O.S.E.L. - Dionýsova svatyně v Ýria na Naxu
 Dionýsova svatyně v Ýria na Naxu
Vážný kandidát na hlavní Dionýsovu svatyni. Tady byl Dionýsos doma. Kult od pozdní doby bronzové do konce antiky, většina viditelných zbytků pochází z 6. století před n. l.

Nejdůležitější Dionýsovou svatyní je prastará svatyně v Ýria na Naxu, z obou jeho svatyní v Thébách skoro nic nezůstalo. Podle většiny řeckých mýtů byl sice Dionýsos počat v Thébách, viz článek Obtížné porody Diovy: Narození a výchova Dionýsa, ale jeho hlavním sídlem je ostrov Naxos. Vyhrál zápas s Poseidonem o tento ostrov a nádavkem mu tam Théseus přivezl a zanechal Ariadnu, viz článek Théseova plavba. Působil v mnoha městech a na řadě míst, leč na Naxu slavil svatbu s Ariadnou. V naxisjkém pohoří Koronos je dokonce jeskyně tradičně zvaná Jeskyně Dionýsova vychování. Že by jej Silénos vychovával právě tam? Jeskyně se nachází ve špatně přístupném terénu severozápadně od vsi Keramoti, ve výšce skoro 800 metrů n. m. Varovným znamením je její novodobé jméno Kako spileo, tedy „Špatná“ nebo dokonce „Zlá jeskyně“. Prý v ní taky hnízdí velká kolonie netopýrů. Je třeba potupně doznat, že jsem v této jeskyni nebyl, neboť jeden pokus zastavilo neprostupné trní a druhý pud sebezáchovy ve skalním srázu, obojí dost daleko od civilizace.


Svatyně v Ýria leží v jediné větší naxijské rovině, Livadi, v nadmořské výšce 5 m, což kontrastuje se strakatě pahorkovitou až horskou krajinou většiny ostrova. K moři je to 1,5 km, ale v cestě od pobřeží brání částečně vyschlé slané jezero a zelinářské plochy. Jméno Ýria nese i mořská úžina oddělující Naxos od Paru, která je v těchto místech široká asi 8 km a oplývá řadou skalek s majáčky a kapličkami. Když Poseidón vyhrožoval Dionýsovi spláchnutím, nebyla to pohrůžka planá.

 

Bohužel je to snad jediná ze všech naxijských památek, k níž není už cesta sama o sobě půvabná. Je dokonce poměrně nepříjemná, napřed turistickým předměstím Chóry, pak periférií, nakonec fádní zemědělskou krajinou. Vzdušnou čarou je to z města (z Chóry Naxijských) lehce přes 3 km, ale nachodí se skoro dvojnásob. Od letiště se sem bohužel nedá proniknout, i když je to jen 1 km. Proto výjimečně doporučuju využít kolo nebo dokonce auto, před vchodem do archeologického areálu je kde zaparkovat. Vstup je zdarma, jak je na Naxu zatím dobrým zvykem. Areál má pěknou parkovou úpravu, takže si v něm užijeme situovanost památek v zeleni. Za vchodem je i maličké lokální muzeum.

Studna Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Studna Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

 

Svatyně v Ýrii byla lokalizována až roku 1982. Archeologický průzkum, zajištění a úpravu provedla v 80. a 90. letech Univerzita v Athénách ve spolupráci s Technickou univerzitou v Mnichově, také s podporou Ministerstva pro Egejské moře.

Umístění blízko moře a v rovině neprospívá zachování, mokrý a místy i prosolený zub času tady hlodal velice úporně. Ve staré studni uvnitř areálu vidíme ještě i v červnu vysokou hladinu podzemní vody, v tomto případě neslané, neboť je udržovaná přítokem podzemní vody z vysočiny. Prý se stane brakickou až koncem léta, když poklesne.

Nicméně se tu něco ruin Dionýsovy svatyně dochovalo. Většina z nich pochází z chrámu, který byl vystavěn v letech 580 až 570 před n. l., ale uvidíme i jiné věci.

Chrám byl postaven v iónském architektonickém řádu (stylu), viz článek Antické stavební řády (styly) a nejstarší stojící řecké chrámy.

