Mastek, sůl kamenná, kalcit, fluorit, apatit… Na topole podle skal zelený mužík zatleskal…Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou…Být, bydlit, obyvatel, byt…tyhle říkanky jsou nedílnou součástí hluboké orby, jejímž prostřednictvím se nebozí učitelé na základní škole pokoušeli zúrodnit jalové celiny mé šedé kůry mozkové. Jaký minerál následuje v Mohsově stupnici tvrdosti za apatitem bych si bohužel musel dohledat, stejně jako činnost vodníka poté, co přestal rušit noční klid, ale tak už to bohužel s pamětí chodí. Uchová jen to, co se pravidelně používá.
První část stupnice tvrdosti se mi vybavila, když jsem se dočetl, že Výbor pro posuzování rizik (RAC) Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) v září 2024 přijal stanovisko, zveřejněné v červenci 2025, v němž doporučil harmonizovanou klasifikaci mastku jako karcinogenu kategorie 1B (Carc. 1B; H350: „Může vyvolat rakovinu“) a látky způsobující poškození plic při dlouhodobé nebo opakované expozici vdechováním (STOT RE 1; H372). Zatím sice nejde o právně závaznou klasifikaci v EU; tu může do přílohy VI nařízení CLP zařadit teprve Evropská komise. Pokud by však klasifikace vstoupila v platnost, měla by zásadní důsledky například pro kosmetický průmysl, protože evropské právo obecně zakazuje použití látek CMR kategorie 1A, 1B a 2 v kosmetických přípravcích, byť za výjimečných podmínek připouští odchylku.
Mastek je hydratovaný křemičitan hořečnatý s ideálním vzorcem Mg₃Si₄O₁₀(OH)₂. Používá se hlavně jako plnivo v plastech, papíru, nátěrech, keramice a pryži, ale také jako farmaceutická pomocná látka (angl. excipient) a složka některých kosmetických výrobků. Debata o jeho zdravotních účincích se dlouhodobě prolíná s otázkou možné kontaminace azbestem: azbest patří podle IARC do skupiny 1, tedy mezi látky karcinogenní pro člověka. Samotný mastek bez azbestu a azbestiformních vláken byl IARC v roce 2010 zařazen do skupiny 3, tedy mezi látky, které nelze klasifikovat z hlediska karcinogenity pro člověka; perineální používání pudrů na bázi mastku bylo tehdy zařazeno do skupiny 2B, tedy mezi látky možná karcinogenní pro člověka. V Monografii 136 z roku 2025 však IARC zařadila mastek jako takový do skupiny 2A, tedy mezi látky pravděpodobně karcinogenní pro člověka. Klasifikace podle IARC i systém CLP hodnotí především nebezpečnost (angl. hazard), tedy to, zda daná látka může za nějakých podmínek vyvolat rakovinu. Neříkají však samy o sobě, jak velké je riziko (angl. risk), tedy pravděpodobnost zvýšení výskytu rakoviny při konkrétním použití, dávce nebo způsobu expozice. Jinými slovy, neříkají, zda je sprostý podezřelý v konkrétní situaci skutečně vinen.
Jako důvod doporučené klasifikace RAC uvádí, že dostupné údaje poskytují dostatečné důkazy o tom, že expozice mastku může vyvolávat nádorová onemocnění. Výbor vycházel z omezených výsledků studií na zvířatech — zejména z dvouleté inhalační studie NTP TR 421 z roku 1993, v níž byl u samic potkanů vystavených vysoké koncentraci aerosolu mastku zjištěn zvýšený výskyt plicních nádorů — a z epidemiologických studií naznačujících souvislost mezi genitálním či perineálním používáním mastkových pudrů a nádory vaječníků u žen. Protože nebylo možné spolehlivě potvrdit ani vyloučit obdobný účinek při jiných cestách expozice, včetně perorální, RAC karcinogenní klasifikaci neomezil pouze na vdechování nebo perineální použití.
