Nápad zastínit Zemi obrovskou konstrukcí umístěnou ve vesmíru byl až doposud považován spíše za námět na science-fiction. Podrobná analýza ale ukazuje, že díky klesajícím nákladům na kosmické lety by se podobný projekt mohl uskutečnit už za několik desetiletí. Elon Musk nedávno navrhl, že by bylo možné ochladit Zemi vypuštěním satelitů do vesmíru, kde by planetu zastínily před Sluncem. Pokud jde o Muska, jeho řeči dnes málokdo bere vážně, nemluvě o jeho vztahu k blahu lidstva.
Někteří vědci se nicméně doopravdy zabývají kosmickými technologiemi pro odrážení slunečního záření od Země, které by mohly planetu ochladit v době, kdy teploty stále stoupají. Nezisková organizace Planetary Sunshade Institute z Los Angeles zveřejnila tento měsíc zprávu „Space Reflector Baseline Survey“, která zahrnuje doposud nejpodrobnější analýzu geoinženýrství tohoto typu. Zpráva shrnuje studie konsorcia inženýrů a klimatologů a tvrdí, že by mělo být možné začít se stavbou planetární sluneční clony už za 20 až 40 let.
Časový horizont bude záviset především na vývoji nosných raket schopných dopravovat do hlubokého vesmíru miliony tun materiálu potřebného k vytvoření clony. Muskova společnost SpaceX, která se na zprávě nijak nepodílela, na dotaz Nature ohledně těchto technologií neodpověděla.
Solární geoinženýrství je vnímáno jako kontroverzní, především proto, že, jak ostatně přiznávají sami odpůrci, soustředění pozornosti na geoinženýrství omezuje zápal pro snižování emisí skleníkových plynů. Mezi odborníky si ale solární geoinženýrství získává stále větší pozornost. Země totiž podle všeho rychle směřuje k překročení hranice oteplení o 1,5 °C oproti předindustriálnímu období. Nějaké fungující geoinženýrství by se brzy mohlo velice hodit.
Podle zmíněné zprávy by vesmírná sluneční clona měla být dostatečně velká na to, aby blokovala přibližně jedno procento slunečního záření dopadajícího na Zemi. To by podle modelů mohlo snížit globální teplotu přibližně o 1 °C. Mezi hlavní zvažované varianty patří vypuštění soustavy satelitů nebo heliogyroskopů, které by společně vytvořily sluneční clonu. Další možností je dopravit do vesmíru materiál, z něhož by vzniklo obrovské mračno prachu omezující množství slunečního záření dopadajícího na Zemi. Mračno by mohla udržovat flotila „pastýřských“ sond vybavených odpudivým elektrickým polem.
Za optimální pro oba typy konstrukcí se považuje oblast vzdálená něco přes dva miliony kilometrů od Země. V takové vzdálenosti by bylo možné dosáhnout požadovaného zastínění s co nejmenším množstvím materiálu. Jednotlivé heliogyroskopy by měly mít průměr 40 kilometrů. Jejich extrémně tenké reflexní lopatky by držela napnuté odstředivá síla vznikající rotací celé konstrukce. K pohonu by mohly využívat tlak fotonů slunečního záření dopadajících na jejich povrch.
Na rozdíl od aerosolových částic vypouštěných přímo do zemské atmosféry by bylo možné satelity dálkově ovládat a měnit množství odráženého slunečního světla. Toho by se dosahovalo změnou polohy jednotlivých lopatek. Podle Chantal Cappellettiové, inženýrky kosmických systémů z britské University of Nottingham, by tak bylo možné rozhodovat, kdy má být Země zastíněna a kdy nikoli.
Podle zprávy by k ochlazení planety o 1 °C bylo zapotřebí přibližně 5 000 takových satelitů, které by ve formaci vytvořily rozsáhlou sluneční clonu. Jejich konstrukce by vyžadovala téměř 70 milionů tun materiálu. To představuje přibližně 1 500krát větší hmotnost, než kolik dohromady váží všechno, co bylo dosud v historii dopraveno do vesmíru.
##seznam_reklama##
Vybudování celé soustavy by vyžadovalo dopravu jednotlivých částí satelitů ze Země a jejich následnou montáž přímo ve vesmíru. Část potřebného materiálu by se přitom získávala těžbou na Měsíci. Díky slabší gravitaci na jeho povrchu by bylo možné efektivněji a levněji dopravovat těžké náklady do vesmíru. Cappellettiová odhaduje, že vybudování sluneční clony by mohlo stát desítky bilionů dolarů. Technologicky je to ale prý v našich možnostech.
Video: What Is Geoengineering And Has Its Time Finally Come? | Bloomberg Primer
Video: Geoengineering: A Horrible Idea We Might Have to Do
Literatura