (SKA).
Video: The Baseline #15 - Space Lasers! How Astronomers use Astrophysical Masers.
Literatura