Čínský reaktor HTR-PM (High-Temperature gas-cooled Reactor Pebble-bed Module) je velmi pokročilý vysokoteplotní reaktor, který k chlazení využívá helium. Jde o návrh Univerzity Čching-chua. Po testovacím reaktoru HTR-10, který se poprvé spustil v roce 2000, se přikročilo k realizaci modulů, které mohou svým tepelným výkonem 250 MWt zajistit elektrický výkon 105 MWe. První demonstrační sestava ze dvou modulů se společnou turbínou o výkonu 211 MWe se začala budovat v Š'-tao-wanu (Shidaowan) v provincii Šan-tung. Realizace stavby začala v roce 2012 a dokončena byla v roce 2020.
Palivo TRISO
Jde o vysokoteplotní reaktor chlazený plynem, v tomto případě heliem, s kulovým ložem. Využívá tedy speciální typ paliva, které se označuje jako TRISO. Jde o grafitové koule o průměru 60 mm, do kterých jsou zalisované částice TRISO. Těch je zhruba 12 000 na jednu kouli. TRISO částice obsahuje v centrální části o průměru 350 až 500 μm oxid uraničitý s uranem s obohacením okolo 8,5 %, obalenou čtyřmi ochrannými vrstvami. První dvě jsou napřed z porézního a pak hustého pyrolytického uhlíku. První z nich má tloušťku 100 μm a zajišťuje pohlcování štěpných produktů a poskytuje prostor pro rozpínání jádra a hromadění štěpných plynů. Druhá má tloušťku 40 μm, je nepropustná a zadržuje štěpné plyny. Další vrstva o tloušťce 35 μm je z karbidu křemíku (SiC) a jedná se o hlavní mechanickou a tepelnou bariéru, která zadržuje štěpné produkty při vysokých teplotách. Vnější vrstva o tloušťce 40 μm je opět z hustého pyrolytického uhlíku, chrání předchozí vrstvu a pomáhá s propojením s okolním grafitem. Dohromady pak každá koule obsahuje 7 g uranu. Celkově se tak vytváří velmi odolné palivo, které vydrží teploty i 1600°C. A právě tato tepelná odolnost je důležitým prvkem pasivní bezpečnosti reaktoru, který toto palivo využívá.
Zatím pouze Čína vyrábí toto palivo průmyslově ve velkém měřítku. Závod firmy CNNC je v Pao-tchou a produkuje statisíce koulí ročně. Pilotní projekty již fungují nebo se budují ve Spojených státech. Nejdále je firma BWXT, která provozuje linku v Lynchburgu. V současné době buduje i závod ve Wyomingu, kde by se měla realizovat produkce tohoto paliva i s využitím starých amerických zásob uranu. Fungují nebo se připravují další pilotní projekty. Pilotní projekt TRISO-X firmy X-energy funguje v Oak Ridge v Tennessee, produkuje palivo pro projekt reaktoru Xe-100 této firmy. Firma nyní buduje velký komerční závod. Pilotní projekt provozuje v Oak Ridge i firma Standard Nuclear. Pro své reaktory Hermes buduje kapacity produkce paliva TRISO firma Kairos Power. Připravují se i další projekty, většinou právě v Oak Ridge. Pilotní provoz je i v Óarai v Japonsku.
Historie využití TRISO paliva
Připomeňme, že idea paliva TRISO se objevila na přelomu padesátých a šedesátých let v souvislosti s projekty vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů. Pro ně bylo potřeba připravit palivo, které vydrží teploty překračující 1000°C. Ve Velké Británii tak vyvinuli předchůdce tohoto paliva BISO pro vysokoteplotní reaktor Dragon, který fungoval ve Winfrithu mezi léty 1964 až 1975. V něm se také poprvé otestovalo palivo TRISO.
Na konci šedesátých let až do let osmdesátých bylo v čele vývoje reaktorů s tímto palivem Německo. Zde úspěšně fungoval v letech 1967 až 1988 výzkumný reaktor AVR (Arbeitsgemeinschaft VersuchsReaktor). Na základě získaných zkušeností s jeho provozem se realizoval komerční energetický reaktor THTR-300 (Thorium-HochTemperaturReaktor) s elektrickým výkonem 300 MWe. Ten fungoval mezi léty 1985 až 1988, i když štěpná řetězová reakce se u něj rozběhla už v roce 1983. Předpokládalo se budoucí využití i thoriového cyklu. Odstavení sice bylo spojeno s technickými problémy, které zhoršovaly ekonomiku projektu, ale souviselo i s rostoucím odporem proti jaderné energetice v Německu, zvláště po havárii v Černobylu.
