Pro obě strany je lepší, když se drží pravidla, že věda by se neměla míchat do duchařiny a vice versa. Když se ale blíží Halloween, proč lehce neodkrýt závěs za hranicemi falzifikovatelné vědy a nepodívat se duchařině na zoubek? Samozřejmě s nezbytným nadhledem.
Více než 30 procent Američanů věří v reinkarnaci, tedy v představu, že se lidé po smrti znovu v nějaké podobě narodí do tohoto světa. Pro reinkarnaci sice neexistují žádné přesvědčivé důkazy, které by snesly vědecké zkoumání, ale na druhou stranu, stejně tak nevíme nic moc o tom, co se po smrti děje s naším vědomím a vlastně ani pořádně nevíme, co to vědomí je. Vzhledem k velké popularitě mezi lidmi není ani divu, že se výzkum „převtělování“ a lidských představ o něm těší pozornosti i mezi vědci.
Objevitelsky založení psychologové a neurovědci se vlastně už desítky let zabývají případy typu reinkarnace (Cases of the Reincarnation Type, CORT). Jde o situace, kdy lidé, nejčastěji děti, údajně popisují vzpomínky a podrobnosti ze života někoho jiného. Věnují se tomu i na oddělení pro výzkum percepčních studií (Division of Perceptual Studies) na University of Virginia, kde od 60. let minulého století shromažďují údaje o tisících takových případů. Vytvořili tak největší soubor dat tohoto druhu.
Když máte rozsáhlý soubor dat, byť jsou hodně výstřední, proč ho neanalyzovat? Badatelka v oblasti kognitivní neurovědy Saeedeh Sadeghiová a její kolegové to nedávno udělali a narazili na pozoruhodnou souvislost. Pokud člověk, jehož život si dítě údajně vybavovalo, zemřel náhle či neočekávaně, byla mezidobí (intermission time), tedy interval mezi jeho smrtí a narozením dítěte, které popisovalo jeho život, výrazně kratší než v případech, kdy smrt nebyla neočekávaná.
Podle badatelů nelze tento výsledek úplně snadno vysvětlit. Jak říká Sadeghiová, jde o dosud nejrozsáhlejší systematickou studii časových souvislostí v hlášených vzpomínkách na minulé životy. Zatímco jednotlivé případy připouštějí různé interpretace, data získaná napříč velkým množstvím rozmanitých případů se podle ní mnohem obtížněji vysvětlují banalitami jako přeháněním, fantazií nebo záměrným vymýšlením.
Vědci v rámci výzkumu analyzovali všechny případy z archivu CORT, v nichž se badatelům podařilo určit konkrétní zemřelou osobu (Past Person), jejíž životopisné údaje odpovídaly výpovědím dětí. U každého takového případu vedli vyškolení „vyšetřovatelé“ podrobné rozhovory s několika informátory, například s dítětem, jeho rodiči, blízkými příbuznými a někdy také s rodinnými přáteli a sousedy.
Celkem vědci analyzovali 1 678 případů, v nichž se údajně podařilo určit totožnost zemřelého člověka. U 1 319 případů, pro které byly k dispozici potřebné časové údaje, byla mediánová délka mezidobí 16 měsíců. Ukázalo se však, že čím neočekávanější byla smrt daného člověka, tím kratší býval tento interval. Ať už šlo o nehodu, násilnou smrt nebo náhlou zdravotní příhodu, souvislost byla podobná.
Pokud byla smrt zcela neočekávaná, činil medián mezidobí pouhých 12 měsíců. To je přibližně o 43 procent méně než u úmrtí, která byla nejvíce očekávaná, a u nichž medián dosahoval 21 měsíců. Jak říká psycholog Philip Cozzolino z badatelského týmu, tento vztah přetrval i po zohlednění několika kulturních a psychologických faktorů. Ve skutečnosti byl ještě výraznější v rodinách, jejichž přesvědčení reinkarnaci nepodporovalo.
##seznam_reklama##
Výsledky samozřejmě nelze považovat za důkaz, že v těchto případech skutečně došlo k reinkarnaci. Sami autoři upozorňují, že zjištěná souvislost byla poměrně slabá. Neočekávanost úmrtí vysvětlovala pouze přibližně dvě až tři procenta variability délky mezidobí. Přesto je podle badatelů obtížné vysvětlit, proč se tento vztah v datech vůbec objevuje. Dosavadní psychologické a sociální mechanismy podle nich nedokážou pozorovanou souvislost uspokojivě objasnit. Výzkum bude pokračovat, ať žije Halloween!
Video: Philip J. Cozzolino | Parental Encouragement and Suppression of a Child's Past-Life Memories
Video: Talks by Saeedeh Sadeghi and Antonio Criscuolo
Meet UVA’s Division of Perceptual Studies (DOPS)
Literatura
Psychology of Consciousness: Theory, Research, and Practice online.