V předchozím článku jsme si v tomto muzeu prohlédli několik věcí z naxijského pozdního neolitu a z rané doby bronzové, vrstvy EC I, hlavně pak z vrstvy EC II (Early Cycladic II). V následující vrstvě EC III (2300 až 2000 před n. l.) dochází na Kykladách ke kulturnímu otřesu, který je na některých místech následován úpadkem, zatímco na jiných novým rozvojem v kykladské střední době bronzové (MC), většinou pod vlivem minojské Kréty. Zatímco se v Akrotiri na Théře (Santorini) rozvinula směsná minojsko-kykladská kultura, která pak katastroficky zanikla po začátku pozdní doby bronzové (viz úžasné fresky), a leckde jinde je to alespoň zajímavé (Fylakopi na Mélu), tak na Naxu máme z těchto období jen něco málo keramických střepů a stavebních dokladů minojské svatyňky na návrší. Prostě, co je leckde nový rozvoj, to je na Naxu úpadek, což se bude opakovat v klasické době, ale naštěstí platí také opak.

Proto skočíme rovnou do pozdní doby bronzové (LC), dokonce do její poměrně pozdní fáze. Vlastně by tyto památky mohly být značené jako pozdně heladské (LH), neboť jde o díla achájské kultury, tedy mykénské, většinou až z 13. a 12. století. Na Kyklady přišli achájští Řekové, avšak jejich díla jsou tady poměrně specifická, právě v tom je kouzlo značné části zdejších exponátů. Od té doby jsou Kyklady převážně řecké, ale kykladský svéráz se nezapře v žádné době.

Čtenářům Osla jsem už leccos z toho ukazoval v článku Unikátní mykénské drobnosti z Naxu, viz link dole. Je to však už 5 let a teď se to pokusím představit z trochu jiného konce a z větší části na jiných fotkách.

Terakotové tzv. „Ptačí bohyně“, jasný znak mykénské civilizace. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Pozdně mykénské nádobí z Naxu, první z řady vitrín, „mořský styl“. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Neklamným znakem mykénské kultury jsou menší terakotové figurky bohyněk nebo kněžek, kterým se říká „ptačí“ bohyně. Důvodem tohoto nespisovného pojmenování je pouze tvar jejich obličeje. Na jižní části řecké pevniny jich jsou kvanta, tady máme aspoň dvě. Tedy žádná vzácnost, zato jasný signál typu kultury.

Podobnou samozřejmostí je keramika tzv. mořského stylu, s malbami chobotnic a podobných tvorů. Tahle móda přišla do achájských center na Peloponésu z minojské Kréty, a než pak v 13. století před n. l. došla až sem, do půlky cesty zpátky, tak už jinde vlastně nebyla.

Pozdně mykénská nádoba s chobotnicí, z mykénského města na Grottě v Naxijské Chóře, 12. století před n. l. Skříň 21. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Pozdně mykénská nádoba s malbu jakéhosi živočicha (chobotnice?). Z pohřebiště Kamini na Naxu, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Mořský styl se tady udržel až do 12. století před n. l.

Zatím si ukazujeme předměty, které očividně dokládají přítomnost mykénské kultury na Naxu. Jenže podobných jsou i jinde tuny, v jižní části Řeka to patří spíše k úrovni lepšího okresního muzea. Něco naprosto onačejšího ukazují sbírky v mykénském oddělení Národního archeologického muzea v Athénách (množství zlata a dalších cenností), muzea v Mykénách a v neposlední řadě Archeologického muzea v Naupliu (Nafplionu), případně Britského muzea. Přesto tady na Naxu potkáme i naprosté vzácnosti, jaké nemají ani zmíněné slovutné instituce.

Théseus (?) u oltáře s palmou

Část nálezů z mykénské vrstvy lokality Aplomata: Fragment reliéfu a jehlice ze slonoviny, zlaté plíšky a polodrahokamové razítko, 14. až 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Tzv. „Théseus“. Pečeť z polodrahokamu představuje mladého „prince“, stojícího u oltáře před palmou. Aplomata, 14. (až 12.?) století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

V jednom z mykénských hrobů se krom jiných šperků (řezby ze slonoviny, zlaté reliéfní ozdoby) zachoval polodrahokam s rytinou – tedy vlastně gema, přesněji intaglie, protože je v negativu – asi ve funkci pečetítka. Pravděpodobně pochází z 14. století před n. l., ale vyloučená není ani pozdější doba až do 12. století n. l.

Čitelnější je přiložený sádrový otisk. Vidíme mladého „prince“, jak obětuje na oltáři před menší palmou. To samozřejmě asociuje dávné legendy o výhonku palmy vedle Apollónova oltáře na ostrově Délu a o Théseově oběti u tohoto oltáře, po cestě z Knóssu, kde zabil Minotaura. Viz článek Théseova plavba (link je dole).

Bohužel neznáme dostatek okolností v pozdní době bronzové. Víme jen, že Aplomata, ležící dnes na okraji města, byla významným sídlem od starokykladské doby po konec antiky, a že odtud byl a stále je pěkný výhled na město i na Délos. V řecké archaické době Naxijští postaví na nedalekém ostrůvku Palatia chrám Apollónovi Délskému. Chrám je orientován tak, aby Apollón skrze jeho obří otevřená vrata z Délu pokračoval na naxijskou akropoli. Ostrůvek byl posvátným místem už předtím. Identifikace naxijské aristokracie s kultem narození Apollóna na Délu je možná mnohem staršího data než až z řecké archaické doby (6. století před n. l.).