 

Torzo iónské hlavice v Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Torzo iónské hlavice v Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Je vlastně s podivem, že chrám v iónském stylu zde byl postaven už takto brzy, přibližně o dvě generace dříve než ostatní dodnes zachované chrámy stavěné v tomto stavebním řádu. Přitom nejde o specifickou naxijskou verzi, jako v případě malinko pozdějších slavných ostrovních chrámů, například Apollónova na ostrůvku Palatia hned u Chóry, přímo vedle útesu, z něhož skákala nešťastná Ariadné opuštěná Théseem. Ten jsem popsal v článku Naxijský chrám (stavby v naxijském stylu).


Ýria je kolébkou iónského stylu řecké monumentální architektury. O to víc je člověku líto, že je tak špatně zachovaná. Proměny okolí i vliv moře jsou ovšem v řádu běhu přírody, takže nemá cenu lkát. Dionýsos je bůh časných proměn, nadšení i tragična, plození i odevzdávání se. Místo velice zásadní pro kult Dionýsa i pro dějiny řecké chrámové architektury nemusí být všem na očích.

 

Bývala to svatyně velice slavná. Dionýsos byl jedním z vládců ostrova, a právě tady prý slavil svatbu s Ariadnou. I kdyby oním svatebním místem bylo okolí Bakchova mysu na ostrůvku Palatia u Chóry, jak tvrdí část mýtů, tak stejně tady v Ýria pak bydlí, tady je Dionýsos doma!

Část areálu Dionýsovy svatyně z okolí dnešního vchodu do areálu. Zbytky chrámu, 580 až 570 před n. l. Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Část areálu Dionýsovy svatyně z okolí dnešního vchodu do areálu. Zbytky chrámu, 580 až 570 před n. l. Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dionýsova svatyně v Ýria na Naxu od ohraničujícího valu posvátného okrsku. Uprostřed jsou zbytky Dionýsova chrámu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dionýsova svatyně v Ýria na Naxu od ohraničujícího valu posvátného okrsku. Uprostřed jsou zbytky Dionýsova chrámu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.

Hned od vchodu do půvabného areálu vidíme něco zbytků Dionýsova chrámu. Můžeme ho obcházet, dokonce nahlédnout do kdysi nepřístupného jádra svatyně (adyton). Kdo chce, může předtím zkoumat val (peribolos), který ohraničoval areál. V naší době totiž přicházíme z opačné strany, než přicházeli antičtí poutníci. Přicházíme od míst, kde posvátný okrsek končil, zatímco původní přístupová cesta k němu vedla od moře, z míst, kde novodobá úprava areálu končí.

 

Kultovní místo je to prastaré. Mělo svůj význam nejen pro Naxos, nýbrž pro celý egejský prostor, a to od časů mykénské kultury v pozdní době bronzové, přibližně od roku 1300 př. n. l. Fungovalo prakticky nepřetržitě až do konce antiky. Nejprve zde bylo takzvané temenos, tedy pouze ohrazený sakrální prostor s kultem pod širým nebem. Už kolem roku 800 před n. l. tu byl postaven menší chrám o jedné místnosti, zčásti zděný, zčásti dřevěný. Zničila ho povodeň z nedalekého potoka. Kolem roku 730 př. n. l. jej na stejném místě nahradil sálek se třemi řadami sloupů uvnitř. Kolem stěn byly lavice, takže možná šlo o místnost pro zasvěcence. I tento chrám vzal dost brzy za své. Asi v roce 680 př. n. l. byla na témže místě postavena třetí stavba, která využívala dřívější zdi. Měla už průčelí se čtyřmi sloupy. Ani ta neměla dlouhého trvání a kult se na nějakou dobu vrátil k formě temenos, tedy bez chrámové budovy. Hlavním místem obřadu se stalo čtyřboké hliněné ohniště.

