Známe je od roku 2010, ale jen z jejich dědičné informace izolované z malých úlomků kostí nebo zubů. Proto jsme dlouho nevěděli, jak vlastně vypadali. Teď máme konečně o denisovanech jasnější představu. Bylo pro ně typické nízké, ustupující čelo, mohutný nadočnicový val, očnice obdélníkovitého tvaru, plochá tvář a středně vyvýšený kořen nosu. Vyplývá to ze studie zveřejněné čínskými vědci ve vědeckém časopise Nature.
Vědci nacházeli ostatky, jež bylo možné přisoudit denisovanům, na rozsáhlém území od Sibiře, přes Tibet až po dno Formoského průlivu. První náhled do tváře denisovanů nabídla lebka objevená za nepříliš jasných okolností u čínského Charbinu. Ale i v paleoantropologii platí, že jedna vlaštovka jaro nedělá.
Z dříve nalezených částí kostry vyplývá, že denisované byli poměrně vysocí a fyzicky nesmírně zdatní. Nyní čínští vědci prozkoumali celou řadu lebek, jež mohli přisoudit denisovanům, a to je opravňuje k načrtnutí vzhledu těchto lidí. Začali s detailnějšími analýzami fragmentů 130 000 let staré lidské lebky, která byla už 70. letech minulého století objevena v lokalitě Sü-ťia-jao (Xujiayao). Vědci ji tehdy přisoudili druhu člověka, jemuž dali jméno Homo juluensis.
Protože kosti neobsahovaly analyzovatelnou DNA, uchýlili se výzkumníci k analýzám proteinů, konkrétně kolagenu, který se v kostech vyskytuje ve velkém množství. Do dnešních dní se jeho molekuly dochovaly rozpadlé na fragmenty. Analýzy těchto fragmentů odhalily záměnu jedné aminokyseliny typické právě pro denisovany. Tuto variantu kolagenu nenajdeme ani u pravěkých Homo sapiens ani u neandrtálců.
Když měli vědci jistotu, že nálezy ze Sü-ťia-jao představují denisovana, prozkoumali lebky z depozitářů nejrůznějších muzeí a univerzit. Byly mezi nimi i nálezy z lokalit Ťin-niou-šan (Jinniushan), Ta-li (Dali) a Chua-lung-tung (Hualangdong). Tyto ostatky pravěkých lidí bylo někdy těžké strčit do jedné z jasně definovaných taxonomických „škatulek“. 300 000 let staré nálezy z Chua-lung-tungu byly s určitými rozpaky připsány lidem druhu Homo erectus. Na základě nové studie je čínští vědci řadí mezi denisovany. Podobně tomu je i s 260 000 let starými ostatky nalezenými v pohoří Ťin-niou-šan. Také byly připsány Homo erectus, ale nově v nich vědci vidí denisovany.
Záměna denisovanů s Homo erectus není zase tak překvapivá. Když tým zkoumal morfologii úlomků lebky, čelistí a zubů ze Sü-ťia-jao, zjistil, že horní a zadní část lebky včetně mozkovny je nízká a široká a tím se podobá lebce lidí druhu Homo erectus. Fosilie z lokality Sü-ťia-jao však vykazovaly i znaky společné s neandertálci nebo moderními lidmi. Za rys specifický pro denisovany považují vědci např. zploštělý, protáhlý tvar lebky. To by mohlo usnadnit identifikaci dalších fosilií, u nichž by se vyplatilo provést genetické nebo proteomické analýzy a zjistit, zda patří denisovanům.
##seznam_reklama##
Dá se předpokládat, že vzhled denisovanů se měnil v průběhu dlouhé doby, po kterou obývali Asii, a nebyl stejný ani na geograficky vzdálených místech. Denisované z Tibetu byli vystavení úplně jiným podmínkám než příslušníci téhož druhu člověka obývající tropické přímořské oblasti jihovýchodní Asie.
Prameny:
Xing, Song, et al. "The proteome of Middle Pleistocene Xujiayao and common Denisovan morphology." Nature (2026): https://www.nature.com/articles/d41586-026-03360-0
Fu, Qiaomei, et al. "Denisovan mitochondrial DNA from dental calculus of the> 146,000-year-old Harbin cranium." Cell 188.15 (2025): 3919-3926.
Fu, Qiaomei, et al. "The proteome of the late Middle Pleistocene Harbin individual." Science 389.6761 (2025): 704-707.
Redakce si dovolila připojit nedávné autorovo video věnované stárnutí: