Kosatka dravá přezdívaná velryba zabiják. Zdroj NOAA, volné dílo.

„Osm či deset kosatek zaútočilo na kormidlo naší lodi. V souladu s doporučeným postupem jsem spustil plachty, abych loď zastavil. Kosatky se však ani po dvaceti minutách nevzdaly a plachetnice pod jejich nárazy poskakovala na hladině jako ořechová skořápka.“

Tak vylíčil kapitán Sébastien Destremau střet kytovců s patnáctitunovou plachetnicí Lancelot. Incident se odehrál v květnu roku 2023 poblíž mysu Trafalgar a byl jen jedním z dlouhé řady útoků kosatek na lodi ve španělských a portugalských pobřežních vodách. Některé lodi byly poškozeny natolik, že šly ke dnu. Střety s kosatkami začaly v roce 2020 a rychle jich přibývalo. Co se to děje? Vyhlásila zvířata lidem válku?

Dosud nepopsané chování kosatek - „porcování“ kořisti mocným úderem kosatčího samce. Toto dosud nepozorované chování se odehrálo v Kalifornském zálivu. Další fotografie ataků jsou přístupné zde. Zdroj: Kathryn Ayres,2026.

Kosatka dravá (Orcinus orca) patří k nejinteligentnějším tvorům planety. Její devítikilový mozek je na povrchu zvrásněn do většího počtu závitů než mozek člověka a kytovec s ním dokáže vyřešit překvapivě složité problémy. A tak se objevily spekulace, že v minulosti těmto chytrým zvířatům posádka nějaké jachty ublížila a kosatky se teď mstí lodím, na které narazí. Vysvětlení vypadá celkem přesvědčivě, protože odplatu za utrpěnou újmu či příkoří považujeme zhusta za oprávněnou. Přesto vědci na mstu kosatek nevěří. Motivy, které lidem připadají logické, mohou být zvířatům zcela cizí. Neznamená to, že by aspoň někteří živočichové nebyli podobných úvah schopní. Okolní svět však vnímají po svém a řídí se vlastní logikou.

Hrátky kosatky podobné "nošení klobouku" se sviňuchou obecnou nedopadly pro menšího tvora dobře. Další obrázky harašmentu kosatek zde. Zdroj NOAA.

Móda lososích klobouků

Experti jsou přesvědčeni, že v případě kosatčích útoků jsme nejspíš svědky něčeho, co lze nazvat módním trendem. Čas od času se mezi kosatkami rozmohou aktivity, jejichž účel nám uniká. Po čase se kytovcům omrzí a ti je nahradí něčím jiným. V létě roku 1987 tak přišly u kosatek žijících při pacifickém pobřeží USA a Kanady do módy „lososové klobouky“.

Kathryn Ayres, vědkyně pracující pro neziskovou organizace Beneath The Waves. Autorka většiny zdejší obrazové dokumentace. Kredit: K. Ayres.

Lososi tvoří základ jídelníčku této populace. V jednom stádu začaly kosatky plavat s mrtvým lososem položeným na hlavě a brzy to od nich okoukala všechna stáda v oblasti. Po šesti týdnech tento módní trend vymizel stejně náhle, jako se objevil. „Lososové klobouky“ se do stejných stád vrátily jako „retro styl“ s odstupem 37 let. Móda je nám lidem důvěrně známá a při šití oděvů se uplatňovala už před 40 000 lety. Kosatky k ní zřejmě došly samostatným vývojem. Móda jako přechodná slabost pro určité věci u nich nabírá jinou podobu, ale v principu se od té naší neliší.

Někteří vědci se přiklánějí k názoru, že nošení lososa na hlavě mohla být hra. Vede je k tomu případ kosatek, které začaly zabíjet sviňuchy. Nedělají to z hladu, protože si z úlovku neukousnou. Mrtvolu sviňuchy používají jako míč. Nám lidem to může připadat kruté, ale největší mořský predátor odkázaný na lov to určitě tak nevnímá.