Malý princ z Kamini

Kousek za Aplomatou bylo v mykénské době sídlo a pohřebiště Kamini. Z mnoha zdejších nálezů nápadně vystupují menší zlaté plakety s reliéfem dítěte a šperky. Je to část pohřební výbavy chlapce zhruba předškolního věku, evidentně z vrstvy nejvyšší aristokracie. Pohřeb je spolehlivě datován do 12. století před n. l., tedy do sklonku achájské kultury. Z té doby nemáme v egejské oblasti jiné zpodobení dítěte, tady hned na čtyřech tvarovaných zlatých plíšcích. Patrně tvořily povrch reliéfu z jiného materiálu, který se nezachoval, nejspíš tedy dřeva.

„Malý princ“ z Kamini, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, č. 3565-8. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Další verze „Malého prince“, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Starší vyobrazení dítěte známe v egejské oblasti jen v podobě několika slonovinových řezeb z minojské Kréty, viz například zde. Pokud však jde o techniku zpodobnění, tak nejbližší paralelou je prý vyobrazení bohyně Astarty na Kypru v 11. století před n. l.

Reliéf onoho „Malého prince“ se většinou považuje za místní naxijské dílo, podobně jako ostatní nalezené šperky, i když s vlivem svérázné kombinace prvků mykénského umění, orientálních vzorů a místních tradic.

Zvláštní pozdně mykénská keramika

Pozdně mykénská nádoba z Kamini, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, č. 1750, skříň 15. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Pozdně mykénské keramické ptačí rhyton z Kamini, 12. století před n. l. Archeologické muzeum na Naxu, skříň 15. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na pohřebišti v Kamini, za periferií Chóry Naxijských, se v hrobě bojovníka (hrob D) našla bohatě a dost neobvykle zdobená třmínková nádoba.

Další specialitou je rhyton, tedy nádoba na úlitby, tentokrát v podobě ptáka. Rhyta mívají tvar různých zvířat nebo postav, v závislosti na typu rituálu. Ptáci mají v mykénské kultuře dost význačnou roli, patří k řadě bohyň, možná i k představě duše.

Pozdně mykénská hydrie s geometricky stylizovaným zobrazením rybolovu do sítě. Naxos, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Pozdně mykénská hydrie (nebo oinochoé?) se zobrazením taneční scény. Kamini na Naxu, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Archeologické muzeum na Naxu vystavuje také dvě nádoby s poměrně neobvykle zobrazenými dějovými scénami. Na jedné z nich je zobrazen rybolov do sítě.

Na druhé nádobě je taneční scéna.

Detail malby s rybolovem. Naxos, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Taneční scéna. Kamini na Naxu, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Detail rybolovu. Zajímavé je dost realistické pojetí sítě, i když samozřejmě bez perspektivy, v kombinaci s naivní stylizací postav rybářů.

Detail taneční scény na druhé nádobě. Vidíme chórový tanec, nejspíše s maskami. Tyto nezvyklé vázové malby zajímavě doplňují nečetné figurální scény na mykénské keramice, jaké potkáme nejspíše tak v Britském muzeu (viz tady).

Pozdně mykénská nádoba z Kamini na Naxu. 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Hrníček z pohřebiště Kamini na Naxu, hrob D, 12. století před n. l. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

##seznam_reklama##

S mykénskou sbírkou v Archeologickém muzeu na Naxu se loučíme opět tuctovější keramikou. Tentokrát takovou, která ilustruje zjednodušení dekoru na konci pozdní doby bronzové. Dochází k němu všude, nejen tady.

Další keramická zvláštnost z mykénské doby se v Chóře ukazuje jinde než v tomto muzeu, totiž v podzemním archeologickém areálu na náměstí Grotta, tedy pod (Dolním) Metropolitním náměstím. Jsou tam k vidění zbytky dílny, která kromě obvyklejšího luxusního zboží vyráběla také fajáns. Našel se tam i menší sklad kaolínu. Je to jediný známý případ výroby fajánsových nádob v mykénské kultuře. Běžněji se fajáns dělala v Egyptě a na východním pobřeží Středomoří. Tvary nádob vyráběných na Naxu napodobují blízkovýchodní vzory, nejspíš to byl exportní artikl. Nebýt zachování polotovarů, vypadalo by to málem na importy. Ukazoval jsem to v článku Unikátní mykénské drobnosti z Naxu. (Něco jiného jsou drobné fajánsové ozdoby, ty dělali v Mykénách a už na minojské Krétě.)

Zdejší muzejní sbírky normální řecké antiky si necháme na příště.

Literatura

Podkapitola Archeologické muzeum v Naxijské Chóře v mé volně přístupné on line publikaci Pouť na Kyklady.

Větší fotogalerie Archaeological Museum of Naxos v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Archaeological Museum of Naxos na oficiálním webu řecké památkové správy

Phoitini Zaphiropoulou: Naxos. Monuments and Museum. Athens: Krene edition, 1988.