Někdy se to prostě stane. Člověk si vymyslí úderný název článku, do něhož se tak trochu zamiluje, ale pak zjistí, že smysluplný text odpovídající tomuto názvu prostě napsat nejde. Samozřejmě může název změnit, co by ne. Jenže ten název je vlastně takový koncentrát nápadů, které člověka přinutily sednout ke klávesnici. Takže změna názvu znamená změnu všeho. Tudy ale tentokrát cesta nepovede. Raději to zkusíme přes oslí můstek. Logicky to nebude úplně přímá cesta, ale spíš taková klikatá pěšinka. No nic, uvidíme, kam až se dostaneme.

 

Případovou studii, která by odpovídala názvu článku, se mi nakonec v odborné literatuře podařilo nalézt pouze jednu. Jedná se o případ 47-leté estonské ženy, která si připravila zelené smoothie z hrušek, okurek a listů rebarbory. Dvě hodiny po konzumaci pocítila potíže s polykáním, po šesti začala trpět průjmem a následující den úpornými bolestmi žaludku. Třetí den zatelefonovala na toxikologické informační centrum a další den byla hospitalizována v nemocnici. Laboratorní testy prokázaly zvýšené hladiny jaterních enzymů, zatímco funkce ledvin zůstala normální. Klinický obraz tedy neodpovídal typickému průběhu otravy způsobené kyselinou šťavelovou.

 

Autoři kazuistiky proto zvažovali jako pravděpodobnější podíl dalších látek z listů rebarbory, zejména antrachinonových derivátů, například emodinu, chrysophanolu či rheinu. U popsaného případu však nebylo možné přesný podíl těchto látek na výsledném klinickém obrazu spolehlivě kvantifikovat. Tedy správná rostlina i typ úpravy, ale pro můj záměr zcela nevhodná příčina otravy.

 

Kyselina šťavelová byla široce diskutována jako klíčová toxická látka obsažená v listech rebarbory zejména v období první světové války. V Anglii byla v průběhu potravinové krize vyvolané námořními blokádami konzumace listů rebarbory dokonce přímo doporučována vládními úřady (Board of Agriculture) jako vhodná náhražka za tehdy nedostatkovou zeleninu. Následovaly četné případy otrav, mnohé z nich smrtelné. A vážné riziko nepředstavovala pouze konzumace syrových či tepelně upravených listů. Zdokumentován je i případ hromadné otravy deseti členů jedné rodiny (ve věku od 2 do 86 let) po požití konzervovaných rebarborových stonků z válečné produkce roku 1917. Přibližně dvě hodiny po jídle se u všech členů rodiny projevily příznaky akutního podráždění trávicího traktu, spojeného se silným dlouho trvajícím zvracením. Dva ze stolujících si dopřáli přídavek a ten pak znamenal rozvoj těžké neurologické fáze otravy doprovázené generalizovanými křečemi, jejíž příčinou byla silná hypokalcemie (nízká hladina vápníku v krvi). V dalších případech z té doby pak bylo klasickým důsledkem otravy i závažné poškození ledvin. Zde jsme tedy v situaci, kdy jde o správnou rostlinu, i toxickou látku, ale zase nesedí typ úpravy.

 

No a do třetice všeho nedobrého tu ještě máme případ roku 2018, kdy si 65-letá žena se žaludečním bypassem naordinovala 10-denní očistnou kúru založenou na konzumaci zeleného smoothie a způsobila si tak akutní selhání ledvin. V daném případě sice šlo o správnou toxickou látku a způsob aplikace, bohužel však nikoli o správou rostlinu. Smoothie totiž bylo připraveno ze zeleniny s vysokým obsahem oxalátů (šťavelanů), včetně špenátu, řapíkatého/listového mangoldu, řepných listů, kadeřávku (listové kapusty) a petržele, ale rebarborové listy se v něm bohužel nevyskytovaly.

 

Na tomto místě by asi bylo vhodné vysvětlit, jak se v mé hlavě zrodil nápad na text, který vlastně nejde napsat. Je to prosté. Četl jsem článek o zdravotních rizicích konzumace zeleného smoothie, kde byla obsáhle diskutována problematika kyseliny šťavelové a pak jsem se šel projít na zahradu. Zrak mi padl na zoufalou rebarboru zmírající suchem v rohu záhonku a geniální nápad byl na světě. Přece jenom raději píši, než zalévám.

 

Ale vraťme se ke kyselině šťavelové. Jedná se o jednoduchou organickou dikarboxylovou kyselinu, schopnou účinně vázat řadu fyziologicky významných kationtů. S draslíkem, sodíkem nebo amonným kationtem tvoří dobře rozpustné soli, zatímco s vápníkem, hořčíkem či železem vytváří nerozpustné krystaly. Právě tato vlastnost stojí za většinou potíží, které kyselina šťavelová v těle napáchá, ať už se jedná o akutní, nebo chronickou expozici.

 

V jednotlivých rostlinách závisí převládající forma šťavelanů na hodnotě tkáňového pH. V hodně kyselých rostlinách, jako je šťovík (pH kolem 2) převažuje rozpustný šťavelan draselný, u rostlin s mírně kyselým vnitřním prostředím (pH kolem 6), jako jsou merlíkovité (např. špenát) pak dominuje rozpustný šťavelan sodný spolu s nerozpustnými šťavelany vápenatým a hořečnatým. A rebarbora? Ta patří z pohledu obsahu rozpustných šťavelanů mezi absolutní rekordmany – čerstvé stonky obsahují v průměru kolem 800 mg šťavelanů ve 100 g biomasy a poměr šťavelan:vápník u ní dosahuje hodnot mezi 8 až 9. Pro srovnání, u špenátu s podobným obsahem šťavelanů je tento poměr okolo 4 až 5. Obsah šťavelanů navíc není v rostlině rozložen rovnoměrně – nejvyšší obsahy nalezneme v listech, méně v semenech a nejméně ve stoncích.

Šťavelany z potravy mají velmi nízkou biologickou dostupnost, a proto jsou u zdravých lidí rizikové zejména z pohledu akutního podráždění trávicího traktu. V případě rebarbory a špenátu se vstřebá jen něco okolo 1 % zkonzumovaného množství, u čaje to může být až 22 %. Ke vstřebávání dochází převážně v tlustém střevě. Většina šťavelanu, který je vylučován močí, si navíc tělo vyrobí samo – z glycinu, kyseliny askorbové a glyoxylátu – a dietní příjem se na celkové bilanci podílí jen nějakých 10 až 15 %. Jde ale o podíl, který lze velmi snadno vychýlit, pokud člověk sní najednou nezvykle velkou dávku syrové zeleniny bohaté na šťavelany. Např ve formě zeleného smoothie.

 

Ve starší toxikologické literatuře se za nejnižší dávku kyseliny šťavelové potenciálně smrtelnou pro dospělého uvádí přibližně 4 až 5 g; ve fatálních případech se častěji zmiňuje 10 až 15 g. Skutečná toxicita ovšem závisí na chemické formě, rychlosti vstřebání, zdravotním stavu a současném příjmu vápníku. Při průchodu trávicím traktem dochází k podráždění až poleptání jeho sliznice, spojené s krvácením, zvracením a průjmy. Volný šťavelan v krvi reaguje s vápenatými kationty, čímž způsobí pokles jejich koncentrace v séru (hypokalcemii) a způsobuje tak křeče. Nadbytek nerozpustného šťavelanu vápenatého se navíc usazuje v ledvinových tubulech, což vede k jejich poškození až selhání.

