Kdo by to neznal na vlastní kůži? Dorazili jste do města, kde jste nikdy nebyli anebo ho znáte jenom z rychlíku. Obědy samozřejmě téměř nikdy nestíháte, ale určitě řešíte náročnou otázku, kam zajít na večeři? Je to sžírající dilema. Jste zvědaví, ale současně se bojíte, abyste se nenapálili.
Můžete si pročíst průvodce, projít recenze, zeptat se místních, nenápadně sledovat, kam místní chodí, anebo se prostě spolehnout na štěstí. Pokud ale v takovém novém městě zůstanete delší dobu, dříve či později si položíte otázku: máte zkoušet nové restaurace, nebo se vracet do těch, které jste už navštívili a které vám chutnaly?
Vlastně jde o klasické dilema „zkusit něco nového, nebo vsadit na jistotu?“ (Exploration–exploitation dilemma). Když v 70. letech Richard Feynman povečeřel s přítelem, jeho společník váhal, zda si objednat své oblíbené jídlo, nebo vyzkoušet něco nového. Feynman, legendární americký fyzik a nobelista, otázku převedl na matematický problém a přímo v restauraci ho vyřešil. Výpočty si zapsal na ubrousky.
Feynman své řešení nikdy nepublikoval. Vědci ale později narazili na jeho ručně psané poznámky, rozluštili je a rozhodli se experimentálně ověřit jeho řešení. Místo výběru konkrétního jídla převedli problém na klasické rozhodování mezi různými restauracemi. Podle Feynmanova přístupu by měl člověk každý večer vyzkoušet nový podnik, dokud nenajde restauraci, která překročí určitou hranici kvality.
Tato hranice však není pevně daná. Snižuje se s tím, jak se krátí počet nocí, které vám ve městě ještě zbývají. Jinými slovy, na začátku pobytu můžete mít velmi vysoké nároky, ale s blížícím se koncem cesty budete ochotni přijmout i méně výjimečné možnosti. Thomas Griffiths z Princeton University a jeho kolegové navíc matematický model rozšířili, aby zjistili, jak se optimální strategie mění za různých podmínek. Například zda město nabízí převážně průměrné restaurace, nebo zda jsou mimořádně kvalitní podniky poměrně běžné či naopak vzácné.
Ani to jim ale nestačilo a v online experimentu s 2 520 účastníky ověřili, jak matematické rovnice pasují na reálný život. Ukázalo se, že se lidé ve skutečnosti neřídí Feynmanovou optimální hranicí kvality, která se v čase mění nelineárně. Místo toho používají hranici, jež klesá lineárně podle podílu zbývajících nocí. Přestože se tato strategie od Feynmanova řešení liší, ukázala se jako téměř stejně účinná.
##seznam_reklama##
Inu, ne každý je geniální fyzik. Lidé očividně používají jednoduchou strategii, kterou lze snadno přizpůsobit rozdílům jak v celkovém počtu nocí, tak v nabídce možností. Díky tomu se mohou přiblížit optimálnímu řešení, aniž by museli vynakládat značné mentální úsilí. Lidský mozek si obvykle najde jednoduché pravidlo, které není matematicky dokonalé, ale v praxi funguje téměř stejně dobře a mnohem méně bolí při výmýšlení.
Video: Tom Griffiths on Using Machine Learning and Psychology to Predict and Understand Human Decisions
Video: The Exploration Dilemma
Literatura