Mnozí si jistě vzpomenou na chvíle strávené na hodinách českého jazyka s lexikologií, tedy se synonymy, antonymy, homonymy a bůhvíjakými sakranymy, přičemž závěr obvykle byl – k čemu tohle budu v životě potřebovat? O užitečnosti pečlivé výuky lexikologie by se jistě dalo vášnivě diskutovat, ale jak se zdá, v této vědě je možné udělat vzrušující výzkum s využitím dat ze hry a umělé inteligence pro časopis s hodně šťavnatým impakt faktorem.
Mnoho jazyků světa recykluje slova a přisuzuje jim různé významy. V lexikologii se tomu říká kolexifikace. Například v angličtině může slovo run znamenat běžet, ale také něco řídit či spravovat, například run a company (řídit firmu). Ve španělštině (podobně jako v češtině) zase lengua označuje jak jazyk jako orgán, tak jazyk ve smyslu řeči, například la lengua española.
Kolexifikace zahrnuje polysémii (slova mnohoznačná), kdy má slovo více významů, mezi nimž ale existuje určitá spojitost (například oko, ucho nebo noha), a pak homonymii (slova souzvučná), která mají více významů, co spolu nijak nesouvisejí (například raketa, bašta nebo los).
Kromě toho existuje ještě další, doposud poněkud odborníky přehlížený typ recyklace slov, jemuž se říká částečná kolexifikace. Jde o případy, kdy jazyky opětovně využívají jen části slov. Typickým příkladem je anglické grand, které se objevuje ve slovech grandfather (dědeček) i grandmother (babička).
Tým, který vedl Thomas Brochhagen ze španělské Universitat Pompeu Fabra, zkoumal, jak různé jazyky recyklují menší stavební prvky slov a jak při tom hledají rovnováhu mezi úsporností jazyka a potřebou zachovat jednotlivé významy dostatečně odlišné. Na počátku předpokládali, že spolu neustále zápasí dvě tendence – lexikální komprese (snaha o jednoduchost) s lexikální diferenciací (snaha o výstižnost).
Badatelé analyzovali rozsáhlou jazykovou databázi Lexibank, v níž zkoumali údaje z více než 1 900 jazyků patřících do 192 různých jazykových rodin. Použili dva pozoruhodné nástroje. Nejprve využili data ze slovní asociační hry, v níž tisíce lidí dostaly určité slovo a měly reagovat prvním výrazem, který je napadl. Díky tomu vědci odhadli, jak úzce jsou různé pojmy propojené v lidské paměti.
##seznam_reklama##
Druhým nástrojem byla umělá inteligence, která analyzovala miliony vět a porovnávala podobnost kontextů, v nichž se určitá slova objevují. Na základě toho vědci odhadovali, jak snadno by si lidé mohli splést dva významy, pokud by sdílely stejnou slovní podobu.
Brochhagen s kolegy zjistili, že opětovné využívání částí slov (částečná kolexifikace) je časté v mnoha jazykových rodinách a současně není náhodné. K úplné kolexifikaci dochází, když jedno slovo označuje dva či více úzce souvisejících významů, které lidé snadno rozliší. Jako třeba anglické mouth, které znamená jak ústa, tak ústí řeky.
Částečná kolexifikace představuje kompromisní řešení. Objevuje se, když jde o pojmy velmi blízce příbuzné, které se ale zároveň často vyskytují ve stejných nebo podobných situacích. Jazyk proto znovu využije pouze část slovní formy, čímž usnadní zapamatování jejich příbuznosti, ale ponechá mezi nimi dostatečný rozdíl, aby nedocházelo k záměnám (např. grandfather a grandmother). Badatelé chtějí ve výzkumu pokračovat a zjišťovat, jestli podobná rovnováha mezi jednoduchostí a výstižností ovlivňuje i další složky jazyka, například gramatiku.
Video: Colectification – Karjus et al.
Video: The Unseen Force: How Discourse Builds Our Reality
Literatura