Není tajemstvím, že obojživelníci nemusejí mořskou vodu a to vůbec. Z více než 8 000 dnes žijících druhů obojživelníků není nikdo obyvatelem výhradně mořského prostředí a méně než dvě procenta jich vykazují alespoň nějakou toleranci vůči soli. Je to nápadný rozdíl oproti dalším dnešním čtyřnožcům tedy savcům, „plazům“ a ptákům, u nichž existují druhy schopné žít v moři. Ani fosilní záznam nepřinesl důkazy o obojživelníkovi, který by žil výhradně v moři. Až doposud.
Je to fantastický objev. Ryosuke Motani z University of California, Davis a jeho kolegové objevili fosilie prvního známého obojživelníka, který, jak se zdá, žil výhradně v mořském prostředí. Jmenuje se Gerrothorax maritimus a byl to obrněný tvor velikosti dnešních velemloků, který obýval mořské dno.
Výzkum vychází z analýzy dvou téměř kompletních koster pocházejících z období pozdního triasu, z doby před téměř 237 miliony let. Fosilie byly objeveny již v roce 2004 v čínské provincii Kuej-čou, v oblasti, kterou tehdy pokrýval oceán a která se v té době nacházela stovky kilometrů od rozsáhlých pevnin. Jak říká Motani, s kolegy se snaží rekonstruovat tamní ekosystém. Dosud se zaměřovali především na mořské plazy a ryby, teď mají ale k dispozici také tohoto luxusního obojživelníka, který představuje velmi neobvyklou větev jejich evoluční linie.
Díky výjimečně zachovalým kostrám mohli vědci rekonstruovat podobu tohoto obojživelníka i jeho život v mořském prostředí. Gerrothorax měl zploštělé tělo o délce asi 90 cm, které bylo pokryté kostěným pancířem. Ten mu mohl sloužit jako ochrana před predátory, například ichtyosaury. Podle Motaniho byl tento tvor na dnešní obojživelníky nezvykle mohutný. Hmotností se pravděpodobně blížil velemlokům, jeho tělo ale mělo odlišné proporce. Zatímco velemloci mají protáhlé tělo, gerrothorax byl nápadně zavalitý.
Na základě kostěného pancíře a tvaru lebky vědci předpokládají, že šlo o živočicha žijícího na mořském dně, který potravu nasával z okolí. Gerrothorax zřejmě nenápadně číhal na dně a kolem proplouvající kořist jednoduše nasál do tlamy. Podobnou strategii dnes využívají například žraloci wobegongové (čeleď Orectolobidae), kteří rovněž žijí na mořském dně.
##seznam_reklama##
Jak mohl gerrothorax žít v moři? Vědci předpokládají, že mu pomáhal kostěný pancíř a jeho biologie, která se v některých ohledech podobala spíš biologii ryb. Pancíř zřejmě bránil vstřebávání vody přes kůži, takže gerrothorax musel mořskou vodu přijímat ústy a vstřebávat ji prostřednictvím trávicí soustavy. Sůl z vody přitom mohly odstraňovat jeho žábry. Jak je vidět, i obojživelníci mohou zvládnout moře.
Video: Ruling the Sea in the Dinosaur Era
Literatura