PET lahve se už dávno staly vlajkovou lodí problému s plastovým odpadem, a také recyklace plastu. Spousta vědeckých týmů i nadšenců, kteří chtějí zachránit svět, už přemýšlela nad tím, co s těmi téměř nezničitelnými plastovými lahvemi. Nejspíš ale jen málokoho napadlo syrově přímočaré řešení – sníst je.
Přesto právě na tomhle intenzivně pracuje Sandhya Jayasekaraová ze Southern Illinois University Carbondale se svými kolegy. Upravili kvasinky tak, aby mohly přeměňovat PET plasty a zemědělský odpad na jedlé bílkoviny a aromatické látky. Je to nový způsob, jak zhodnocovat odpadní materiály případně také zajišťovat provizorní potravu v oblastech postižených katastrofou nebo třeba během vesmírných misí s lidskou posádkou.
Výsledky doposud nepublikovaného výzkumu představili Jayasekaraová s kolegy na nedávné konferenci ACS Fall 2026. Myšlenka vyrábět jídlo z odpadu přitom nevisí jen tak ve vzduchoprázdnu. Výzkum probíhá v rámci projektu NASA, jehož cílem je vyvinout výrobu potravin pro prostředí s velmi omezenými zdroji, jako například během dlouhých vesmírných letů.
Vlastně to není až tak šílené. PET obsahuje molekuly bohaté na uhlík, které je možné přestavět například na proteiny. Takovou přeměnu lze provést chemicky anebo to mohou udělat mikroorganismy. Vědci už dlouho využívají mikroorganismy včetně kvasinek jako jakési miniaturní továrny na výrobu nejrůznějších molekul.
Jayasekaraová a spol. naprogramovali několik druhů kvasinek včetně pekařských kvasinek, aby dokázaly přeměňovat molekuly obsažené v plastech a zemědělském odpadu na proteiny, vitaminy a aromatické látky. Použili PET plasty, stonky a listy kukuřice a další biomasu. Tyto materiály zpracovali oxidačním hydrotermálním rozkladem, aby vznikly jednodušší molekuly, které už mohou snadno využít kvasinky.
##seznam_reklama##
Vědci nakonec materiál vyrobený kvasinkami doplnili vlákninou, škrobem a sladidlem. Hotovou směs vytiskli 3D tiskárnou, která vyrobila sušenky bohaté na proteiny. Badatelé je pojmenovali µBites (vyslovované jako „mikrobajts“). Podle analýz jsou µBites bezpečné k jídlu, ale tým zatím čeká na povolení příslušnou institucí. Hodnocení jejich vůně je zatím velmi dobré a většina účastníků uvedla, že v podmínkách s omezenými zdroji by byla ochotna tyto sušenky jíst. Jayasekaraová s kolegy už mají i kvasinky, co vyrábějí různá aditiva, včetně vanilkového aroma nebo betakarotenu, takže sušenky mohou být ještě lepší.
Video: Sandhya Jayasekara on the characterization of sorbitol dehydrogenase
Literatura