Známe ho všichni. Jára Cimrman, fiktivní český génius, který všechno vymyslel, ale vždycky mu prvenství o vlásek uniklo. Co když vám ale řekneme, že podobný člověk u nás skutečně žil? Jmenoval se František Koubek, narodil se v Ptákovicích u Strakonic a jeho životní příběh je mnohem mrazivější a velkolepější než jakákoliv divadelní hra. Tento renesanční muž zkonstruoval ve starém mlýně technologii, která nakonec byla ukradena do CCCP. A odměna? Razítko "PŘÍSNĚ TAJNÉ", zastrašování, vyhazov a absurdní nařčení z plýtvání.

 

Když se řekne studená válka a vojenské technologie, představíme si obří laboratoře v Houstonu nebo v Moskvě. Málokdo tuší, že jeden z důležitých optických problémů špionážních fotografií nevyřešili inženýři v Moskvě, ale český důchodce a učitel mechaniky, optiky a chemie.

 

František Koubek nebyl jen tak ledajaký kutil. Byl to skutečný renesanční člověk s neuvěřitelným životním záběrem. Coby pedagog učil děti nikoliv tupému memorování, kterým z duše opovrhoval, ale vedl je ke skutečnému pochopení podstaty věci. Studenti jeho výuku a neutuchající nadšení pro vědu doslova milovali. Tento muž navíc nádherně maloval, komponoval a pro ochotnický spolek Vltavan v Týně nad Vltavou napsal a rovnou i režíroval dvě divadelní hry: Plavci na Vltavě a Švejk bourá Rakousko-Uhersko. Na rozdíl od legendárního Járy Cimrmana ale pan Koubek reálně existoval a jeho činy měly dopad na mezinárodní úrovni.

František Koubek. (Zdroj: K. Koubek)

Zhmotnění nápadu. (Zdroj: K.Koubek)

Odbojář ze Šumavy a bondovské vynálezy z půdy

Ještě než se pustil do optiky a fotoaparátů, stihl zažít věci jako z akčního filmu. Za druhé světové války působil jako ředitel školy ve Vacově na Šumavě, kde se mimochodem úspěšně zasadil o vybudování zbrusu nové školní budovy. Zdaleka ale nezůstal jen u tabule a křídy. V těžkých válečných časech se v hodnosti kapitána Národní gardy, postavil do čela místní odbojové skupiny a stal se přímým účastníkem prvního boje o strategický Soumarský most.

Už v této době se naplno projevila jeho genialita, která si v ničem nezadá s vynálezy filmového "Q" z bondovek. Na půdě školy ve Vacově a ve svém bytě zkonstruoval tajnou vysílačku, přes kterou přijímal a odesílal zprávy odboje. Zároveň ve městě provozoval kino, pro které si jakožto zručný elektrotechnik sám vyrobil vlastní zvukovou aparaturu.

 

Naprostým mistrovským kouskem, spojujícím jeho znalosti chemie a optiky, byl ale způsob přenosu tajných zpráv. Odbojáři je přenášeli vyfotografované na nevyvolaném fotografickém filmu uloženém ve speciálním světlotěsném obalu. Tento obal měl geniálně prostou a absolutně neprůstřelnou pojistku. Byl opatřen krátkou tkaničkou, která se pevně přivazovala zevnitř ke kapse kabátu kurýra. Pokud by kurýra nečekaně zastavilo gestapo a začalo ho prohledávat, nebo by mu dokonce někdo kabát strhl, stačil nepatrný pohyb a napnutý provázek obal okamžitě roztrhl. Obyčejné denní světlo pak latentní obraz na filmu během zlomku vteřiny nenávratně zničilo. Jak dědeček Koubek s oblibou dokazoval po celý život: naprosto jednoduchá a elegantní řešení mohou mít velký dopad. Tento statečný vlastenec a bojovník proti nacismu však o něco později tvrdě narazil na mašinérii nového, komunistického státu.

Snímek z „Pankopty“ (Zdroj: K. Koubek)

Snímek z „Pankopty“ (Zdroj: K. Koubek)

Porovnání obrázků panoramatického s širokoúhlým a otočným objektivem si lze prohlédnout na: online muzeum fotografie.

 

Zázrak z papíru a koženky, který šokoval ministra

Jeho největší technologické dobrodružství začalo na konci 50. let zcela nevinně. Koubka, tehdy už pobývajícího ve mlýně v Hněvkovicích, poprosil známý fotograf o sestrojení speciálního panoramatického fotoaparátu. Dědeček se zavřel do dílny a z duralu, mosazi, trochy koženky a papíru sestrojil funkční prototyp. Když z něj vyšly první testovací snímky, ohromily místní tisk natolik, že si jich v roce 1958 všiml sám tehdejší ministr přesného strojírenství Václav Ouzký.

Následoval bleskový telegram. Koubek musel okamžitě do Prahy. Úředníci na ministerstvu nevěřili vlastním očím a okamžitě nařídili národnímu podniku Meopta Přerov, aby technologii převzal. Přerovští inženýři sice zuřili a hledali záminky, proč "amatérský" přístroj z mlýna nevyrábět (argumentovali například tím, že nefotí na skleněné desky, což byla v té době již hluboká historie), ale proti vůli ministra neměli šanci. Dědeček Koubek dostal přímý rozkaz, přesunul se do Přerova a metodou reverzního inženýrství přetavil svůj hněvkovický prototyp do čtyř experimentálních kusů.