 

V letech 580 až 570 před n. l. začala na témže místě stavba čtvrtého chrámu. Byl největší – a právě jeho zbytky novodobá úprava areálu zachovává a zviditelňuje. Jedná se o archaické hekatompedon iónského stylu, tedy chrám dlouhý 100 stop. V reálu mají základy délku 28,5 m. Byl postaven z granodioritu a mramoru. U vchodu měl mramorový portikus (prostasis, „předsíň“) se sloupy a kus před ním mramorový oltář. Středem chrámu stály dvě řady sloupů, každá po čtyřech sloupech. Pro mysterijní kult měl veřejnosti nepřístupný prostor (adyton).

Zbytky oltáře Dionýsova chrámu v Ýria na Naxu, 580 až 570 před n. l. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Zbytky oltáře Dionýsova chrámu v Ýria na Naxu, 580 až 570 před n. l. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Zbytky Dionýsova chrámu, 580 až 570 před n. l. Pohled v ose oltáře. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Zbytky Dionýsova chrámu, 580 až 570 před n. l. Pohled v ose oltáře. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Teď si zkusíme na fotkách projít od oltáře k Dionýsovu chrámu a k jeho adytu.

U zdi malé budovy místní archeologické sbírky kousek za vchodem do areálu jsou zachované stopy mramorového oltáře, v původním uspořádání areálu stál skoro v závěru okrsku. Vidíme jen část jeho základů. Obětní obřad se konal před chrámem.

V pohledu na obrázku vpravo vidíme zbytky chrámu ze směru, v jakém se k jeho průčelí přicházelo od oltáře.

Dionýsův chrám, v pozadí hestia (krb) a adyton. Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Dionýsův chrám, v pozadí hestia (krb) a adyton. Ýria na Naxu. Kredit: Zde, Wikimedia Commons. Licence CC 4.0.
Adyton Dionýsova chrámu začlenilo i starší posvátný krb. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Adyton Dionýsova chrámu začlenilo i starší posvátný krb. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Zub času nás připravil o majestátní dojem z chrámu, zato nám umožnil průhled. Díky ruině a díky práci archeologů jsou základy staveb této časové vrstvy dobře přehledné.

Ze strany oltáře byl chrám otevřený portikem, na opačné straně byl uzavřený adytem. V půdorysu základů je to docela symetrické, i když funkce jsou spíše opačné. Běžní poutníci se shromažďovali kolem oltáře a před chrámem. Do chrámu vstupovali kněží, možná tam o svátcích mohli poutníci nakouknout od vchodu. Adyton v tomto případě nejspíš sloužilo mysterijnímu kultu, a nebyl to nijak velký prostor. Pokud by se nám hypotéza o možném mysterijním kultu zdála příliš romantická, můžeme si myslet, že v určité svátky prováděli kněží v adytu nějaký zvláštní obřad.

 

Na rozhraní základů vnitřní prostory chrámu a jeho adyta se zachovalo čtyřboké hliněné ohniště. Je starší, z doby ke konci 7. století před n. l., kdy byl kult opět provozován jen pod širým nebem, tehdy bylo doslova jeho ohniskem. Stavba velkého chrámu je pak začlenila. Bylo nalezeno prakticky neporušené u mramorového prahu nepřístupného prostoru. Pohled na ně má umožnit skleněná deska, jenže nemáme možnost se k ní dostat.

Adyton Dionýsova chrámu a starší posvátné ohniště. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Adyton Dionýsova chrámu a starší posvátné ohniště. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Adyton Dionýsova chrámu v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Adyton Dionýsova chrámu v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na fotce vlevo vidíme znovu krb a adyton z jinak šikmého pohledu. Fotka vpravo nabízí pohled zvenčí (zezadu) směrem dovnitř chrámu.

Nestabilita podloží si v 1. století před n. l. vyžádala rozsáhlé opravy, ale svatyně dále fungovala až do začátku 5. století n. l. Je zvláštní, že po řadě zdejších havárií se stavělo vždy na stejném místě, často i na témže půdorysu. Vázanost tradičním posvátným místem je pochopitelná, leč jeho volba byla od počátku divná. V okolní nížině se dodnes pěstuje spíše zelenina, zatímco vinice a sady na Naxu potkáme o jedno krajinné patro výše, na vysočině, často i na úpatích hor. Možná sehrál roli příběh o Dionýsově plavbě. Možná se naxijským Achájům místo kdysi z nějakého důvodu zalíbilo.

