Černé díry, s nimiž máme tu čest v běžném časoprostoru, jsou zvláštní. Horizont událostí, singularita, všechny ty fyzikální extrémy. Jenomže ve srovnání s tím, co se skrývá pod hladinou Einsteinových rovnic obecné relativity, je to jenom čajíček. Tyhle rovnice sice obstojně popisují náš časoprostor, ale současně připouštějí existenci věcí, z nichž se vám zježí fyzikální chlupy po celém těle.
Jedním z takových monster obecné relativity je Temný Saturn (Black Saturn), jehož jméno je příliš usedlé, a tak úplně nevystihuje tuhle noční můru. Jde o pětirozměrnou černou díru, která je doopravdy, řekněme mechanicky, děravá, má totiž tvar toru. Je jako donut, uprostřed kterého ale sedí ještě jedna černá díra, tentokrát obyčejně kulovitá.
Temný Saturn není úplnou novinkou. Fyzici ho spočítali už v roce 2007. Tehdejší popis Temného Saturn měl ale jedno zásadní omezení. Obě černé díry, které ho tvoří, mohly rotovat pouze v jedné rovině. Háček je v tom, že v pětirozměrném časoprostoru se objekty mohou otáčet současně ve dvou navzájem nezávislých rovinách. Zahrnutí obou rotací by vědcům umožnilo zkoumat nové aspekty Temného Saturnu. Matematiku to ale dost komplikuje.
Teoretický fyzik Jay Armas z Universiteit van Amsterdam v nové a doposud nerecenzované studii představil matematické řešení, v němž Temný Saturn může rotovat v obou nezávislých rovinách. Otevírá to nové možnosti zkoumání podivného chování gravitace v časoprostoru s vyšším počtem dimenzí.
Například černé díry v našem časoprostoru mají omezený maximální moment hybnosti vzhledem ke své hmotnosti. Když dosáhnou příslušné hranice, dostávají se do stavu označovaného jako extrémní černá díra (Extremal black hole). Její Hawkingova teplota klesá až na absolutní nulu a nevyzařuje žádné Hawkingovo záření. V pětirozměrném časoprostoru je situace mnohem zajímavější. Aby černá díra dosáhla extrémního stavu, aniž by její horizont událostí úplně zmizel, musí rotovat v obou nezávislých rovinách.
##seznam_reklama##
Nemáme v ruce žádný jasný důkaz, že Temné Saturny opravdu existují. Ostatně ani že existují další prostorové dimenze. Podobná matematická řešení jsou jako pískoviště, kde si fyzici mohou hrát a zkoumat, co všechno obecná relativita připouští. Mohou díky nim podrobovat dřívější předpovědi novým testům a zjišťovat, jak se gravitace chová v jiných podmínkách, než jako pozorujeme v našem časoprostoru. A kdo ví, k čemu to nakonec povede?
Video: Hawking Radiation
Literatura