Pokud jste, stejně jako autor tohoto textu, viděli pozoruhodný německý dokument Po stopách Hitlerovy bomby (Die Jagd nach Hitlers Uranwürfeln, 2022), tak tenhle příběh už znáte. Je jako z napínavého thrileru.
Jednoho srpnového rána roku 2013 dostal Timothy Koeth, tehdejší šéf jaderného reaktoru a radiačních zařízení na University of Maryland, doopravdy originální dárek k narozeninám. Byla to do papírových utěrek zabalená šedá kostka o straně dlouhé 5 centimetrů. A byla překvapivě těžká. Koeth poznal, o co jde, a potvrdil mu to i připojený vzkaz. Byla to uranová kostka z nacistického reaktoru, kterou objevili při vyklízení kanceláře zesnulého člena geologické fakulty.
Tento obskurní dárek odstartoval pátrání, které změnilo Koethův pohled na německý jaderný program během druhé světové války. Koeth a jeho kolegové se původně domnívali, že Němci teoreticky mohli, pokud by sloučili své rozptýlené zásoby, sestrojit funkční jaderný reaktor. To by byl základní krok na cestě k nacistické atomové bombě. Teď se ale ukazuje, že tehdy mýlili.
Je to fantastická jaderná archeologie. Nová měření dochovaných uranových kostek, výzkum v archivech a počítačové simulace přivádějí závěru, že ani všechny tehdejší německé zásoby dohromady by nestačily. Koeth s týmem spolupracovníků před pár dny uveřejnil v PNAS Nexus studii zpochybňující poválečná tvrzení Wernera Heisenberga, který ve službách nacistů vedl poslední nacistický experiment s reaktorem známým jako B8. Heisenberg tvrdil, že k udržení jaderné řetězové reakce by v nacistickém reaktoru stačilo přidat jen malé množství uranu.
Funkční reaktor mohl vyrábět plutonium pro atomovou bombu, což by bývalo bylo pro Německo zřejmě jedinou schůdnou cestou k bombě. Současně ale platí, že i kdyby reaktor B8 rozjel štěpnou reakci, nacisté by ještě měli velmi daleko k získání dostatečného množství plutonia pro bombu.
Reaktor B8 byl sestaven v posledních týdnech války v Haigerlochu na jihozápadě Německa. V laboratorním prostoru vybudovaném ve sklepě zavěsil Heisenbergův tým 664 uranových kostek (stejných jako ta, kterou dostal Koeth) a ponořil je do těžké vody. Štěpná reakce se ale nerozeběhla.
Výzkum jaderných archeologů ukázal, že za daných okolností a vlastností použitých materiálů by bylo k dosažení kritického stavu nutné použít asi 3,1 tuny uranu a 3,5 tuny těžké vody. Reaktor B8 přitom obsahoval zhruba 1,5 tuny každého z těchto materiálů. Potřebné množství tak podle Koetha a jeho kolegů převyšovalo odhad celkových zásob uranových kostek v celém nacistickém jaderném programu asi o 20 procent a zásoby těžké vody dokonce zhruba o 80 procent, především díky intenzivní spojenecké kampani proti dodávkám těžké vody z norské hydroelektrárny Vemork společnosti Norsk Hydro, včetně legendární operace Telemark.
##seznam_reklama##
Heisenberg po válce naznačoval, že kvůli němu a jeho zdržování neměli nacisté jadernou bombu. Koeth a spol. nenašli nic, co by takové tvrzení podpořilo. Západ v tomto případě zachránila souhra okolností, Hitlerovo tažení proti Židům i jeho celková omezenost, a také porce štěstí, za kterou bychom měli být vděční.
Video: Das Geheimnis hinter dem Würfel | Die Jagd nach Hitlers Uranwürfeln
Video: "Enigma Deconstruction Taking the enigma out of the Enigma" by Dr. Timothy W. Koeth
Literatura