Čas si obvykle představujeme jako jedinou jistotu v šíleném světě, která odtikává se železnou pravidelností z minulosti do budoucnosti, kam směřuje skálopevná šipka času. Když ale přišel Einstein, škodolibě hodil klacek relativity do rozjetého kola newtonovské fyziky, jak přiléhavě píše Michelle Starrová na platformě Science Alert. Čas se stal relativním a skáče, jak píská hybnost s gravitací. Každý pozorovatel má svůj vlastní čas (proper time) a ten se může lišit od ostatních.
Další věc je, že kvantová mechanika vůči podobným zákonitostem příliš netrpí sentimentem. Mezi fyziky se šušká, že by čas v některých situacích mohl současně plynout různou rychlostí a tyto různé módy času by mohly dohromady být v kvantové superpozici. Čas by také mohl být kvantově provázán s hybností.
Jak říká Igor Pikovski z amerického Stevens Institute of Technology, prakticky to znamená, že jedny hodiny by zaznamenaly nikoliv jen jeden, jak jsme zvyklí, ale několik různých časů najednou. Zatím to ale nikdo nepozoroval.
Pikovski a jeho kolegové ve své nové studii tvrdí, že by to měly zvládnout moderní optické iontové hodiny. Jde o specifických typ ultrapřesných atomových hodin, které by mohly změřit nesmírně malé intervaly mezi jednotlivými časy. Také by měly být dost přesné na to, aby s nimi bylo možné pozorovat kvantové efekty.
##seznam_reklama##
Badatelé navrhli postup, s nímž by bylo možné na optických iontových hodinách získat první experimentální doklad, že se samotný čas může chovat kvantově mechanicky. Díky tomu by vědci mohli více proniknout do míst, kde se střetává relativita s kvantovou fyzikou, a lépe pochopit, co je čas vlastně zač. Pokud čas by podléhal kvantovým zákonitostem a mohl by být v superpozici (tedy pokud se nikdo nedívá), otevíralo by to podle Pikovského cestu k novým obzorům fyziky.
Video: UC Berkeley professor explains atomic clocks in 101 seconds | 101 in 101
Video: Nobel Laureate William D. Phillips | Optical Clocks and the Next SI Second (BIPM150 Interview)
Literatura