O.S.E.L. - Husté lesy v Evropě neexistovaly. Nejmíň posledních 20 milionů let
 Husté lesy v Evropě neexistovaly. Nejmíň posledních 20 milionů let
Josef Václav Sládek by asi nebyl moc rád, ale hluboké lesy jsou v Evropě jenom pár set let, kvůli souhře nešťastných okolností. Naposledy tu rostly ve starších třetihorách, když byla Evropa ještě horká a vlhká a porůstaly ji tropické pralesy. Od miocénu je Evropa kontinentem veselých a prosluněných parků.

Parky Evropy. Kredit: Márton Zsoldos.
Parky Evropy. Kredit: Márton Zsoldos.

Ať už je to vinou pohádek, romantických obrazů nebo jiných zlovolných zdrojů informací, lidé si dnes obvykle představují les v Evropě jako hustě zarostlou oblast, kde panuje tiché, strašidelné příšeří a přes kmeny stromů je vidět sotva pár metrů. Je to romantický ideál, k němuž se lidé toužící po návratu k přírodě chtějí vracet.

 

Szymon Czyzewski. Kredit: S. Czyzewski.
Szymon Czyzewski. Kredit: S. Czyzewski.

Jenomže je to jenom omyl, fantom, který nikdy v minulosti neexistoval, tedy nejméně posledních 20 milionů, když se rozvolnily tropický lesy, pokrývající Evropu ještě ve starších třetihorách. Dnešní husté porosty stromů, které známe jako „lesy“ vznikly až v posledních pár stoletích. Z části byly vysázené jako plantáže na prkna, které mají k přírodě blízko asi jako kukuřičné pole a na rozšíření zbytku se podepsalo to, že zmizela velká zvířata, která udržovala přirozené bezlesí.

 

Potvrzuje to i nejnovější výzkum vedený odborníky Aarhus Universitet, kteří dali dohromady soubor nezávislých dat z dřívějších paleoekologických studií od počátku miocénu, tedy za posledních 23 milionů let. Szymon Czyzewski a jeho kolegové hodnotili pylové záznamy, makrofosilie rostlin, uhlíky z ohnišť, izotopové analýzy zubů a kostí herbivorů, fosilie hmyzu a savců, a také environmentální DNA v sedimentech.

Logo. Kredit: Aarhus University.
Logo. Kredit: Aarhus University.

 

Dospěli k jasnému závěru. Od miocénu až do novověku nebyla Evropa pokrytá souvislým strašidelným temným lesem, ale veselým a prosluněným parkem, bouřlivě dynamickou mozaikou malých kousků lesa, jednotlivých stromů a květnatých luk. V tomto třetihorním a čtvrtohorním parku se proháněli sloni, nosorožci, pratuři a bizoni, kteří dlouhodobě udržovali park bez lidského zásahu. Možná právě proto děláme ve městech nebo u zámků parky a ne lesy. Máme parky v genech.

 

##seznam_reklama##

Pozoruhodné je, že parková mozaika v Evropě trvala, i když se spustily cykly ledových dob. Ať nastoupila doba ledová či meziledová, ať bylo horko či mráz, krajina byla stále mozaikou stromů a bezlesí. Jinými slovy, to, co dnes považujeme za les, je v kontextu milionů let historie… nepřirozené. Jak zdůrazňují autoři studie, je na to nutné myslet při obnově přírody, aby to nebyla obnova „plantáží na prkna.“ Bylo by skvělé obnovovat mozaiku a pokud by v parku byla i velká zvířata, není co vytknout.

 

Video: The Neogene | The rise of the modern world

 

Literatura

Phys.org 2. 9. 2026.

Biological Conservation 316: 111749.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:09.03.2026