Masivní vlny tsunami nemusejí vznikat jen v oceánech. Může k tomu dojít i na jezerech, pokud tam dojde ke katastrofě vhodného typu. Také jezera mohou za určitých okolností vyprodukovat ničivé vlny. Dvě takové tsunami postihly ve středověku italské jezero Iseo v Lombardii, kousek na severovýchod od Milána. Jak ukazuje nedávný výzkum, zásadní roli tehdy sehrála lidská činnost, která změnila stabilitu podvodní delty. Dnešní situace přitom může být ještě nebezpečnější.
Muhammad Naveed Zafar z Université Savoie Mont Blanc a CNRS, a jeho kolegové v mezinárodním týmu, spojili údaje ze sedimentárních vrtů, seismických profilů, středověkého rukopisu, archeologických nálezů a současného jezera. Díky tomu mohli s počítačovými modely rekonstruovat průběh dvou neobvyklých katastrof.
Jezero Iseo leží na jih od italských Alp, odkud do něj pravidelně přitéká voda z tajícího sněhu. Oblast je také seismicky aktivní, protože tektonické procesy, které pomohly vytvořit Alpy, stále běží a občas zatřesou zemí. Dva tisíce let intenzivnějšího využívání krajiny lidmi změnily ukládání sedimentů v deltě a způsobily, že její svahy byly stále strmější.
Před nástupem středověku obklopovaly deltu řeky Oglio rozsáhlé lesy. Při deštích se ze svahů splavoval uvolněný sediment, jeho pohyb ovšem zpomalovala hustá síť kořenů stromů a hub, která držela půdu do značné míry pohromadě. Pod vodou měla delta mírné svahy, které se pozvolna svažovaly k nejhlubšímu místu jezera, ležícímu asi 250 metrů pod hladinou.
Po pádu Římské říše se ale rychle změnila situace. Lidé v následujících staletích stále více odlesňovali okolí delty kvůli pastvě a těžbě nerostných surovin. Obyvatel přibývalo a do jezera se každoročně dostávalo v průměru třikrát více sedimentů než dříve. Na severním konci jezera se kvůli tomu hromadilo stále větší množství materiálu. Podvodní svahy delty se stávaly nebezpečně strmými a katastrofální zhroucení nebylo nikdy daleko. Dvakrát k tomu doopravdy došlo.
Když oblastí v roce 1117 otřáslo silné veronské zemětřesení, strmé svahy delty se zhroutily a vyvolaly podvodní sesuv. Ten vytlačil obrovské množství vody a podle počítačových simulací způsobil vlny, které by bez varování zaplavily rozsáhlé části pobřeží jezera Iseo.
Badatelé dospěli na základě simulací k závěru, že středověké kolapsy delty vyvolaly jedny z největších tsunami způsobených podvodními sesuvy, s nimiž jsme se v jezerním prostředí doposud setkali.
Podle jejich výpočtů přesahovaly v severní části jezera vlny výšku 50 metrů. Pobřeží mohly zaplavit za méně než minutu a voda pronikla až 2,7 kilometru do vnitrozemí. Katastrofu popisuje také rukopis z 12. století, který je dnes uložen ve Vatikánské knihovně. Jeho líčení až překvapivě odpovídá počítačovým simulacím. Jezero se vylilo tak rychle a intenzivně, že jen velmi málo obyvatel okolních vesnic uniklo nebezpečí. Zřítilo se také mnoho místních hradů a pevností a zahynula řada jejich obyvatel.
O více než století později, v roce 1222, zasáhlo oblast další silné zemětřesení, známé jako brescijské zemětřesení. Po něm opět přišla velká tsunami. Tentokrát dosahovaly vlny maximální výšky asi 13 metrů a voda pronikla až kilometr do vnitrozemí. Obě zmíněné tsunami se šířily jezerem velmi rychle. Například v okolí města Iseo dosahovaly vlny výšky až 5,5 metru při první katastrofě a přibližně 2 metry při druhé. Na pobřeží přitom dorazily zhruba sedm minut po podvodních sesuvech.
##seznam_reklama##
Dnes má jezero Iseo nejhustěji zastavěné pobřeží ze všech jezer v italských Alpách. Od druhého kolapsu delty v roce 1222 se navíc na dně nahromadilo dalších více než osm století sedimentů.
Autoři studie upozorňují, že tsunami srovnatelná se středověkými katastrofami by dnes způsobila vzhledem k hustému osídlení a intenzivní zástavbě pobřeží velmi rozsáhlé škody. Nejde přitom jen o problém jednoho italského jezera. Delty po celém světě se postupně plní sedimenty, což zvyšuje riziko podobných katastrofických kolapsů.
Video: Lake Iseo – Italy: Top 10 Things to Do – What, How and Why to enjoy it (4K)
Video: Talk by Muhammad Naveed Zafar
Literatura