 

Dlouhodobý příjem nadměrného množství kyseliny šťavelové může podpořit tvorbu ledvinových kamenů. Podle Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA) příjem nad 180 mg kyseliny šťavelové denně už významně zvyšuje její vylučování močí, tedy stav zvaný hyperoxalurie. Riziko dál stoupá, chybí-li v potravě současně vápník nebo naopak je-li narušené vstřebávání tuků, jako je tomu po operacích žaludečního bypassu. Volné mastné kyseliny totiž v takovém střevě spotřebují vápník na tvorbu „mýdel“, takže ho pak nezbývá na vazbu se šťavelany.

 

A tím se vracíme i k zelenému smoothie jako takovému. Vaření nebo louhování běžně snižuje obsah šťavelanů v potravinách o 30 až 87 %, proto tepelně upravená rebarbora nebo dušený špenát nejsou z hlediska šťavelanů nijak zvlášť rizikové. Smoothie se ale výslovně připravuje syrové, a navíc typicky z většího množství zeleniny, než kolik by člověk běžně snědl.

 

Je tedy celkem zřejmé, že smoothie z rebarbory není úplně dobrý nápad. A i s mixováním jiné zeleně s vyšším obsahem šťavelanů by to člověk neměl člověk moc přehánět, zejména pokud má kladný vztah ke svým ledvinám. Krystalky šťavelanu vápenatého jim prostě neprospívají. Zcela vražedné pak může být ochucování smoothie nemrznoucí kapalinou, jak dokazuje případ vražedkyně z Utahu z roku 2008. Ta se tímto způsobem pokusila zbavit svého domácího. Nemrznoucí kapalina totiž obsahuje ethylenglykol, který se na rozdíl od šťavelanů či kyseliny šťavelové vstřebává přes střevní sliznici docela dobře. Kyselina šťavelová pak vzniká až metabolickou přeměnou látky v žaludku a riziko vzniku nerozpustných šťavelanů v ledvinách je díky tomu mnohem větší. Bohužel pro konzumenta. Klinický obraz takové otravy je však velmi typický, bohužel pro pachatele. Takže pokud už zelené smoothie, tak rozhodně bez podobných aditiv. Dobrou chuť…

 

Literatura:

1. Kastanje, R., Põld, K. and Oder, M. (2015) Acute liver injury after ingestion of rhubarb leaves: A Case report. Poster presented at EAPCI/EAPC conference (Tallinn), Estonian Poisoning Information Centre & North Estonian Medical Centre. Available at: https://s3-web-1a.tehik.ee/mtk-live-web-prd/s3fs-public/2025-01/poster_2015_Acute_liver_injury_after_ingestion_of_rhubarb_leaves.pdf

2. Benson, H. W. (1919) 'Poisoning from Eating Canned Rhubarb Stems', The Journal of the American Medical Association, 73(15), p. 1152. doi:10.1001/jama.1919.02610410054030.

3. Leffmann, H. (1919) 'Correspondence: "Death from Rhubarb Leaves Due to Oxalic Acid Poisoning"', The Journal of the American Medical Association, 73(12), pp. 928–929. doi:10.1001/jama.1919.02610380054023.

4. Robb, H. J. and Sippy, J. J. (1919) 'Correspondence: Death from Rhubarb Leaves Due to Oxalic Acid Poisoning', The Journal of the American Medical Association, 73(8), pp. 627–628. doi:10.1001/jama.1919.02610340059028.

5. Makkapati, S., D’Agati, V.D. and Balsam, L., 2018. “Green smoothie cleanse” causing acute oxalate nephropathy. American Journal of Kidney Diseases, 71(2), pp.281-286. https://ajkdblog.org/2018/01/11/green-smoothie-oxalate-nephropathy/

6. Lietzow, J., Sashse, B. and Schäfer, B., 2022. Drinking your greens: green smoothies from a nutritional and toxicological point of view. Ernahrungs Umschau, 69(8), pp.126-135.

7. https://www.nbcnews.com/id/wbna43662289