Vývoj pokračoval v Japonsku v podobě reaktoru HTTR (High-Temperature Engineering Test Reactor) s tepelným výkonem 30 MWt, který se do provozu dostal v roce 1998. Po havárii ve Fukušimě I byl dlouhodobě odstavený, ale od roku 2021 se výzkumy na něm obnovily. Velmi důležité byly testy ověřující pasivní bezpečnost při ztrátě chlazení - v roce 2022 to bylo při výkonu 9 MWt a v roce 2024 při plném výkonu 30 MWt. Testuje se zde i vysokoteplotní produkce vodíku. Na základě získaných zkušeností se pracuje na demonstračním projektu vysokoteplotního reaktoru, jehož dokončení se plánuje v druhé polovině třicátých let.
Ještě intenzivněji se do této oblasti vrhla Čína, která odkoupila know-how z Německa a postavila už zmíněný testovací reaktor HTR-10.
Konstrukce a vlastnosti reaktoru
Jak tedy vypadá vysokoteplotní reaktor chlazený heliem s kulovým ložem? Podívejme se na konkrétní modul reaktoru HTR-PM. Jeho srdcem je válcová aktivní zóna naplněná přibližně 420 000 koulemi paliva TRISO. Palivové koule se postupně odebírají ze dna aktivní zóny, kontroluje se jejich vyhoření a buď se vyřadí, nebo vrací do systému nahoře. Nahoře se také doplňují čerstvé koule. Moderátorem je grafit v koulích i v grafitovém reflektoru reaktoru.
Chlazení zajišťuje hélium při tlaku 7 MPa (atmosférický tlak je 0,1 MPa), které je inertní, neaktivuje se a nedochází u něj k fázovému přechodu. Při vstupu do aktivní zóny je teplota okolo 250°C a při výstupu z ní až 750°C. Každý modul má svou vlastní tlakovou nádobu, zmíněný grafitový reflektor, dmychadlo primárního okruhu a vertikální průtočný parogenerátor. Horké hélium proudí z aktivní zóny do parogenerátoru a tam se produkuje pára pro společnou turbínu.
Celý systém je extrémně pasivně bezpečný. Reaktor má zápornou teplotní zpětnou vazbu a relativně malou hustotu výkonu. Při ztrátě chlazení řetězová reakce ustane, výkon se sníží a zbytkové teplo se odvede přirozeným sáláním, vedením a konvekcí do okolí. Záporná teplotní zpětná vazba je dána hlavně vlastnostmi grafitu, který při ohřevu způsobuje vyšší energii neutronů a nižší pravděpodobnost jejich záchytu a štěpení.
Zkušenosti z provozu HTR-PM 200
Jak bylo zmíněno, reaktor byl dokončen v roce 2020 a v roce 2021 proběhly studené a horké zkoušky a postupně se v obou modulech rozběhla štěpná řetězová reakce. Dne 20. prosince 2021 dodala elektrárna první elektřinu. V prosinci 2022 dosáhla jmenovitého výkonu a do komerčního provozu se dostala na konci roku 2023 po realizaci zásadních bezpečnostních testů.
V druhé polovině roku 2023 se ověřovalo chování systému při změnách výkonu i poruchových stavech. Testy pasivní bezpečnosti při výkonu modulu 200 MWt byly těmi nejdůležitějšími. U prvního modulu test proběhl 13. srpna 2023. První modul byl při něm na výkonu 200 MWt a druhý na výkonu 5 MWt. Pro druhý modul proběhl test 1. září 2023 při jeho výkonu 200 MWt.
Během zkoušky bylo vypnuto napájení dmychadla primárního heliového okruhu i napájecího čerpadla sekundárního okruhu. Reaktorová ochrana okamžitě spustila odstavení zasunutím regulačních tyčí, parogenerátor byl odstaven a izolován. Jako při úplném výpadku elektřiny nebyly použity žádné aktivní chladicí okruhy ani havarijní chlazení zóny. Reaktor se ochlazoval čistě pasivně – zbytkové teplo odcházelo čistě přirozeným způsobem včetně přirozené cirkulace helia v aktivní zóně, kdy horké helium stoupá středem nahoru a chladné klesá dolů podél grafitového reflektoru.
Oba testy plně potvrdily, že reaktor dokáže bezpečně odvést zbytkové teplo čistě pasivním způsobem. Teploty v celé aktivní zóně zůstaly hluboko pod bezpečnými limity. Poprvé proběhly tyto testy u tak velkého reaktoru. Zkušenosti jsou v dobré shodě s podobnými již zmíněnými testy u menšího japonského reaktoru HTTR.
##seznam_reklama##
Během prozatímního provozu se prokázala dobrá funkce doplňování paliva i parogenerátoru. Potvrdila se stabilita paliva TRISO. Velmi dobrá je i těsnost héliového okruhu. To je velmi důležité pro ekonomiku provozu. Helium je totiž dost drahé.
