Vlastně to není tak dávno, co byli bojoví roboti zápletkou příběhů science-fiction. Válka na Ukrajině to ale úplně změnila. Vzduch ovládly drony všech velikostí a tvarů a na zemi přebírají stále větší roli pozemní roboti (UGV).
Jak píše Jacob Parakilas z RAND Europe na platformě The Conversation, v září 2026 vyzval dnes již bývalý ukrajinský ministr obrany Mychajlo Fedorov, jemuž se připisuje zásluha na modernizaci využívání vojenských dronů, k vytvoření robotické armády na frontové linii. Současně představil ambiciózní výzvu – během šesti měsíců dosáhnout prvního „potvrzeného bojového výsledku s využitím humanoidního robota“.
Ukrajina přitom není jedinou zemí, která zkoumá využití humanoidních robotických vojáků. Po olympiádě humanoidů World Humanoid Robot Games v Pekingu se objevily zprávy, že čínská armáda pracuje na vývoji bojových humanoidních robotů. Možnosti využití humanoidních robotů na bojišti zkoumá také americká armáda. Společnost Foundation Robotics získala kontrakty v hodnotě 24 milionů dolarů na pilotní testování své humanoidní technologie s americkou armádou. Dva její roboti Phantom Mk1 údajně procházejí také zkouškami na Ukrajině.
Představa humanoidních robotů na bojišti sice přitahuje značnou pozornost, i kvůli zmíněné science-fiction, jejich nasazení v blízké budoucnosti ale brání řada zásadních překážek. Hlavními přednostmi dvounohého robota by byly flexibilita a přizpůsobivost. Jenže všestrannost lidského těla, která je výsledkem milionů let evoluce a kompromisů, zatím inženýři nedokázali napodobit.
Roboti s končetinami mají dva základní problémy, které ani ty nejpokročilejší konstrukce nedokážou v dohledné době překonat. Prvním z nich je složitost nohou. Kola i pásy jsou mechanicky jednodušší než soustava končetin, což jim dává vyšší odolnost vůči poškození a poruchám.
Kolový nebo pásový robot se navíc může pohybovat mnohem blíže k zemi, čímž snižuje svou viditelnost i vystavení nepřátelské palbě. Jednodušší konstrukce navíc umožňuje levnější sériovou výrobu. Armáda, která pořídí malé množství robotů s končetinami, by mohla snadno podlehnout protivníkovi, který vsadí na početnější, byť technicky méně působivé kolové nebo pásové roboty.
Druhým problémem, který dobře znají všichni řidiči elektromobilů, je malá výdrž. Jen málokterou misi totiž lze plnit s robotem připojeným k nabíječce. Bojiště obvykle není místem, kde by se nacházela spousta spolehlivých a výkonných nabíjecích stanic.
Problematické je i udržení spojení robota s lidským operátorem. Navzdory nedávnému pokroku v autonomních systémech budou pozemní roboti, jako jsou ty nasazovaní na ukrajinské frontě, v dohledné budoucnosti nejspíš stále potřebovat nepřetržité spojení s lidskými operátory. V zásadě přicházejí v úvahu dvě možnosti: rádiové spojení nebo fyzické propojení pomocí optického kabelu.
Obecně platí, že optická vlákna nelze rušit a nabízejí velmi kvalitní přenos dat. Mají ale omezený dosah a mohou se snadno přerušit kvůli terénním překážkám nebo třeba explozím. Ve srovnání s drony je u pozemních robotů omezený dosah menším problémem, zatímco riziko fyzického přerušení kabelu je výrazně vyšší. Ovládání rádiem je zase zranitelné rušením či výpadky spojení kvůli vzdálenosti nebo počasí.
##seznam_reklama##
Technologie stojící za humanoidními roboty je působivá a v budoucnu může přinést zásadní změny. Technické, fyzikální a operační překážky, které stojí v cestě robotickým vojákům, však zatím zůstávají velmi tvrdým oříškem. Kolik lidí by odešlo z filmu RoboCop, kdyby přijímal rozkazy optickým kabelem a každou půlhodinu mu museli vyměnit baterii?
Video: China's Autonomous Killer Robots to Deploy on Battlefields Within Two Years
Video: Humanoid robot startup aims to build military-ready machines
Literatura