O.S.E.L. - Krásné parasaurolofovo bučení
 Krásné parasaurolofovo bučení
…aneb Co se rozléhalo nad křídovou krajinou?

Jednou z oblastí, kterou nám paleontologie bohužel nikdy zcela neodkryje, je zvuková stránka pravěkého světa. Až na velmi vzácné výjimky, jakou je pozdně jurská kobylka Archaboilus musicus, popsaná roku 2012 z Číny[1], nemáme o zvucích, které vydávali dávní živočichové, prakticky žádnou přesnější představu. Přesto se nám alespoň v případě jednoho druhu dinosaura dostalo jisté nápovědy, a to díky rekonstrukci jeho zvukového ústrojí v čenichu a lebečním hřebeni. Tím druhem je kachnozobý dinosaurus Parasaurolophus walkeri, žijící v období geologického stupně kampán (asi před 76,5 – 74,5 miliony let) na území současného západu Severní Ameriky (Alberta v Kanadě, Utah a Nové Mexiko v USA).[2] Zvuky, které tento býložravý stádní ornitopod vydával, mohly znít zhruba jako táhlé hluboké troubení (viz níže). Možnými zvukovými projevy hadrosauridů se vědci vážně zabývali již na počátku 80. let minulého století.[3]Paleontolog David Weishampel se například domníval, že parasaurolofové vyluzovali zvuky o frekvencích mezi 55 a 720 Hz. Ty jim spolu se samotnými hřebeny sloužily ke komunikaci a lepší synchronizaci pohybů stáda.[4] O možné funkci lebečního hřebene coby akustického „zařízení“ pro signalizaci ve stádu psal ostatně již paleontolog Carl Wiman ve 30. letech minulého století. V pozdější době (v roce 1997) byl v Sandia National Laboratories vytvořen také věrný počítačový model lebečních dutin, který pomohl vylepšit naši představu o podobě vydávaných zvuků.[5] Podle modelu rezonovala hlavní dutina asi při frekvenci 30 Hz, hodnoty ale byly značně variabilní v závislosti na anatomii lebečních chodeb. Parasaurolofové možná zněli trochu jako dnešní sloni nebo velryby. Poslechněme si tedy přibližný akustický projev, který se před 75 miliony lety rozléhal nad širými planinami dávné Laramidie.



Kostra druhu Parasaurolophus cyrtocristatus v expozici Field Museum of Natural History v Chicagu. Tento druh byl popsán v roce 1961 americkým paleontologem Johnem H. Ostromem (1928 – 2005). Kredit: Lisa Andres, Wikipedie (CC BY 2.0)
Kostra druhu Parasaurolophus cyrtocristatus v expozici Field Museum of Natural History v Chicagu. Tento druh byl popsán v roce 1961 americkým paleontologem Johnem H. Ostromem (1928 – 2005). Kredit: Lisa Andres, Wikipedie (CC BY 2.0)

Typový druh P. walkeri byl formálně popsán na základě fosilií z Alberty kanadským geologem a paleontologem Williamem Parksem v roce 1922.[6] O devět let později stanovil pro materiál z Nového Mexika druhové jméno P. tubicen švédský paleontolog Carl Wiman.[7] O dalších třicet let později, tedy roku 1961, stanovil druhové jméno P. cyrtocristatus „otec“ dinosauří renesance John H. Ostrom, a to pro fosilie hadrosauridů z Utahu a opět Nového Mexika.[8]V roce 2014 se v periodiku PLoS ONE objevila studie, která řadí do rodu Parasaurolophus také východoasijský taxon Charonosaurus jiayinensis[9], popsaný roku 2000 z lokality v Amurské oblasti při hranicích Ruska a Číny.[10]Pokud by se toto zařazení potvrdilo, pak bychom měli důkaz, že tento rod přežil až do samotného konce křídy, existoval po dobu nejméně 10 milionů let a vyskytoval se přinejmenším na dvou kontinentech.Parasaurolofové byli středně velcí hadrosauridi, jejich průměrná délka se odhaduje asi na 9,5 metru. Lebky většího druhu P. tubicen jsou i s hřebenem dlouhé přes 2 metry, stehenní kost pak měří kolem 103 cm.[11] Hmotnost těchto dinosaurů zřejmě činila kolem 2,5 tuny, což odpovídá relativně gracilní stavbě těla.[12] Ze zajímavých objevů v rámci tohoto rodu lze zmínit fosilní otisky kůže, získané již u prvního popsaného jedince nebo unikátní objev mláděte, dlouhého asi 2,5 metru. Fosilie označená jako RAM 14000 byla objevena roku 2009 v sedimentech souvrství Kaiparowits v Utahu a o čtyři roky později formálně popsána.[13] Známe také četné kosterní patologie parasaurolofů.[14] Tito hadrosauridi jsou tedy zajímaví z mnoha důvodů, zdaleka ne jen proto, že jsou zatím jedinými dinosaury, u nichž známe přibližný zvukový projev.

 

Napsáno pro Dinosaurusblog a osel.cz

 


 

Short English Summary: Sophisticated experiments and computer models have shown that Parasaurolophus’s crest probably produced a low B-flat sound similar to the sounds elephants and whales make when communicating to their own kind over long distances.


 

Odkazy:

http://en.wikipedia.org/wiki/Parasaurolophus

http://www.skeletaldrawing.com/ornithiscians/parasaurolophus-walkeri

https://www.smithsonianmag.com/science-nature/how-parasaurolophus-set-the-mood-94657740/

http://fossilworks.org/bridge.pl?a=taxonInfo&taxon_no=38766

 


 

[1] Gu, J.-J., et al. (2012). Wing stridulation in a Jurassic katydid (Insecta, Orthoptera) produced low-pitched musical calls to attract females. Proceedings of the National Academy of Sciences. 109 (10): 3868. doi:10.1073/pnas.1118372109

[2] Evans, D. C.; Bavington, R.; Campione, N. E. (2009). An unusual hadrosaurid braincase from the Dinosaur Park Formation and the biostratigraphy of Parasaurolophus (Ornithischia: Lambeosaurinae) from southern Alberta. Canadian Journal of Earth Sciences. 46 (11): 791–800. doi:10.1139/E09-050

[3] Weishampel, D. B. (1981). Acoustic Analysis of Vocalization of Lambeosaurine Dinosaurs (Reptilia: Ornithischia). Paleobiology. 7 (2): 252–261. JSTOR 2400478.

[4] Weishampel, D. B. (1997). Dinosaurian Cacophony: Inferring function in extinct organisms. BioScience. 47 (3): 150–155. doi:10.2307/1313034

[5] http://www.sandia.gov/media/dinosaur.htm

[6] Parks, W. A. (1922). Parasaurolophus walkeri, a new genus and species of trachodont dinosaur. University of Toronto Studies: Geological Series. 13: 5–32.


Autor: Vladimír Socha
Datum:12.10.2017