O.S.E.L. - Planimální show: Buňky křečka přijaly skoro celý genom ruduchy
 Planimální show: Buňky křečka přijaly skoro celý genom ruduchy
Vědci ve frankensteinovském experimentu spojili buňky křečka a jednobuněčné ruduchy. Výsledné hybridní buňky si uchovaly téměř celý řasový genom i po více než 150 generacích dělení. K fotosyntéze mají zatím daleko, experiment ale potvrzuje, že se genomy dají míchat víc, než by se zdálo.

Splývaní velkých průhledných buněk křečka s malou zelenou ruduchou. Kredit: Sachihiro Matsunaga, University of Tokyo.
Splývaní velkých průhledných buněk křečka s malou zelenou ruduchou. Kredit: Sachihiro Matsunaga, University of Tokyo.

Když kdysi dávno vznikli předchůdci rostlin, došlo k tomu, že se spojila obyčejná buňka s fotosyntetickou sinicí. Výsledky tohoto experimentu nám dodnes rostou v krajině i v bytech. Evoluce si pak ještě tenhle experiment mockrát zopakovala a tvořila více či méně bizarní linie fotosyntetických organismů.

 

Právě tenhle příběh endosymbiózy, díky němuž vznikla dnešní příroda, inspiroval vědce University of Tokyo k laboratornímu experimentu, jehož výsledkem jsou pozoruhodné hybridní buňky. Obsahují genetickou informaci křečka a ruduchy a také ji v pohodě předávají dalším generacím buněk.

 

Sachihiro Matsunaga. Kredit: University of Tokyo.
Sachihiro Matsunaga. Kredit: University of Tokyo.

Jak jsme psali na OSLU před 2 lety, Sachihiro Matsunaga a jeho kolegové začali s chloroplasty ruduchy v buňkách křečka. Teď zašli dál a spojili laboratorní buňky křečka s jednobuněčnou ruduchou Cyanidioschyzon merolae, milovnicí horkých pramenů. Vyzkoušeli přitom dva postupy. Při prvním nechali savčí buňky řasové buňky pohltit, tedy využili proces podobný fagocytóze. Moc to nefungovalo. Účinnější bylo, když pomocí polyethylenglykolu narušili buněčné membrány a buňky křečka splynuly s buňkami ruduchy. Úspěšnost druhé metody byla přibližně 800krát vyšší.

 

DNA ruduchy (zeleně) v chromozomech křečka. Kredit: Sachihiro Matsunaga, University of Tokyo.
DNA ruduchy (zeleně) v chromozomech křečka. Kredit: Sachihiro Matsunaga, University of Tokyo.

Matsunaga a spol. tomu říkají planimální buňky. Kromě frankensteinovské příchuti jsou pozoruhodné svou schopností uchovat dva různé soubory genetické informace současně po dlouhou dobu. V jedné z linií vědci odhalili v planimálních buňkách zhruba 16,3 milionu párů bází jaderné DNA ruduchy, včetně sekvencí pocházejících ze všech 20 chromozomů ruduchy, a také některých celých neporušených chromozomů. Je to vlastně skoro celý jaderný genom ruduchy.

 

DNA ruduchy zůstala v planimálních buňkách zjistitelná i po 155 generacích buněčného dělení. Pozoruhodné přitom je, jak si buňky křečka s cizí DNA poradily. Většina genů ruduchy zůstala neaktivní a do RNA se přepisovala jen asi čtyři procenta genů kódujících proteiny. Ukázalo se, že si planimální buňky genom ruduchy ověsily epigenetickými značkami, které jsou spojené s umlčováním genů. Jak se zdá, buňky savce mohou tolerovat přítomnost rozsáhlého cizorodého genomu, aniž by masově spouštěly jeho genetické instrukce.

##seznam_reklama##

Planimální buňky neumějí nic moc zajímavého, ale je to jen začátek. Určitě se můžeme těšit na roztodivné buněčné hybridy, které budeme nějakým pozoruhodným způsobem využívat. Nechme se překvapit!

 

Video: Beating the heat: Exploring algae's ability to thrive in extreme environments

 

Literatura

Science Alert 21. 11. 2026.

University of Tokyo 16. 11. 2026.

Nature Communications 17: 11571.


Autor: Stanislav Mihulka
Datum:20.11.2026