 

Po úpadku starého náboženství a násilném zákazu pohanských chrámů byl v 5. století n. l. chrám přestavěn na křesťanskou basiliku. Později byl 160 metrů jižně postaven kostel svatého Jiří (Agios Georgios), což je pro přeznačení Dionýsova kultu typické, i když to neplatí jednoznačně. Pozor, na Naxu je řada jiných a známějších kostelů téhož zasvěcení.

Propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. V pozadí je Estiatorion. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. V pozadí je Estiatorion. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. V pozadí je estiatorion. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. V pozadí je estiatorion. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Kolmo k ose chrámu a dál od dnešního vchodu do areálu stály budovy pro zázemí obřadů a pro poutníky. Ti sem z tohoto směru přicházeli. Kromě studny se tu však zachovaly jen jednotlivé kameny.

Ještě dál směrem k moři, na konci nynějšího areálu, odkud se budeme muset vracet, najdeme původní vchod. Byl řešen obvyklým způsobem, totiž jako propylaje, tedy zdobná brána, často se sloupy. Bohužel se zachoval jen skoro prázdný průchod středem prostoru. Na jih od nich, na fotkách je to za propylajemi, stávalo estiatorion, tedy něco jako hospoda, spíše dům pro symposia, pro „společné pití“.

Estiatorion Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Estiatorion Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Estiatorion a propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.
Estiatorion a propylaje Dionýsovy svatyně v Ýria na Naxu. Kredit: Olaf Tausch, Wikimedia Commons. Licence CC 3.0.

Na obrázku vlevo vidíme estiatorion, tedy to, co z domu symposií zbylo. Pravý obrázek ukazuje estiatorion a místo, kde stály propylaje.

Někde tady by se dobře vyjímala mramorová socha Dionýsa vysoká přes 10 metrů, jejíž polotovar zůstal kvůli skryté vadě materiálu ležet v lomu u Apollonas, viz v článku Když se obří sochy válí na vysočině. Tato pěkná hypotéza má však drobnou vadu, totiž že polotovar oné sochy byl vysochán o zhruba 40 let dříve, než se tady začalo znovu stavět. Obří socha by zdobila pouze temenos.

##seznam_reklama##

Naxu společně vládnou Dionýsos, Apollón, Zeus, a bohyně Démétér. Ostrov je Dionýsovi pořád celkem věrný, a to nejenom v turistických reklamách s jeho jménem. Pro našince je ale potíž s tím, že dionysiakální produkty ostrova neoplývají lidovou cenou, takže si na ně musí většinou nechat zajít chuť. Buď se spokojit s druhou ligou, nebo náročně experimentovat s místními víny na odlehlých místech. Nebo v Apeiranthu v podniku Pod platanem. V naší době vzdává Naxos bohu hold i svými destiláty, viz článek Dávné mýty jako součást reklamy na ctironovici (Kitron Naxou).


Naxijské miniaturní letiště za areálem se ovšem oficiálně jmenuje Apollon, neboť novodobí Řekové Dionýsovi leteckou dopravu nesvěřili a letiště raději přiřkli jeho rozumnému a pořádkumilovnému bratrovi. (Křesťanskou alternativou mohl být sv. Nikodém nebo sv. Mamas, když ne rovnou Bohorodička.) Autobus z města k letišti stejně odjíždí z místa kousíček od Ariadnina nábřeží, čímž na Dionýsův příběh upomíná.

 

Literatura

Karl Kerényi: Mytologie Řeků I. Praha: Oikúmené 1996.

Oficiální stránky archeologického areálu v Ýria na webu Řecké správy památek.

Podrobný popis svatyně v Ýria i s plánky a náčrty rekonstrukcí budov na stránkách ostrova Naxu, anglicky (Yria Sanctuary of Dionysus at Livadi).

Fotogalerie Yria v mém uživatelském prostoru na Wikimedia Commons.

Článek Dionýsova svatyně v Yria v mé volně přístupné on-line knize Pouť na Kyklady.


Video (s laickým komentářem) si k článku dovolila připojit redakce


Autor: Zdeněk Kratochvíl
Datum:08.09.2023