Tentokrát nebyli z hrátek s cizím druhem člověka usvědčeni naši přímí předci pravěcí Homo sapiens. Mezidruhové křížení ruplo na tzv. denisovany označované nověji jako Homo longi a lidi druhu Homo erectus. Milostný trojúhelník mezi neandrtálci, denisovany a Homo sapiens se tak rozrostl o „odbočku“.
Zatím nám genetici nabídli hmatatelné důkazy o křížení pravěkých Homo sapiens s neandrtálci, z kterého si dnešní lidé evropského původu nesou v genomu kolem 3 % neandrtálské DNA. Křížení neandrtálců a denisovanů prokázal objev 90 000 let starých ostatků dívky, která měla za otce denisovana a za matku neandrtálku. O techtle mechtle Homo sapiens s denisovany svědčí dnešní etnika s 5 % denisovanské DNA v genomu. Uvidíme, kde se to zastaví.
Kde jsou ty zlaté časy, kdy jsme tohle všechno nevěděli a naše představy o evoluci člověka byly průzračně jednoduché. Není to ani tak dlouho, co se děti ve škole učily, že na počátku byl „opočlověk“ Homo erectus, z něho se vyvinul neandrtálec a z těch pak vzešel Homo sapiens. Od té doby nám to vědci ale stačili pořádně zašmodrchat.
Většinu těchto mezidruhových mesaliancí objevili paleogenetici analýzami DNA pravěkých lidí. Homo erectus se jim do toho nemíchal, protože žil před 1,9 miliony až 100 000 lety a v jeho ostatcích se použitelná DNA nedochovala. Jenže pak se ukázalo, že proteiny vydrží ve fosiliích podstatně déle. A z pořadí aminokyselin v bílkovinné molekule se dá usoudit na to, jak asi vypadal gen, podle kterého si dávný tvor ve svém těle protein vyráběl.
Poslední frontu odporu, kterou museli paleogenetici na cestě k průzkumu kostí a zubů Homo erectus zdolat, představovali kurátoři paleoantropologických sbírek. Ti rozhodně nehorovali proto, aby jim do vzácných fosilií někdo vrtal a odebíral si z nich vzorky na analýzy. Jenže šikovní paleogenetici si i s tím poradili.
Bílkovina vyleptaná ze zubů
Čínský tým vedený Qiaomei Fuovou z pekingského Ústavu paleontologie obratlovců a paleoantropologie Čínské akademie věd použil pro izolaci proteinů ze skloviny 400 000 let starých zubů Homo erectus novou, šetrnější techniku. Zub se při ní zabalí do nepropustného obalu, v kterém se nechá jen malá dírka. Ta nezakrývá maličký okrsek zubní skloviny, na níž se pak působí kyselinou. Protein se tak ze skloviny „vyluhuje“, ale zub se prakticky nepoškodí. Na leptaném místě zůstane na jeho povrchu jen světlejší skvrnka.
|
„Čínský denisovan“ (Homo longi) je vyhynulý druh člověka, identifikovaný na základě téměř kompletní lebky nalezené v roce 1933 poblíž města Charbin v severovýchodní Číně.
Lebku objevil dělník při stavbě mostu přes řeku Sungari. Vzhledem k tehdejší japonské okupaci a obavám z konfiskace nálezu ji ukryl do opuštěné studny. Až krátce před svou smrtí informoval rodinu, která lebku předala vědcům. Objem mozkovny činí přibližně 1 420 cm³, což je srovnatelné s moderními lidmi a neandertálci. Zachovaná horní stolička se stala pro genetiky cenným zdrojem materiálu ke zkoumání lidské evoluce. Stáří lebky je minimálně 146 000 let, přičemž pravděpodobně pochází z období středního pleistocénu. |
V takto získaném vzorku identifikovali Fuová a spol. varianty, tzv. izoformy, proteinu amelogeninu – konkrétně AMELX, který je syntetizován podle genu na chromozomu X, a jeho protějšku AMELY vyráběného podle genu na pohlavním chromozomu Y. To jim dovolilo určit pohlaví dávných majitelů zubů. Z šesti jedinců připadlo pět na muže a jeden na ženu. Všech šest jedinců sdílelo specifické variace ve dvou proteinech, které pomáhají budovat zubní sklovinu. Jedna varianta, nazývaná AMBN-M273V, je známá ze zubů denisovanů a v zubech ji mají někteří současní lidé, nejčastěji ti, kterým koluje v žilách nejvíce denisovanské krve – tedy původní obyvatelé Filipín a Melanésie.