Zpřísnění klasifikace má ovšem i své kritiky, mezi něž patří například britský Health and Safety Executive (HSE), který se neztotožnil s doporučením RAC pro klasifikaci Carc. 1B. Sporná je zejména interpretace klíčové dvouleté inhalační studie NTP z roku 1993. Potkani a myši v ní vdechovali aerosol mastku při cílových koncentracích 0, 6 a 18 mg/m³ po šest hodin denně, pět dní v týdnu. Zvýšený výskyt alveolárních a bronchiolárních adenomů či karcinomů plic byl zjištěn pouze u samic potkanů ve skupině s nejvyšší cílovou koncentrací 18 mg/m³; u myší nebyl karcinogenní účinek zjištěn. Navíc v prvních týdnech studie koncentrace v této skupině po dobu přibližně sedmi týdnů kolísala mezi 30 a 40 mg/m³. Kritici, včetně autorů novější reanalýzy dat NTP, argumentují, že použitá expozice vedla k přetížení plic částicemi, omezení jejich alveolární clearance, chronickému zánětu a následné proliferaci plicní tkáně. Nádory by tak mohly být druhotným, druhově specifickým důsledkem velmi vysoké depozice málo rozpustného prachu, nikoli dokladem specifické karcinogenity mastku pro člověka. NTP ovšem původně tyto nálezy vyhodnotil jako jasný důkaz karcinogenní aktivity u samic potkanů; otázkou tedy není existence nádorů, ale jejich biologická interpretace a relevance pro člověka...
Ani epidemiologická data nejsou jednoznačná. Retrospektivní studie případů a kontrol častěji naznačují mírně zvýšené riziko karcinomu vaječníků při genitálním či perineálním používání pudrů, ale jejich expozice je založena na zpětně uváděných informacích. Jsou proto zranitelné vůči rozdílnému vybavování si expozice (recall bias), chybné klasifikaci expozice i výběru kontrol. Pooled analýza čtyř amerických kohort zahrnující 252 745 žen a 2 168 případů karcinomu vaječníků nezjistila pro celoživotní používání pudru v genitální oblasti statisticky významnou asociaci: HR bylo 1,08 (95% CI 0,99–1,17). Ani dlouhodobé používání po dobu nejméně 20 let, ani používání alespoň jednou týdně nevykazovalo statisticky významný vztah. Studie přitom sledovala používání pudru, nikoli vždy specificky a ověřeně expozici mastku. V předem definované podskupině žen s průchodnými pohlavními cestami bylo HR 1,13 (95% CI 1,01–1,26), ale rozdíl oproti ženám bez průchodných cest nebyl statisticky významný. V roce 2024 byla samostatně analyzována data z prospektivní kohorty Sister Study, zahrnující 50 884 amerických žen ve věku 35–74 let, které při zařazení neměly karcinom prsu, ale měly sestru s tímto onemocněním. Autoři použili kvantitativní analýzu zkreslení, aby modelovali možný dopad chybného a rozdílného hlášení genitálního používání mastku. Ve zvoleném scénáři korekce vyšel pro ženy, které uvedly, že mastek „někdy používaly“, oproti ženám, které jej nikdy nepoužívaly, poměr rizik HR 1,40 (95% CI 1,04–1,89).
Nejde však o jediný výsledek studie: podle různých předpokladů o citlivosti a specificitě hlášení expozice se korigované odhady pohybovaly v rozmezí HR 1,17 až 3,34. Autoři proto správně upozorňují, že velikost odhadu asociace citlivě závisí na předpokladech použitých pro korekci chybného a rozdílného hlášení expozice.
