Doomsday argument

Neboli hezky česky „argument soudného dne“, vznikl v 80. letech a rychle si získal pověst jednoho z nejděsivějších myšlenkových experimentů moderní filozofie. Matematicky se  kalkulace zabaluje do učených pojmů jako třeba „princip antropického uvažování“ nebo „pravděpodobnostní odhad velikosti populace“, nicméně mediálně se z toho stal hit pod sloganem: „Statistika napovídá, že konec lidstva je relativně blízko. Lidstvu zbývají spíš stovky než miliony let“.

Nejnovější z matematických modelů „zpětné vazby rychlosti“ je z dílny italského fyzika Alessio Zaccone. Publikovaný byl v časopise Chaos, Solitons & Fractals pro globální populační růst. Výpočty Zacconeho předpovídají globální kolaps do roku 2064, čímž posouvají tím závěr starší studie profesora Heinze von Foerstera prognózujícího konec lidstva na 13. listopadu 2026.

 

Listopadové číslo časopisu Medical Xpress se do teorie Doomsday pustilo s vervou a její zastánce nijak nešetřilo. Rozcupovalo matematickou rovnici profesora Heinze von Foerstera i přístup všech jeho mladších následovníků inspirujících se v Malhtusově pojednání o populaci konstatující, že tempo růstu je neudržitelné. Na vlně přelidnění se nese i bestseller environmentalisty Paula Ehrlicha, profesora na Stanfordské universitě. Jeho „Populační bomba“ s katastrofickou vizí z vyčerpání zdrojů mu vynesla nálepku neo-malthusiána. Také jeho pravděpodobnostní analýzy vedoucí k „děsivým závěrům“, jsou vědeckým faulem. Plynou z volby velmi specifických předpokladů, nikoli z tvrdých dat.

 

V podstatě by o nic nešlo a s prošlými termíny konce, by se vše zklidnilo. Problém vznikl, protože se vědecké předpovědi převtělily do prosazování programů nucené sterilizace, čínskou politiku jednoho dítěte, a do vzniku populistických hnutí, která ve jménu záchrany planety nenadělala víc škod, než užitku.

S klesající porodností (hluboko pod hranicí přirozené reprodukce 2,1 dítěte na ženu) se dnes potýká většina vyspělého světa. Japonsko, Čína, Jižní Korea a Turecko už zavedly tzv. agresivní pronatalitní politiku (kombinaci přímých finančních darů, daňových úlev, dostupného bydlení,…). „Vítací“ politika se Evropě moc neosvědčila, a tak Maďarsko volí k imigraci alternativu. Ženy se čtyřmi a více dětmi (postupně se rozšiřuje i na matky se třemi dětmi) doživotně osvobozuje od daně z příjmu. Mladé páry mohou získat bezúročné půjčky (např. program CSOK či Babaváró), které se při narození tří dětí zcela odpustí, a stát jim přispívá i na nákup většího rodinného auta...

 

Když se proroctva netrefí

Strach z konce světa nás provází tisíce let. Kroniky, náboženské texty a staré hvězdářské tabulky jsou plné přesných dat, kdy měl přijít poslední den.

Ve středověké Evropě se šířily zvěsti, že svět skončí roku 1000. Když tisící rok uplynul bez apokalypsy, našly se rychle nové výklady, podle nichž to bude „až“ 1033 – tisící třiatřicáté výročí Kristova ukřižování. V 16. století německý astrolog Johannes Stöffler předpověděl potopu světa na rok 1524. V té době vznikaly dokonce „záchranné lodě“ pro bohaté. V únoru 1524 opravdu přišly velké deště – ale jen pár investorů přišlo o peníze.

Ještě starší zdroj, tentokrát ale lakonického nadhledu, nabídl stoický filosof Seneca. Ten už v 1. století našeho letopočtu psal: „Kolikrát už hrozil světu zánik! Stejně tolikrát se znovu zrodil.“ A ještě dodával, že moudrý člověk si má všímat spíš toho, jak žije teď, než kdy přesně přijde konec, na který stejně nemá jistý kalendář.

Když se dnes díváme na modernizované verze „Soudného dne“, byť podepřené matematickými modely chaosu, můžeme se k Senecovi přidat s aktualizovaným dovětkem:

Vědci sice převzali roli proroků a mystiků, ale jsou opravdu lepší?

Pokud k problému soudného dne přistoupí z pozice, že lidstvo nebude moc velké (v součtu všech lidí třeba jen několik stovek miliard), matematika toto očekávání potvrdí a vyhlásí „poměrně blízký konec“ jako pravděpodobný. Když ale připustí, že lidstvo může trvat velmi dlouho a vystřídat obrovské počty generací, argument ztrácí sílu – konec už nevychází „brzy“, ale „kdykoli“.

##seznam_reklama##

Dnešní den (pátek třináctého) by se měl stát příležitostí k zamyšlení

Samozřejmě, že otázka konce lidstva má i existenciální rozměr. Psychologové dobře vědí, že lidé mají tendenci buď apokalyptické scénáře přeceňovat („už je pozdě, nemá smysl nic dělat“). Nebo je naopak potlačovat („stejně se nic nestane, technologie nás zachrání“).

To ale neznamená, že jsou globální rizika malá. Znamená to jen, že je neumíme rozumně kvantifikovat způsobem „zbývá nám 432 let plus minus 50 %“. O to důležitější je dělat pro jejich snižování to, co dává smysl:

• omezovat rizika jaderného konfliktu,

• chránit klíčové ekosystémy

• stavět odolné instituce a demokratické mechanismy, které brání extrémům.

 

Literatura

Heinz von Foerster, et al.: „ Soudný den: pátek 13. listopadu 2026 n. l. V tento den se lidská populace přiblíží k nekonečnu, pokud poroste tak, jak rostla v posledních dvou tisíciletí“. Science, 4. listopadu 1960, Svazek 132, číslo 3436 str. 1291 – 1295 DOI: 10.1126/science.132.3436.1291

Alessio Zaccone et al.: Global population crisis scenarios predicted by a general nonlinear dynamical model, Chaos, Solitons & Fractals (2026). DOI: 10.1016/j.chaos.2026.118542

Mark Woolhouse: Why the doomsday predition of 1960 matters today, The Conversations, November 11, 2026

Video:  Heinz von Foerster (jím stanoveného soudného dne se vědec nedožil)