Americká energetická společnost Thea Energy přišla s návrhem fúzní elektrárny Helios, která by měla do rozvodné sítě nepřetržitě dodávat přibližně 400 megawattů elektřiny. Projekt předpokládá vývoj kompaktního stellarátoru, který kombinuje softwarově řízené adaptivní magnety, systém nepřetržitého odvodu plazmatu a koncepci pokročilé údržby. Tyto technologie mají zařídit, aby byla fúzní energetika spolehlivá, cenově přijatelná a vhodná pro komerční provoz.
Stellarátory využívají magnetická pole k udržení extrémně horkého plazmatu potřebného pro jadernou fúzi. Stellarátory dnes patří mezi vyspělé fúzní systémy, ale jejich tradičně používané složité trojrozměrné cívky představují značnou technologickou výzvu. Design Helios tyto komplikované modulární cívky nahrazuje soustavou softwarově řízených planárních magnetů.
Elektrárna Helios je ve srovnání s podobnými projekty fúzních elektráren se stellarátory velmi kompaktní. Hlavní poloměr zařízení činí 8 metrů, což snižuje jeho nároky na prostor i předpokládané náklady. Na rozdíl od jiných fúzních konceptů je Helios navržený pro nepřetržitý provoz a předpokládá se, že by mohl posloužit jako stabilní zdroj pro dodávání elektřiny.
Pro údržbu elektrárny Helios je klíčové, že je rozdělena do sektorů, jejichž údržbu je možné provádět jednotlivě. Fúzní zařízení jsou v tomto konceptu po celou dobu životnosti elektrárny přístupná a bylo by možné provádět jejich servis.
##seznam_reklama##
Je tu ale problém. Ještě před zahájením provozu elektrárny chce Thea Energy vyvinout Eos, což by měl být první velkorozměrový stellarátor využívající architekturu planárních cívek. Jeho úkolem by mělo být ověřit technologii pro budoucí komerční elektrárnu. Toho, co je třeba nejprve vyvinout a pak ještě ověřit, je více než by bylo záhodno. Je otázkou, jak to chtějí stihnout, když fúzní elektrárnu Helios plánují spustit někdy ve 30. letech.
Video: Fusion 2035: Thea Energy – May 7, 2026
Literatura