Hra nebo porcování kořisti

Složitěji se hledá vysvětlení pro nedávno popsané podivné chování kosatek z Kalifornského zálivu. Ty nejprve zabily měsíčníka ostroocasého (Masturus lanceolatus), jednu z největších ryb oceánu dorůstající délky tří metrů a hmotnosti dvou tun. Samice přidržela mrtvého měsíčníka v zubech a nastavila ho samci, který proti rybě vyrazil vysokou rychlostí. Samice na poslední chvíli sevření čelistí uvolnila a samec do měsíčníka udeřil hlavou. Tělo ryby se po téhle „hlavičce“ roztříštilo. Dospělé kosatky pak sbíraly větší kusy tkáně, mláďata polykala malé útržky. Jde opět o hru? Experti nevylučují, že hlavním účelem bylo naporcovat obří rybu tak, aby na ní mohla hodovat i mláďata. Kosatky větší kořist často roztrhají, aby se o ni mohly podělit se svými blízkými.

Video: Do mrtvého těla měsíčníka naráží samec kosatky tak mocně, že následky připomínají explozi torpéda. Ryba se rozpadá na mnoho malých kousků a hostina mladých kosatek může začít. Zda se jedná jen o rodičovskou investici, nebo i zábavu, není zatím jasné. Zdroj: Kathryn Ayres.

Antropomorfismus kontra antropodenialismus

Objektivní zhodnocení motivace zvířat při jejich aktivitách je obtížné, protože máme vrozený sklon ve všem hledat člověka. Náš mozek podvědomě pátrá po lidských tvářích a často je „nalézá“ v ryze přírodních útvarech – v pokroucených kořenech stromů, skaliscích nebo ve tvaru oblaků. Je to také důvod, proč na nás „mluví“ smajlíky. Podobně tíhneme i k „objevování“ lidského jednání a motivace v činnostech nejrůznějších živočichů. Zvířata si rádi antropomorfizujeme.

##seznam_reklama##

Zároveň nám však hrozí, že schopnosti zvířat nedoceníme. Živočichové často neřeší situace tak, aby dosáhli maximálního efektu, ale spokojí se s jednodušším, méně účinným postupem. Šimpanz použije k rozbíjení tvrdých skořápek ořechů dva kameny. Slouží mu tak dobře, že nepotřebuje vynalézat louskáček. Neznamená to, že je hloupý a nedokázal by vymyslet něco dokonalejšího. My lidé řešíme někdy situace podobně. Když nemáme po ruce kladivo, zatlučeme hřebík třeba kamenem. Na inteligenci nám to neubere. Neměli bychom se tudíž dívat na živočichy s despektem jen proto, že nevynalezli mobily a nepoužívají sociální sítě. Odborníci dnes vnímají tohle „podceňování“ zvířat, tzv. antropodenialismus, jako vážnější problém než jeho protipól antropomorfismus.

Prameny:

Esteban, R., et al. (2022). Killer whales of the Strait of Gibraltar, an endangered subpopulation showing a disruptive behavior. Marine Mammal Science, 38(4), 1699-1709.

Ridgway, S. H., & Hanson, A. C. (2014). Sperm whales and killer whales with the largest brains of all toothed whales show extreme differences in cerebellum. Brain Behavior and Evolution, 83(4), 266-274.

Manger, P. R., et al. (2012). Quantitative analysis of neocortical gyrencephaly in African elephants (Loxodonta africana) and six species of cetaceans: comparison with other mammals. Journal of Comparative Neurology, 520(11), 2430-2439.

He, Z. (2023). Social Dynamics and intelligence of killer whales (Orcinus orca). Highlights in Science, Engineering and Technology, 74, 584-589.

Giles, D. A., et al. Harassment and killing of porpoises (“phocoenacide”) by fish‐eating Southern Resident killer whales (Orcinus orca). Marine Mammal Science, 40(2), e13073.

Ayres, K. A., et al. Fragmentation of sharp-tail sunfish (Masturus lanceolatus) aaused by high-impact ramming behaviour in orcas (Orcinus orca). Frontiers in Ethology, 5, 1835536.

De Waal, F. B. (1999). Anthropomorphism and anthropodenial: consistency in our thinking about humans and other animals. Philosophical Topics, 27(1), 255-280.

Redakce si dovolila připojit autorovo video: „Desatero pohybů“