Tak se zrodila legenda. Přístroj tvořící velká panoramata dostal název, který byl Koubkovou skrytou autorskou přesmyčkou: Pan-K-Opta (Panoramatický, Koubek, Meopta).

 

Razítko TAJNÉ a fyzika pro špionáž

Proč se o podivný panoramatický fotoaparát začal okamžitě zajímat státní aparát? Odpověď leží ve fyzice. Pankopta tvořila velké negativy se zorným úhlem 135 stupňů díky rotujícímu objektivu. Běžný problém těchto "kyvných" objektivů jsou vibrace – na konci dráhy objektiv narazí, přístroj se zachvěje a snímek se rozmaže. Při rodinném focení to nevadí. Ale pokud fotíte zemský povrch z výšky, každá mikrovibrace znamená, že nevyčtete souřadnice pro vojenské účely.

Dědeček tento problém vyřešil. Jeho patent č. 106004 z roku 1962 popisoval speciální brzdicí ústrojí, které masu objektivu plynule urychlilo a měkce zastavilo.

Skutečná "bomba" se ale skrývala jinde. Otočení objektivu vytváří deformovaný horizont. Pro vojenskou kartografii nepoužitelné. Dědeček proto k Pankoptě vyvinul patentovaný mechanizmus vychylování objektivu při rotaci, který zakřivení obrazu opticky kompenzoval a vytvářel dokonale přesné snímky. Když si dědeček nechal tento přístroj patentovat (Patent č. 104304), objevilo se na listině zničehonic razítko TAJNÉ. Státní aparát pochopil, že tohle již není hračka pro krajináře. Tohle byl strategický vojenský materiál.

 

Křest mrazem a sovětská krádež za bílého dne

Finální potvrzení vojenského potenciálu proběhlo v těch nejkrutějších podmínkách. Jedna z pouhých čtyř v té době vyrobených Pankopt putovala s astronomem Antonínem Mrkosem na 7. sovětskou antarktickou expedici (1961–1963). Mechanika nezamrzla a nezadrhla se při teplotách klesajících k -50 °C, znamenalo to jediné: je připravena pro vojenské použití. Zmrzlé antarktické pláně navíc posloužily k dokonalé kalibraci snímků horizontu.

A tehdy zasáhla sovětská rozvědka. Z oficiální korespondence Meopty z dubna 1963 jasně vyplývá zásadní zvrat. Sověti technologii při testech viděli a chtěli ji. Nehodlali ale vyrábět československé civilní fotoaparáty. Chtěli patentovanou plynulou kinematiku. Jakýkoliv civilní prodej Pankopty byl okamžitě a násilně ukončen. Riziko, že by se technologie dostala na Západ, bylo příliš velké.

Horizont v provedení KMZ (Krasnogorski Mekhanicheskii Zavod). (Zdroj: online muzeum fotografie)

Uvnitř těla fotoaparátu je film zakřiven kolem válcového oblouku o poloměru 28 mm. (Zdroj: online muzeum fotografie)

František Koubek se stal mužem, který věděl příliš mnoho. Jakmile byla podstata jeho patentů "vytěžena", byl z Meopty vyhozen a musel se stáhnout zpět do své laboratoře ve mlýně. Aby ho totalitní systém definitivně zlomil, zasadil mu onen pověstný poslední nůž do zad. Vynálezce čelil absurdnímu lživému nařčení, že na svůj – nyní už státem ukradený a vojensky utajený – projekt Pankopta nesmyslně "vyplýtval prostředky socialistického Československa". Tato cílená dehonestace měla zajistit, aby se v případném dalším vývoji už raději neangažoval.

 

Od jižního pólu po dřevěné kolíčky

Zatímco genialita českého profesora čekala v šuplíku v Hněvkovicích, Sovětský svaz slavil. V 60. a 70. letech vypustili rodinu špionážních satelitů Jantar/Kometa s masivní panoramatickou kamerou KVR-1000. Tato kamera v kosmu bez vibrací, možná právě využívala ukradené řešení tlumení rázů a plynulý pohyb objektivu. O něco později pak Sověti na civilní trh drze uvedli kamerku Horizont, do které "zrecyklovali" Koubkovu plynulou mechaniku zmenšenou na obyčejný 35mm kinofilm, ze které už byl pro jistotu odstraněn onen "tajný" vojenský prvek.

Technické řešení vykyvování objektivu. (Zdroj K. Koubek)	Technické řešení vykyvování objektivu. (Zdroj K. Koubek)
Technické řešení vykyvování objektivu. (Zdroj K. Koubek)	Technické řešení vykyvování objektivu. (Zdroj K. Koubek)

 

##seznam_reklama##

Zlomený, ale neporažený válečný hrdina a vynálezce František Koubek nepřestal tvořit. V jeho archivech se nachází ohromujících dalších 22 patentů a nepřeberné množství zlepšováků napříč obory. Zapojil se například do organizace KORD, sdružující experty řešící průmyslové problémy. Dokázal zde vyvinout složitý magnetofotosázecí stroj pro geodety a o chvíli později – jakožto zručný chemik – vymyslel technologii impregnace obyčejných dřevěných kolíčků, aby nehnily.

Příběh Františka Koubka z Ptákovic je smutným mementem své doby. Doby, kdy totalitní mašinérie bez mrknutí oka ukradla celoživotní dílo geniálního renesančního umělce, kantora a odbojáře, jeho samotného odklidila do ústraní. Je nejvyšší čas, aby jméno tohoto "skutečného Cimrmana" a statečného muže přestalo ležet pod nánosem prachu v archivech s razítkem Přísně tajné.