Shrnuto a podtrženo: to, co RAC na základě dat IARC označuje za dostatečný důkaz pro tvrzení, že mastek může vyvolávat rakovinu, vidím spíš jako mozaiku nepřímých, nejistých a ne zcela konzistentních poznatků. David Zaruk — konzultant v oblasti evropské regulatorní politiky a komunikace rizik, někdejší vysokoškolský pedagog a autor blogu Risk-Monger — jde ve své kritice IARC ještě dál. Tvrdí, že přehodnocení mastku selektivně pracuje se starými daty a vytváří vědeckou oporu pro americký žalobní průmysl a to zejména ve sporech namířených proti firmě Johnson & Johnson, v nichž se ženy dlouhodobě používající perineální pudry a postižené nádorem vaječníků domáhají odškodného. Podobná podezření by se vyvracela snadněji, kdyby rozhodování regulátorů bylo průhlednější, konzistentnější a přiměřenější. Pokud má být podstatou toxického účinku mastku, že jeho málo rozpustné částice setrvávající v těle vyvolávají zánět a chronický zánět pak může následně podporovat nádorové bujení, pak je předpokládat stejný mechanismus a stejný typ nebezpečnosti i u jiných materiálů zaváděných do organismu. Hliníková adjuvans ve vakcínách záměrně vyvolávají omezenou lokální zánětlivou imunitní odpověď; pigmenty tetovacích inkoustů zase mohou dlouhodobě přetrvávat v kůži a lymfatických uzlinách, kde se rovněž diskutuje jejich možný vztah k chronickému zánětu a nádorům. Neznamená to, že mastek, hliníkové soli a tetovací barvy představují stejné riziko — liší se dávkou, velikostí a vlastnostmi částic, důvodem a cestou podání či dobou setrvání v tkáních. Znamená to ale, že pouhá mechanistická úvaha spojená s minimem věrohodných experimentálních dat nemůže být považována za podmínku postačující pro zákaz používaní nějaké látky a nedílnou součástí regulatorního procesu prostě musí být věrohodná cost-benefit analýza.
##seznam_reklama##
Své studenty učím, že identifikace nebezpečnosti látky je užitečný první krok pro stanovení priorit výzkumu, označování látek a cílené omezování vysoce rizikových expozic. Sama o sobě by však neměla být dostatečným podkladem pro zákaz konkrétního použití. Regulace, která z možnosti škodlivého účinku automaticky vyvozuje nepřijatelné riziko, totiž pomíjí základní toxikologickou otázku: při jaké dávce, jakou cestou, u koho a s jakou pravděpodobností se škodlivý účinek skutečně projeví? Problematika klasifikace mastku jako možného karcinogenu se mi v tomto ohledu jeví jako velmi zajímavá případová studie...
Literatura:
-
European Chemicals Agency (ECHA) (2024) Highlights from September 2024 RAC and SEAC meetings. ECHA/NR/24/24, 26 September. [online] Available at: https://echa.europa.eu/-/highlights-from-september-2024-rac-and-seac-meetings.
-
International Agency for Research on Cancer (IARC) (2025) Talc and acrylonitrile. IARC Monographs on the Identification of Carcinogenic Hazards to Humans, Volume 136. Lyon: International Agency for Research on Cancer. ISBN 978-92-832-0293-6. Available at: https://publications.iarc.who.int/Book-And-Report-Series/Iarc-Monographs-On-The-Identification-Of-Carcinogenic-Hazards-To-Humans/Talc-And-Acrylonitrile-2025
-
National Toxicology Program. NTP Toxicology and Carcinogenesis Studies of Talc (CAS No. 14807-96-6)(Non-Asbestiform) in F344/N Rats and B6C3F1 Mice (Inhalation Studies). Natl Toxicol Program Tech Rep Ser. 1993 Sep;421:1-287. PMID: 12616290.
-
Oberdorster, G., 1995. The NTP talc inhalation study: a critical appraisal focused on lung particle overload. Regulatory Toxicology and Pharmacology, 21(2), pp.233-241.
-
O’Brien, K.M., Tworoger, S.S., Harris, H.R., Anderson, G.L., Weinberg, C.R., Trabert, B., Kaunitz, A.M., D’Aloisio, A.A., Sandler, D.P. and Wentzensen, N., 2020. Association of powder use in the genital area with risk of ovarian cancer. Jama, 323(1), pp.49-59.
-
O'Brien, K.M., Wentzensen, N., Ogunsina, K., Weinberg, C.R., D'Aloisio, A.A., Edwards, J.K. and Sandler, D.P., 2024. Intimate care products and incidence of hormone-related cancers: A quantitative bias analysis. Journal of Clinical Oncology, 42(22), pp.2645-2659.