Je zjevné, že povědomí o potřebě IVF (in vitro fertilizace, „děti ze zkumavky“, chcete-li) ve společnosti roste. Snad proto převládá názor, že služby asistované reprodukce si zaslouží solidaritu v podobě státní podpory. Alespoň tento názor převládá v zemích, kde bylo šetření provedeno – Velká Británie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko.
Dovolte stručné resumé současného stavu, začneme doma: léčba neplodnosti je v ČR hrazena do jisté míry z veřejného zdravotního pojištění, sice do 39 let (včetně) jsou hrazeny 3 cykly s použitím základní techniky, tj. konvenční IVF. Pokud má pár rodinou historii geneticky determinovaných poruch, lze uvažovat o úhradě také genetického testování embryí s cílem eliminovat genetickou chorobu u potomků. Pro úplnost nutno dodat, že právě genetická zátěž bývá indikací k asistované reprodukci také u plodných párů.
A jaká je realita? Kliniky IVF se předhání v balíčcích kompletních služeb, od vyšetření spermiogramů a ovariální rezervy, šetrnou hormonální stimulaci a odběr vajíček, přes perfektně zpravené oplození a monitorovaný časný embryonální vývoj, až po genetické testování embryí a zaručeně nejlepší transfer embrya s vysokou šancí uhnízdění v děloze. Asistovaná reprodukce představuje silně konkurenční prostředí bez kompromisu, které nabízí špičkové služby za adekvátní ceny, a ty nebývají nízké. To nejlepší nakonec: drtivá většina párů nemá nejmenší problém připlatit si za nadstandard, prakticky to znamená zaplatit nemalou sumu v řádu desítek tisíc za služby, které nejsou hrazené pojišťovnou. Malým důkazem budiž podíl IVF provedený metodou ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie do vajíčka) blížící se v ČR 100 %, kde není hrazená pojišťovnou. Dalším neméně výmluvným důkazem ochoty zaplatit za vymodlené dítě je tzv. reprodukční turistika, tj. zahraniční klientela využívajíc služeb asistované reprodukce v cizině, zejména kvůli liberální legislativě.
Překročíme-li hranice, ať už v Lanžhotě, Dolním Dvořišti anebo Rozvadově, zjistíme, že služby a úhrady z veřejného pojištění se liší pouze v detailech – na Slovensku pojištění hradí 3 cykly podobně jako v ČR, v Rakousku a v Německu je běžná spoluúčast páru. Kvalita služeb je srovnatelná a díky pokroku a konkurenci na velmi vysoké úrovni. Není divu, že do Evropy zavítá zahraniční klientela z mnohdy exotických krajin. V zemích orientu jsou totiž pravidla tamější asistované reprodukce často narýsovaná rigidními společensko-náboženskými zvyklostmi – vyloučeno je např. použití darovaných gamet, nezbytnou podmínkou je manželství. Liberální Evropa je tedy vhodnou destinací, a ČR ještě vhodnější. A proč do ČR a ne do Německa? Odpověď je nasnadě, a snad jí lze minimálně z poloviny vnímat jako kompliment: špičkové služby za přijatelné ceny.
Ale zpět k původnímu zjištění, snad ne překvapivému: společnost je nakloněná solidaritě s neplodnými páry, a tedy podpoře státu. Napříč zeměmi se nepotýkáme s otázkou zda, ale v jaké míře. Jsem přesvědčen, že šetření by přineslo podobné zjištění také v ČR, kde si lze státní podporu snadno představit jako úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Na první pohled nevinná otázka skrývá několik demografických záludností. První je nezpochybnitelný trend rostoucího věku prvorodiček. Ano, věk je bezpochyby zásadní příčinou neplodnosti, často v kombinaci s nezdravým životním stylem a civilizačními chorobami středního věku (obezita, hypertenze, diabetes 2. typu apod.). Další trend je spojen s osvětou, jedná se o metodu „social freezing“. Zjednodušeně řečeno, týká se mladých žen, které zamrazí svá vajíčka v reprodukčním věku s perspektivou využití v pozdějších věku, nejčastěji ve věku zajištěné kariéry a stabilně vysokého příjmu. Ještě, než s naším majestátem začne cloumat pohoršení nad social freezing, uvědomme si, že těmto ženám chceme jistě dopřát rovné příležitosti v profesích, které mohou zachraňovat lidské životy – ano, medicína přitahuje k studiu zejména dívky a lékařské fakulty opouští množství talentovaných absolventek. Snad také ony by mi daly za pravdu, že vzdělání nekončí promocí a dopracovat se ke zkouškám v rámci specializačního vzdělávání znamená další léta dřiny.
##seznam_reklama##
Co a v jakém věku tedy hradit pojišťovnou? Argumentů bychom našli bezpočet, minimálně pro dvě nastolená témata, tj. pokročilý věk rodičů a social freezing. Ať už by diskuze vypadala jakkoliv, jedno je jisté – za poslední roky si lze ve společnosti všimnout jistého posunu ve vnímání neplodnosti, která je seriózně vnímána jako choroba. Na druhou stranu nelze reprodukční medicínu srovnávat např. s léčbou karcinomu, který si nikdo z postižených (většinou) nezavinil, a navíc ho bezprostředně ohrožuje na životě. Esenciální motiv ale zůstává stejný napříč obory, tj. život. V případě reprodukční medicíny se však nejedná o život náš (rodiče/rodičů), ale život nenarozeného dítěte. Zbývá tak posoudit nakolik je asistovaná reprodukce dostupná všem a zda její cena může odsoudit snahu o dítě k nezdaru.
P.S.: Otázka úhrad zdravotního pojištění je silně politická ve světle současných konfliktů zájmu v naší zemi. Rozšíření plateb za služby asistované reprodukce z veřejného pojištění tak staví tento na první pohled bohulibý počin do jiného světla. Nastoluje otázku primárního a skutečného zájmu. To už je ale jiný a poněkud ubohý příběh.
Video: Mikromanipulační technika asistované reprodukce ICSI (intracytoplazmatická injekce spermie) ke stažení ZDE.
Autor: Lukáš Gold.