Rozjíždí se hromadná výstavba HTR-PM
Na základě velmi pozitivních zkušeností s výstavbou a provozem reaktoru HTR-PM 200 se začala připravovat hromadnější výroba modulů a výstavba elektráren s využitím jejich většího počtu modulů. První stavba sestavy HTR-PM 600, která bude mít šest modulů a jednu turbínu s čistým výkonem 600 MWe (hrubý 660 MWe), se realizuje v elektrárně Sü-wej (Xuwei), město Lien-jün-kang, provincie Ťiang-su. Projekt byl schválen v roce 2024 a v listopadu 2026 byla zahájena betonáž jaderného ostrova. Dokončení se čeká v roce 2032. Jde o projekt, který kombinuje dva klasické reaktory III. generace Hualong One a zmíněný vysokoteplotní reaktor. Vysokoteplotní reaktor bude v kogeneračním režimu dodávat vysokoteplotní průmyslovou páru a elektřinu pro přilehlý velký průmyslový park a petrochemický závod.
Pro výstavbu dalších reaktorů HTR-PM 600 se posuzuje řada dalších lokalit San-men (Sanmen) v provincii Če-ťiang, Sia-pchu (Xiapu) v provincii Fu-ťien, Wan-an (Wan'an) v provincii Fu-ťien, Paj-an (Bai'an) v provincii Kuang-tung, Žuej-ťin (Ruijin) v provincii Ťiang-si a Sin-an (Xin´an) v provincii Šan-tung. Dosažené vysoké teploty jsou velmi vhodné pro řadu chemických podniků, ale také třeba pro odsolování. Zájem tak projevují i v zahraničí, například Saúdská Arábie nebo Indonésie.
Další reaktory využívající TRISO palivo
Pozitivní zkušenosti s palivem TRISO v čínských malých modulárních reaktorech jsou extrémně důležité i pro další státy, které chtějí toto palivo využívat. Jak už bylo zmíněno, připravuje se v Japonsku projekt vysokoteplotního reaktoru s tímto palivem. Ve Spojených státech se pracuje na celé řadě héliem chlazených reaktorů využívajících TRISO palivo. Jde například o reaktor Xe-100 firmy X-energy. Vysokoteplotní malý modulární reaktor chlazený heliem má výkon 80 MWe na modul a elektrárna bude mít podle potřeby 4 až 14 modulů. Demonstrační projekt se připravuje pro chemický koncern Dow v Texasu.
Palivo TRISO by měl také používat héliem chlazený vysokoteplotní mikroreaktor Pele s tepelným výkonem 3 až 5 MWt a elektrickým 1,5 MWe. Pro konverzi tepla na elektřinu by měl využívat plynovou turbínu s uzavřeným Braytonovým cyklem. Sekundární okruh bude odvádět teplo do vzduchu pomocí vzduchových chladičů. V tomto případě jde o projekt pro armádu.
Projekt Hermes firmy Kairos Power bude využívat TRISO palivo, chladit se však bude pomocí roztavených solí FLiBe. V roce 2024 bylo schváleno postavení nevýrobního prototypu v Oak Ridge.
Závěr
Vysokoteplotní reaktory využívající TRISO palivo v kogeneračním režimu by mohly být ideálním prostředkem pro snižování emisí v řadě průmyslových procesů, kde je cesta k nízkým emisím velmi náročná. Původně byla Evropa na špici těchto technologií. Německo mohlo mít nízkoemisní elektroenergetiku a z velké části i průmysl. Ovšem zelení protijaderní aktivisté dosáhli zastavení projektu vývoje vysokoteplotních plynem chlazených reaktorů a odstavení a likvidaci jedněch z nejlepších klasických tlakovodních reaktorů v Evropě, které mohly dodávat Německu nízkoemisní elektřinu ještě nejméně třicet let a asi i padesát. Dokončení vývoje vysokoteplotních reaktorů a otevření jejich využívání tak realizovala Čína, kde nyní probíhá velmi intenzivní výstavba tlakovodních reaktorů III. generace vyvinutých také na základě evropských zkušeností. Čína tak směřuje k nízkým emisím s využitím jaderné renesance realizované na základě evropských znalostí. Evropa se od těchto znalostí odvrátila a za Čínou v rozvoji technologií nyní dramaticky zaostává.
Přednáška o zkoumání reakcí neutronů důležitých pro pokročilé štěpné a fúzní technologie i pro popis produkce těžkých prvků při výbuchu supernovy a splynutí neutronových hvězd:
Video: Čína už spustila jaderný reaktor budoucnosti. Západ nestíhá.