Podle Fuové je nejpravděpodobnějším vysvětlením výskytu varianty AMBN-M273V u denisovanů a dnešních lidí křížení Homo erectus s denisovany před více než 400 000 lety. Denisované tak získali od Homo erectus jejich variantu genu a když se pak mnohem později, nejspíš před 50 000 lety, jejich potomci křížili s Homo sapiens, získali ji i naši přímí předkové. Je to pro nás celkem lichotivý scénář, protože nepočítá s křížením Homo erectus a Homo sapiens. Alternativní vysvětlení spočívá ve vzniku stejné varianty genu nezávisle u denisovanů a Homo erectus. To nelze vyloučit, ale je to málo pravděpodobné.
Lebka Homo neanderthalensis pozdního evropského typu z období před asi 50 tisíci lety. Lebka byla objevená v roce 1908 ve francouzské jeskyni La Chapelle-aux-Saints (Francie). Kredit: Luna04, Wikipedia CC BY-SA 3.0
|
Model lebky pozdní formy Homo erectus – pekinensis Zdroj. Wikipedia, CC BY 2.0
|
Druhá proteinová varianta odhalená v zubech Homo erectus, označovaná jako AMBN-253G, je výhradním evolučním výdobytkem Homo erectus. Vědci ji zatím neodhalili u žádného z příslušníků rodu Homo, ba ani u opic či lidoopů. Vědce by proto zajímalo, jestli je to varianta typická pro všechny Homo erectus, tedy pro asijské, evropské či africké příslušníky tohoto druhu člověka, nebo zda je to varianta typická výhradně pro asijské Homo erectus. Uvidíme. Získávání bílkovin z fosilií povrchovým leptáním zubní skloviny zřejmě přesvědčí kurátory paleoantropologických sbírek k ochotnějšímu otevírání depozitářů paleogenetikům. Máme se tak na co těšit.
Je všechno ještě nějak jinak?
Možná nás čeká pořádná „pecka“. Velmi provokativní myšlenku vyslovil v nedávném rozhovoru paleogenetik David Reich působící na bostonské Harvard Medical School. Ten se podílel na prvním přečtení genomu neandrtálce a byl členem týmu, který analýzami DNA objevil první denisovany. Můžeme tedy u něj směle předpokládat, že ví, co říká.
„Standardní model, který máme právě teď, je téměř neuvěřitelný. Podle něj jsou moderní lidé vzdálenými bratranci neandrtálců a denisovanů, kteří jsou si příbuzensky navzájem nejblíže.
Neandrtálci a denisované se vyvinuli ze společného předka asi před půl milionem let, když se tento jejich předek oddělil od předků moderních lidí. Jenže ve skutečnosti možná existuje nějaký alternativní způsob uvažování o tom, co se stalo. A to by mohlo zásadně změnit náš pohled na vztahy mezi těmito skupinami.
Výsledkem by byla jakási koperníkovská korekce, kdy říkáme, no, možná je to jinak a planety sluneční soustavy obíhají kolem Slunce a také Země je jeho satelitem.
##seznam_reklama##
Mám takový pocit, že nám něco uniká. Že se tam něco ukrývá, a že pokud přijdeme s jiným modelem, bude to mnohem pravděpodobnější vysvětlení. To je jedna ze vzrušujících hranic, na kterých se nacházíme. Doufejme, že ji v nadcházejících letech překročíme,“ říká David Reich.
Stručně řečeno: Všechno je možná úplně jinak, jenže my zatím nevíme, jak.
Možná budou na dnešní spletité představy o evoluci člověka další generace vzpomínat jako na „zlaté časy“, kdy bylo všechno jasnější a méně zamotané. Pokud je ale tušení Davida Reicha správné, mohl by se jim ten propletenec taky nějakým elegantním způsobem zjednodušit.
To bych nám ale nepřál. To by totiž znamenalo, že jsme si vyžrali tu nejhorší, spletitou, a navíc ještě úplně mylnou fázi poznání. Smutná představa…
Pramen:
Qiaomei Fu et al. (2026) Enamel proteins from six Homo erectus specimens across China. Nature https://doi.org/10.1038/s41586-026-10478-8
Redakce si dovolila připojit autorův pokec: „Nechápu, jak se můžou lidi ještě rozmnožovat.“