Skupinu sedmi pravděpodobných jeskyní nazvaných „Seven sisters“ objevili vědci na záznamech přístroje měřícího tepelné záření povrchu planety, který nese sonda 2001 Mars Odyssey. Útvary nesoucí jména Dena, Chloe, Wendy, Annie, Abbey, Nikki a Jeane se nacházejí vysoko na sopce Arisa Mons. Jejich průměry činí od 100 do 250 metrů.
Pokud se skutečně jedná o jeskyně, pak by se tato místa mohla být velmi zajímavá hned z několika důvodů. „Jeskyně na Marsu by se mohly stát útočištěm budoucích průzkumníků nebo být útvary, kde se uchovaly důkazy o minulém či současném mikrobiologickém životě,“ usuzuje Glenn Cushing (U.S. Geological Survey , Northern Arizona University, Flagstaff), který si jako první tmavých míst na snímcích povrchu Marsu všiml.
Vědci studovali, jak se zde na Zemi při pohledu z vesmíru projevují jeskyně a posléze s nimi srovnávali data získaná na Marsu. Letecky za pomoci infračerveného detektoru sledovali tepelné projevy jeskyní ve státech Arizona a New Mexico. Zatímco vně jeskyní se teplota mění podle denní doby, uvnitř je po celý den stejná. U vstupu do jeskyně se tyto dva tepelné režimy míchají a vzniká jedinečný znak, který jeskyni prozradí při pohledu přístrojem citlivým na tepelné vyzařování. Zatímco ve dne jsou chladnější než okolí, v noci naopak teplejší. „Jeskyně se ukazují jako horké skvrny v moři chladu nebo chladné skvrny v moři tepla,“ poznamenává Murzy Jhabvala (NASA Goddard Space Flight Center).
Názorně to ukazují například data o jeskyni Xenolith Cave v New Mexico (viz. obrázek). „Doslova na vás vyskočí,“ říká k tomu Jut Wynne (U.S. Geological Survey, Northern Arizona University). „V časných ranních hodinách a před úsvitem září jako vánoční stromeček, během dne je mnohem více pomíjivý.“
Objevené tmavé útvary na Marsu byly podrobeny podobnému sledování. Sonda Mars Odyssey sledovala jejich tepelné projevy v odpoledních hodinách a krátce před úsvitem. Ukázalo se, že jejich teploty se mění pouze o třetinu hodnoty, o kterou se změní teplota okolí. Opět jsou chladnější během dne a teplejší v noci. Glen Cushing k tomu dodává: „Jejich tepelné chování není tak stabilní jako v případě velkých jeskyní na Zemi, které se často projevují téměř konstantními teplotami, ale je konzistentní s tím, že se jedná o díry do země.“
„Ať už se jedná pouze o hluboké vertikální šachty nebo vstupy do prostorných jeskyní, jsou to každopádně vstupy do podzemních prostor Marsu,“ dodává spoluautor publikace v Geophysical Research Letters Tim Titus (U.S. Geological Survey, Flagstaff). Podle této publikace jeskyně zřejmě vznikly v důsledku napětí v horninách v okolí vulkánu Arsia Mons.
Jeskyně na Marsu – jak už bylo zmíněno – by se mohly stát útočištěm budoucích návštěvníků nebo dokonce i současného života. Ovšem to zřejmě nebude případ „Sedmi sester“. Nacházejí se příliš vysoko, na jednom z nejvyšších míst planety. Glenn Cushing k tomu říká: „I kdyby život někde na Marsu existoval, zřejmě by nedoputoval do takových výšek.“
Mezitím ovšem ke slovu tedy přišla sonda Mars Reconnaissance Orbiter, jejíž kamera má vynikající rozlišovací schopnost a může odhalit zajímavé detaily těchto útvarů. Jedno z tmavých míst se jí skutečně podařilo zachytit. Detailní snímek favorizuje spíše hypotézu vertikální díry v lávovém proudu. Na východní straně otvoru je vidět stěna, dno se ovšem ztrácí v temnotě. Díra musí být minimálně 78 metrů hluboká. Podobné útvary jsou pozorovány i na havajských sopkách.
Zdroje:
Science@NASA
Space.Com
University of Arizona